Názor ke článku A za komunistů bylo líp! - Díl 1 od mity - Taky jsem to zazil uz jenom jako dite...

  • 14. 11. 2007 14:31

    mity (neregistrovaný)

    Taky jsem to zazil uz jenom jako dite (rocnik '79). A vetsinou az zpetne mi doslo, v cem onen system byl uchylny. (Pravda ale je, ze dnesni system ma take sva temna zakouti a paradoxy ;-)

    Pred '89 jsem v zahranici byl jenom dvakrat v DDR (to si ale moc nepamatuju. Jenom vim, ze me to nebavilo a ze me bolely nohy, jak me nasi porad nekam tahli) a pak dvakrat v Moskve (jednou v lete a jednou v zime na Vanoce).

    V Moskve byl pracovne nekolik let strejda i s rodinou. Bylo to uz na sklonku realneho socialismu a musim rict, ze ta Moskva byla velmi poucna, obzvlaste s ohledem na to, jak nam byl davan Sovetsky svaz vsude za vzor.

    Tenkrat jako dite jsem to moc nechapal a nasi nam to moc nevysvetlovali -- bali se ze nekde neco rekneme ve skole. Hodne tech veci mi dochazelo pomalu az mnohem pozdeji.

    Tak jen namatkou par stripku:

    (1) Byl skoro zazrak, ze jsme se do Ruska dostali. Tata byl lampasak u zeleznicniho vojska. A jako vojaka z povolani ho tam nas vetsi bratr nechtel pustit (co kdyby to byl spion). Nesmeli jsme vyjet z Moskvy.

    (2) Pred cestou jsme s brachou psali tete pysny dopis, ze tam neumrem hlady, protoze uz vime, ze parek v rohliku se rekne "sasiska v patkovke". Trochu nas pak vyvedla z rovnovahy odpoved, ze mame smulu, protoze Rusove uz davno neznaji ani sasisku, ani patkovku.

    (3) Hodne veci by bylo k zamysleni i z toho, co jsme tam strejdovi a tete posilali, aby tam mohli vydrzet. Bratranec a sestrenka tam chodili normalne do skoly. Povinne ockovani tam ve skole probihalo tak, ze zrizenec (urcite to nebyl doktor) mel jednu konskou pullitrovou injekcni strikacu a kademu ve tride "ustrikl". Takze jsme tam tete posilali vlastni injekcni strikacku a jehly. Kdyz tam kdokolkiv ze znamych jel, posilalo se, co se dalo a co kdo byl ochoten vzit. Vcetne ceskeho chleba, i kdyz cesta trvala napr. vlakem asi 2.5 dne. Sestrence mama zarizovala u znamych doktoru potvrzeni s co nejvice razitky (razitka meli Rusove radi), ze je alergicka na cistici prostredky, protoze tam se chodilo "na praxi" podobne jako u nas byly na zakladce dilny nebo zahrada. To spocivalo v tom, ze snad tyden v kazdem skolnim roce zaci zakladnich skol uklizeli zachody nekde v nemocnici nebo v jine verejne budove...

    (4) Scena: predstavte si mraz, rekneme 25 stupnu pod nulou. Stary cinzak. Kolem leseni a na nem tak tricet zenskych s malymi vanickami, ktere nahazuji omitku. Co nejrychleji ji nakydaji na zed nez zmrzne a pak bezi nekam dovnitr pro dalsi varku.
    Tatova otazka: "Probuh, oni nahazuji omitku v zime??? Vzdyt to na jare spadne!"
    Strejdova odpoved: "Jiste. Jinak by to spadlo hned."

    (5) Nakupovani zakladnich potravin v obchode: platilo se pri prichodu do obchodu hned za vstupnimi dvermi. Clovek rekl, co chce koupit a hned zaplatil. Dostal nejaky listek/uctenku ci co a s tim pak vystal frontu na chleba, jinou frontu na mliko a jeste jinou treba na salam (kdyz byl; a nedalo se vybirat, ktery salam. Salam bud byl a nebo nebyl). No a pak se slo zpatky k pokladne vyhadat zpatky penize za veci, ktere nebyly.... Kdyz jsme tam byli i my (tj. celkem 8 lidi), musely chodit na nakup vzdy dve osoby, protoze jedna osoba mohla koupit jenom jeden chleba (stejne ale jejich chleba nebyl moc k jidlu). My jako deti jsme meli nakupovani zakazano, protoze hadani se o penize u pokladny bylo o nervy i pro dospele.

    (6) Privezli jsme spoustu veci, ktere byly pro bezne Rusy financne nedostupne, ale pro nas vlastne levne, i kdyz 1 rubl mel tehdy asi 10 Kcs. Napr. brousene sklo se tam prodavalo na vahu (obecne plati cim tenci sklo, tim je vyrobek kvalitnejsi). Nejvetsi for byl, ze velka cast toho brouseneho skla byla vyrobena v Ceskoslovensku...

    (7) 14 dni jsme bydleli jsem se strejdovou rodinou v silenem panelaku snad o 25 patrech (8 lidi v malem tripokojovem byte). Stredem baraku vedle vytahove sachty vedla roura s vyustenim v kazdem patre. Tam se sypaly odpadky. Dole v prizemi (nebo ve sklepe, uz nevim) byla mistnost, kam to padalo. A tam sedela zenska - zamestnanec, ktera to snad hlidala a tridila... Bylo to velmi zadane zamestnani, ktere jste mohli mit jen ze znamosti/za uplatek -- Umoznovalo to totiz prinest domu treba kelimek od margarinu, ktery sel jeste vyskrabat.
    (v tom dome a v nekolika okolnich bydleli jenom lide ze "spratelenych zemi")

    (8) Kdyz se v Moskve stavelo, kazde dvere od bytu mely jeden ze ctyr klicu. Proste stacilo mit ctyri ruzne klice, a mohli jste do 90% vsech bytu v Moskve. Koupit jiny zamek/klic bylo v Moskve nemozne. (Strejdovi se posilala vlozka a klice z Prahy).

    (9) Moskva je protkana celkem rozsahlou siti metra a jsou tam i dve okruzni trasy. Jako dite si z toho pamatuju dve veci -- [1] nadherne rozlehle a zdobne haly a vestibuly, ze kterych se droli omitka a [2] strasnou neurvalost a precpanost. Tam se neceka az lidi vystoupi. Tam se pouzivaji ostre lokty. Kdo nepouziva, ten nejede, nebo naopak nevystoupi. Jako pro deti to pro nas bylo silene. Vzdycky me nejaky dospely do/z vlaku tahl tim mackajicim se davem za ruku. Skoro vzdycky se to pak nejak povedlo, ale vzdycky jsem byl umackany, okopany a s pochroumanou rukou.

    (10) V byte u strejdy stejne jako udajne skoro ve vsech bytech/domech okolo byli "tarakani". Tarakan je takovy hodne velky svab (mozna ho jen zvetsily mojde detske oci, to uz dnes neposoudim). Byli vsude. Vsechny potraviny se musely peclive zavirat. V nekterych narodech ze stredni Asie (coz bylo soucasti Sovetskeho svazu) totiz je zvykem si ke svatbe davat parek tarakanu pro stesti. A rozhodne pry vasemu stesti nesveci, kdyz ho zabijete. A tak staci, kdyz v takovem baraku o mnoha stech bytu je jedna takova rodina...

    (11) V Moskve byl park VDNCh (snad jeste je?), coz bylo takove vystaviste o mnoha kilometrech ctverecnich (napric to melo asi 7.5 km, jestli si to pamatuju). Vystavovaly se tam vydobytky socialismu jako kombajny a prumyslove stroje. Ja tam moc chtel kvuli pavilonu kosmonautiky (je tam napr. vystavena kopie lunochodu). Kazdy vecer pred ruskou obdobou vecernicka v televizi byla reklama na ruskou trojku, ktera v parku jezdi. Mela to byt trojice losu zaprazenych do sani a my jako deti to moc zazit. Rodice nam to slibili. A v parku nam pak rekli, ze se nejede, protoze losi chcipli uz pred nekolika lety...

    (12) Na skole me asi od druhe tridy lamali do pionyra. Nechtel jsem. Nemelo to nic spolecneho s presvedcenim/po­litikou. O tom se doma pred nami (detmi) nemluvilo. Proste jsem vzdycky nesnasel organizovanost. Po navratu z Moskvy to bylo jeste mnohem horsi (obcas jsem slysel vyroky typu "Takova ostuda -- byl v Moskve a neni v pionyru."). Nastesti jsem mel rozumnou tridni ucitelku. Ta rekla, ze budu muset o Moskve neco vypravet ve vlastivede a ona to nejak okeca. Vlk se nazere a pionyr se beze mne obejde. V hodine H si opevovani velkeho bratra prisla k nam do tridy vyslechnout i cast ucitelskeho sboru. A tak jsem zacal vypravet o tom, co na me nejvic zapusobilo. Po prvnih prihodach o nakupovani v Moskve, o moskevske hromadne doprave a o tom, jak se obcas rusky v obchode poperou o posledni kus nejakeho zbozi soudruzky ucitelky nevedely, jak me zastavit. A to jsem vypravel jen to malo, co jsem tehdy chapal a bez jakychkoliv politickych souvislosti. Fakt je, ze pak uz me nikdy nikdo do pionyra nelanaril... Jestli se mi neco objevilo v kadrovem posudku nevim, nastesti pak uz brzo prisel rok '89...

    A jen tak mimochodem, kdyz uz jsme na rootovi, v Moskve jsem poprve pricichl k pocitacum - bratranec mel Atari 800 XL.

    Tak dlouho jsme s brachou zadonili, az nasi poridili pocitac taky. Byl to Commodore 16, takova velka hruza s nepohodlnou klavesnici. Dlouho nevydrzel, odesly mu pak nejaky chipy a nefungovaly pak joysticky.

    Pozdeji jsme presli taky na Atarko 800 XL. Oboje bylo z druhe ruky, bony jsme doma nikdy nemeli. Jeste dneska si pamatuju na nektere uzasne pecky jako Seven Cities of Gold, Stealth, Blue Max nebo Agent USA. A taky jsem u nej poprve pricuchnul trochu vic k programovani (kdo pamatuje Turbo Basic?). Tata na tom Atarku psal diplomku (textovy editor Capek, umelo to i nabodenicka), tisklo se to pak nekolik dni u znamych na ctyrjehlickove tiskarne. Nakonec tam jenom fixou vepisoval matematicke vzorecky a bylo hotovo ;-)