Hlavní navigace

Kdo je to vlastně IT odborník?

4. 5. 2008 6:18 Svatopluk Vít

V souvislosti s článkem, který se objevil na rootu a po přečtení reakcí pod ním, jsem se rozhodl k tomuto tématu přidat svou vlastní zkušenost. Pro mne totiž není vůbec jednoduché určit, kdo je to IT odborník. Jak to definovat? Jakou praxí jsem prošel sám?

Tak schválně, jak se díváte na tyto příklady? Je to (nebo byl) IT odborník?

Příklad první : Rok 1990 – Karviná

Jsem majitelem malého Atari 800XE. Mám jej již více než 2 roky, umím na něm docela slušně programovat (v ATARI Basicu) a jedna známá přišla s tím, že potřebuje vytisknout diplomovou práci. Sedám k Atari, spouštím textový editor Čapek, připojuji tiskárnu BT-100 a začínám psát a tisknout zmiňovanou asi sto stránkovou diplomovou práci. Korektura textu je snažší na obrazovce a tisk trvá neskutečných 14 dní. V očích té známé jsem velký počítačový odborník, protože jej dokážu plynule ovládat, nedělá mi to problém. Neumím anglicky, neznám odbornou terminologii, přesto patřím k celkem úzce specializované skupině lidí, kteří mají podivného koníčka. I přesto svou vizi budoucího povolání vidím ve vzdělávání – chci být učitel. Jsem gymnazista docházející do mat-fyz třídy (což bylo jaksi vyústění toho, že jsem navštěvoval i základní školu s rozšířenou výukou matematiky a fyziky).

Příklad druhý : Rok 1992 – Karviná

Patří k módě pořádat soutěže Miss, proto i naše gymnázium pořádá toho roku tuto soutěž. Tento ročník je výjimečný v tom, že poprvé jsou výsledky „zpracovávány“ počítačově. Přemisťovat tehdejší PC v provedení desktop nebo minitower bylo docela riskantní, neměli jsme auto, proto zvítězilo opět Atari 800XE jako snadný přenosný stroj (televize byla na místě, stačilo vzít kazeťák, počítač a trafo, spolu s BT-100). Pro účely soutěže jsem napsal speciální aplikaci, která umožňovala schraňovat výsledky, jména soutěžících atd. Zapomeňte na dBASE nebo snad na FoxPro. Vše byla čistá aplikace v ATARI Basicu, navíc trochu nestandardní. Používal jsem totiž fígl, který zadané výsledky neukládal do nějaké struktury v souboru, měnil jsem za chodu zdrojový kód aplikace a jeho strukturu DATA. Program byl malý, takže se dal na kazetu uložit cca během jedné minuty, jako záloha. Porotci mi předávali své hodnocení dívek a já je zpracovával. Navíc na připojené BT-100 lezly výsledky pro moderátora (musely to být jen čísla soutěžících a body, protože tisk jinak trval opravdu neskutečně dlouho a mezi disciplínami nebylo tolik času) a navíc se ještě na přítomné barevné televizi zobrazovaly divákům. Nic světaborného, ovšem opět jsem čněl nad valnou část přítomných a byl jsem IT odborník, pro většinu asi blázen, co rozumí počítačům.

Příklad třetí : Rok 1994 – VÚ 9967 Beroun

Už 3.ledna 1994 jsem nastoupil k výkonu ZVS (základní vojenské služby), která byla od 1.1.1994 stanovena na 12 měsíců. Druhý den ráno, po prvním ostrém nástupu a první rozcvičce (která byla opravdu špičková a dala mi dost zabrat – nebyl jsem na něco takového zvyklý) se odehrála velmi humorná scénka, která pak dala směr tomu, co jsem ten rok na vojně dělal.

Před prapor nastoupených vojáků předstoupil desátník a ptá se, zda je mezi přítomnými někdo, kdo umí psát všemi deseti na psacím stroji. Nikdo se nehlásí. Desátník odběhne a za chvíli se vrací s dotazem, zda je mezi přítomnými někdo, kdo umí psát na psacím stroji. Opět bez odezvy. Když se vrátí potřetí, už se ptá méně konkrétně a to na to, zda je mezi přítomnými někdo, kdo někdy viděl psací stroj. A teď se začal odehrávat můj vnitřní boj. Od roku 1987 prakticky denně píšu na počítači, nějakou rychlost vyvinu (nikdy jsem se neučil psát všemi deseti, mám svůj dvouprstý, ale zatraceně rychlý styl). Přihlásím se, i když vím, že být na vojně za dobrovolníka, je slušně řečeno o ústa. Je vidět, že desátník si viditelně oddechl a už mne vede k veliteli praporu. Tento člověk natrvalo změnil můj život a musím říci, že k lepšímu. Já jsem stále nevěděl, co se mnou vlastně zamýšlejí udělat. Když desátník odešel a zůstali jsme s kapitánem o samotě, dozvěděl jsem se, že jsem ten nový písař a že to po rozhovoru se mnou vypadá velmi dobře. Že už stačí jen zaučit mne na počítači a bude to OK. To se zase mně rozsvítily oči. Oznámil jsem mu velmi suchým tónem, že už to dělám od roku 1987 a že to asi zvládnu. A prostě jsme si padli do oka.

Onen vojenský počítač byl slušovický zázrak s dvěma osmipalcovými disketovými mechanikami s celými 160 kB prostoru! Jedna se systémem, druhá s daty. Nevypadalo to nic moc, ale jela na tom nějaká verze dBASE, byl tam nějaký texťák. Původně se ten počítač nějak významně nepoužíval, ale protože jsem na to byl přece ten odborník, zavedl jsem evidenci materiálu v počítači. Na jiném praporu byl dokonce nějaký sovětský počítač (nejsem však schopen jej identifikovat, ani na této stránce). Vím jen, že měl klávesnici s azbukou, byl poměrně hlučný, měl disketovou mechaniku na 5,25" diskety a dokonce připojenou „rychlou“ hodně jehličkovou tiskárnu. Chodil pod nějakým UNIXovým operačním systémem a proto se ovládal jinak, než v DOSu. Byl jsem k němu posazen, abych jej nějak prozkoumal. Pochopil jsem, že počítač zdědili po nějaké zrušené posádce, ovšem bez kousku dokumentace. Povedlo se mi něco vykoumat (berte v potaz, že o nějakém internetu tehdy nikdo ani pomalu nesnil). A protože jsem se s ním dokázal bavit, byl jsem rázem za „vojenského IT odborníka“ i když se tomu tak tehdy neříkalo. Pak už to šlo ráz na ráz. Vojáci z povolání si ke mně chodili na radu a já se po třech měsících rozhodl, že si na posádku přivezu svůj vlastní PC AT 286 a budu jej využívat ve volném čase i jako výukový stroj pro ostatní. Navíc jsem pak měl k dispozici „profi“ tiskárnu Star řady LC a navíc se na útvaru nacházela i její 24 jehličková varianta s možností barevného tisku (díky speciální pásce). Dá-li se to tak říci, v té době jsem měl veškerou výpočetní techniku v útvaru pod palcem. Nesměle se začalo uvažovat i o nějakých sítích, protože neustále přenášení dokumentů psaných v T602 na disketách, bylo opravdu nudné. Nutno však dodat, že tento projekt se mé osobě nepovedlo nijak rozvinout ani dotáhnout.

Dovolte mi malou odbočku. Víte jak se množily dokumenty ještě v roce 1994 u VÚ 9967? Tedy nikoliv kopie dokumentů, jen jeden dokument vámi vytvořený, který bylo zapotřebí mít ve více kopiích? To se vzala speciální blána, na kterou se psacím strojem napsalo to, co jste chtěli sdělit (v tomto případě denní rozkaz). Po napsání se celý papír vložil do speciálního přístroje, do kterého se nalil denaturovaný líh a pak už jste točili klikou. Z jedné blány se dalo udělat tak 30 kopií. Speciální vrstva barvy se pomocí lihu přenesla na papír, výtisky měly charakteristický zápach a charakteristickou modrou barvu. Asi si dokážete představit co se stalo a co to bylo za úlevu, když jsem v T602 napsal denní rozkaz a po napsání jsem stiskl tlačítko Tisk a po 20 minutách jsem měl svých 15 kopií hotových. Navíc se dalo vracet do historie, protože vojenská hantýrka byla pořád stejná, obvykle se měnily datumy a jména lidí (někdy ani to ne). Pro „Povolení opuštění posádky“ (asi znáte tzv. opušťák) byla dána speciální forma rozkazu, která byla pořád stejná. S příchodem i tak primitivních postupů svěřených počítači, se výkonnost písaře velmi zvedla. Už se nemusel celé dopoledne mořit s denním rozkazem, z hodin byly minuty. Ale protože to neuměl každý – byl jsem IT odborník.

Příklad čtvrtý – Rok 1995 – Karviná

Po návratu z vojny jsem začal pracovat jako správce výpočetní techniky u firmy, která měla velkoobchod s potravinami. Na centrále bylo několik počítačů, modem připojený k bankovní BBS, ze které se stahovaly výpisy a také finanční a mzdová účtárna. Jak dnes si pamatuji situaci, kdy v pátek zaměstnanci účtárny opustili svá pracoviště a v pondělí na ně čekal nový informační systém. Vše se řešilo za pochodu. Postupně jsem všechny zaučoval. Jediným oddělením, kde se počítače používaly významněji ještě před spuštěním, bylo obchodní oddělení. Nejvíce AMI Pro (texťák) a Quatro Pro (tabulky). Protože jsem uměl docela dost MS Office, uměl jsem i tyto dva programy. A proto jsem byl IT odborník. Když bylo zapotřebí převést síť z BNC provedení na TP variantu, opět jsem to byl já, kdo jako IT odborník věděl, jak a koho oslovit, kdo to dodá atd.

Navíc jsem v té době začal dělat profesionálně i školitele. Povedlo se mi navázat kontakt s jednou školící agenturou a zorganizovat u ní kursy pro Úřad práce. Skoro 3 roky jsem pak vedl celkem intenzivní měsíční kurzy, po kterých odcházely absolventky (ano převážně to byly absolventky) proškolené pro práci s počítačem. Bralo se to od počátků (tedy vysvětlení co je co v počítači), přes kancelářský balík až po Corel na tvorbu jednoduché kancelářské grafiky. Bylo to celkem úspěšné a opět jsem byl IT odborník.

Navíc jsem si přivydělával tvorbou obchodních vizitek. Stačilo mít Corel a kontakty na tiskárny. Navíc jsme s kolegou zajišťovali vydávání místního zpravodaje pro vesnici nedaleko Karviné.

Závěr?

Na uvedených příkladech je totiž vidět, jak se poloha IT odborníka v čase mění. Když se podívám sám na sebe, tak před deseti lety jsem uměl vyjmenovat a popsat všechny procesory, popsat nejběžnější druhy tiskáren s jejich výhodami/nevýhodami, popsat HW periferie a .doporučit co, kdy, kde a jak koupit.

V současnosti už není možné vše obsáhnout. Vše se specializuje a každý by měl říct, jestli je na SW nebo HW část. Tedy pokud to chcete dělat dobře. Samozřejmě, že všeobecný přehled musíte mít v obou oblastech, ale asi neexistuje dostatečné množství lidí zároveň znalých všech fines v kancelářských balících a zároveň lidí se znalostmi např. všech modelů Wi-Fi routerů na českém trhu. Ano, dohledáte to na internetu. A v tom je to dnes jiné. A troufám si tvrdit, že řada lidí v mém oboru prošla obdobnými postupy. Jsou to věci, které byly před 15 lety jiné, byly úplně odlišné třeba před 30 lety (umíte si například představit účetní knihu ze socialistického podniku z šedesátých let?) a budou úplně jiné za dalších 15 let.

Sdílet