Jak si tučňák stavěl hnízdo

Protože nenacházím podobných článků moc, rozhodl jsem se se s vámi podělit o svou dobrou zkušenost s uživatelem osobního počítače. Je jím má sestra. Na sklonku minulého roku se plácla přes kapsu a koupila si notebook. Bohužel byl její vysněný stroj vybaven nejnovějším operačním systémem z Redmondu a nevyhovoval jí…

A začalo to úplně nevinně. V rámci dobrých rodinných vztahů, které udržujeme, mi má sestra volala a mezi dotazy na svou malou neteř se zmínila, že „ty Visty mne tak štvou. Polovina věcí, které jsem na XP dělala mi tady neběží a vůbec mne celé to prostředí jaksi štve. Proč jsem si nekoupila XPéčka?“
A protože ví, že se kolem Linuxu motám, dostal jsem od ní velmi překvapivý dotaz na to, jestli by se dal ten Linux nainstalovat na její nový notebook místo stávajícího systému. Celkem ochotně jsem ji popsal co a jak a domluvili se na předběžném termínu instalace. Bydlíme od sebe skoro 400 kilometrů, takže to zase tak jednoduché nebylo. Ale byly tady dva státní svátky a měli jsme naplánované společné setkání. To byla docela vhodná příležitost.
Kdo mne zná ví, že jsem celkem úspěšným Mandrivistou a speciálně poslední verzi 2007.1 označovanou Spring, považuji za hodně povedenou. Použil jsem tedy skvělé české vydání knihy Ivana Bíbra pojmenované MandrivaLinux 2007.1 CZ. Potřebná data byla zazálohována a já dostal počítač plně k dispozici. Spustil jsem instalaci Mandrivy a jal se zmenšovat oddíly na disku (chtěl jsem vytvořit DualBoot). Po asi 10 minutách jsem to vzdal, protože jsem dostával neustálé hlášky o tom, jak to nejde a že není přístup k oddílům atd. Po dohodě jsem tedy provedl kompletní vymazání obsahu disku a nechal Mandrivu oddíly vytvořit znovu.
Instalace byla za asi 15 minut hotová. Počítač naběhl a kupodivu fungoval dobře. Ještě jsem z médií doinstaloval OpenOffice.org 2.2 a se sestrou zasedl k odbornému výkladu. Asi bych měl trochu na úvod zmínit něco o mé sestře a jejím vztahu k počítačům. Živí se jako profesionální překladatelka a počítač používá především jako kancelářský stroj. Vždy pracovala jen s Windows. Připojení k internetu je realizováno po kabelu přes lokální kabelovou televizi, občas se připojuje pomocí GPRS. Používá některé specializované slovníkové produkty, fungující většinou jen a pouze ve Windows. Z pohledu uživatele tedy nepotřebuje nic speciálního.

Malý kulturní šok nastal ve chvíli, kdy jsem vysvětloval, že disk C: nenajde. To ovšem bylo vše. Po vysvětlení, že „Documents and Settings“ je home a že připojená zařízení najde ve složce media byla schopná začít s Mandrivou naprosto jistě pracovat. S aplikacemi nebyl takový problém, protože s OpenOffice.org, Firefoxem a Thunderbirdem už pracovala. Windows Media Player automaticky nahradila Amarokem (v Mandrivě byl výchozí) a Skype byl prostě jen Skype.

Abychom využili zakoupenou licenci Windows, rozjel jsem jí ještě VMWare Player. Překvapilo mne, že byl celkem svižný a že se s ním dalo vcelku pohodlně pracovat. Měl jsem málo času a tak jsem neexperimentoval s WINE. Časem se k tomu ale třeba dostanu. I tak je pro mne docela dobrá zpráva, že i dlouholetý okýnkář, jakým sestra je, je zhruba po 10 minutách zaškolení schopen používat svůj počítač jako dříve.

Protože se u toho motal můj otec, zkoušel špeky. Přinesl si svůj digitál Kodak Easy Share Z700 a chtěl nás napálit, že to jako ten Linux nezvládne. Protože i on musí do Windows nainstalovat speciální program, aby mohl tahat fotky. On totiž ten foťák nemá USB Mass storage. Vyzkoušel jsem naslepo spustit Digikam a dát import fotek. V seznamu foťák byl a počítač se k němu připojil. Za zhruba 2 minuty byly fotky v počítači a už se mohly upravovat a posílat mailem dál. Samozřejmě jsem své mírné překvapení (že to půjde až takto hladce) skrýval a tvářil se, že to je přece samozřejmé.

Když to tak shrnu – mám jednoho spokojeného tučňáka v hnízdě, který bude opečováván a navíc je tu jeden nahlodaný uživatel, který konečně uvidí Linux naživo. Musím samozřejmě říci, že podstatným odstraňovačem bariér je kniha pana Ivana Bíbra k Mandrivě přidávaná. Čte se velmi dobře a primárně je zaměřena na okénkové přeběhlíky.

Takovým poděkováním je prohlášení mé sestry, že ten Linux je vlastně skoro úplně stejný, jen s drobnými odchylkami. A to potěší.

Protože jsem neměl tolik času, vím, že zůstalo pár drobností, které jsem zatím nedořešil (Hibernace) nebo za tak krátký čas nevyřešil (interní čtečka SD/MMC karet). Myslím si však, že studiem diskuzních fór se to pak dá dohromady.