Stylově podaná historie

Jedním z výročí spojených s dnešním dnem je podepsání tzv. Mnichovské dohody. Dostal jsem se dnes totiž k docela tématické věci a skvěle se to hodí, i když s počítači to moc dohromady nejde. Je tu totiž ještě druhé výročí spojené s rokem 1974, se kterou to souvisí.

Jako dárek jsem dostal několik knih (řekl jsem si o ně) a mezi jinými jsem se zmínil i komiksech. Přiznám se, že jsem je nikdy pořádně nečetl (pominu-li Čtyřlístek, Barbánka a kocoura Vavřince), ale v recenzích jsem narazil na komiks nazvaný Maus. Téma mne zaujalo a tak jsem si něco takového přál.

Rodina mne vyslyšela a jako jeden z dárků jsem dostal dvě knihy (spíše sešity) komiksů. Komiks je kreslen relativně jednoduše a černobíle. Pokud si vzpomnám na komiksy, které jsem někdy viděl (třeba Rychlé šípy či jugoslávského Tarzana), vůbec nic mi to nepřipomíná. A to hlavní je také naprosto nezvyklé téma – holocaust. Popisují totiž příběh polské židovské rodiny od roku 1932 až do konce války a v kontextu, jaký byste asi očekávali.

Komiks je psán tak, že autor se vyptává otce Vladka (nyní je již celá rodina v USA) na život ve válce a před ní a postupně se dozvídá o pogromech, ghetech a nakonec o Osvětimi. Navíc se celým příběhem nese relativně složitý vztah otce a syna. Na otci je vidět, že jeho „zkušenosti“ z války jej hluboce poznamenaly a ve stáří se to jen vyostřuje. Příběh je opravdu velmi chytlavý a pokud se chcete něco o tomto období dozvědět naprosto netradiční formou, zkuste jej. Já jsem tomu nechtěl věřit, mám rád spíše klasické knihy, ale tohle mne opravdu bavilo. Navíc docela snadno v knize poznáte, kdo je kdo. Němci jsou kresleni jako kočky, židé jsou myši a poláci jsou ztvárněni jako prasata. Tím dochází k jistému odosobnění, protože všechny tváře jsou stejné a to možní kresbě dodvává na dramatičnosti.

Když se nad fakty v knize zamyslíte, určitě to není úplně příjemný pocit. Stále mi v hlavě běhá, co bych asi dělal v té době já. Jak moc silný bych dokázal být, kdybych se třeba v podobném „zařízení“ ocitl? Nebo kdybych bych byl na frontě?

Je však nutno říci, že mne také zajímají pohledy z druhé strany, protože i na straně Německa byli jen obyčejní lidé. Zkuste film Stalingrad (nejkrvavější bitva očima německého důstoníka) nebo knihu Žraloci a malé ryby (jednotka německého válečného námořnictva mladého německého důstojníka). Ačkoliv válečné věci vůbec nemusím, tyhle dvě věci mám opravdu rád, protože popisují tu obyčejnou realitu, kterou tahle válka přináší, zvláště velmi dobře napsaná kniha, která je hodně syrová a četl jsem ji mnohokrát. A právě Mnichovská dohoda stála na počátku toho, že se všechny tyhle popisované věci začaly dít, i když promyšlené byly mnohem dříve…