Mámo, táto přesvědč mě, že jezdíme bezpečně

Tohle motto si pamatuju ze základní školy, kdy do nás hustili dopravní výchovu a souviselo s velkou osvětovou kampaní BESIPu.  Teď se mi vybavilo poté, co jsem se zamyslel nad tím, jak vlastně naučit děti „bezpečnému“ provozu na internetu. A zdá se, že to bude více než aktuální.

Vycházím z mého staršího příspěvku o soudním líčení v Německu, které rozhodlo v neprospěch matky nezletilého dítěte tj. matka byla zodpovědná za to, co její dítě dělá na internetu (zde šlo o nelegální stahování). Posledním impulzem byla glosa na Lupě, která popisuje situaci, kdy poměrně „akční“ matka odstřihla svého šestnáctiletého syna od sociálních sítí a emailu na základě informace o tom, že jel velkou rychlostí po dálnici (odstřihnutí spočívalo ve změně přístupových hesel).  Řešení je poměrně radikální, ale je pochopitelné, i když provedení je takové až moc akční. Nicméně to vyvrcholilo podáním trestního oznámení na matku.

V naší rodině jsou zatím dvě děti a zatím ve věku, kdy registrují, že nějaký počítač existuje, ale aktivně ho nevyhledávají. Jenže přijde doba (asi tak za 5 let), kdy se to změní. Objeví kouzlo internetu. A v tu chvíli začíná obrovské rodičovské dilema. Jak ovlivnit dítě v tom, co dělá? Jak jej šikovně nasměrovat do požadovaného směru a jak přitom zajistit jeho soukromí? A jak zajistit jeho ochranu soukromí před světem?

Je jisté, že míra soukromí rodič vs internet bude asi jiná. Takový náctiletý má samozřejmě plnou pusu  výroků o vlastní osobnosti, o nedotknutelnosti apod. Ale jak to vše „naroubovat“ na výchovu v rodině, na ochranu rodiny a jejího soukromí? Jak se s tím vyrovnat?

Jak se jako patnáctiletý zachováte, když vás váš čtyřicetiletý rodič požádá o „přátelství“ v rámci facebooku? Má generace si to zatím neumí představit, protože našim rodičům je kolem šedesáti a obvykle nemají tolik „elektronických“ zkušeností, aby nás záměrně stopovali. Jenže já, jako rodič se chovám na internetu úplně jinak. Jsem velmi aktivní a mé děti předpokládám v budoucnosti budou také. S internetem pracujeme několik let a bereme jej jako samozřejmost, stejně tak jako naše děti. Budou stát o „šmírování“ na facebooku? No nebudou. Ale z pozice rodiče – zajímá vás, co vaše děti dělají na facebooku! No asi ano. Děláte to v zájmu ochrany před „vetřelci“ a nezbedníky. Jenže oba názory stojí na opačné straně názorového spektra. Kompromis neexistuje. Vy byste si na facebooku s kámošema/kámoškama vylévali srdíčko jak je Franta blbej, že vám nablil do spacáku, když víte, že se to rodič ihned dozví? Jak tato tajemství před rodiči skrýt? Nebylo nám dříve lépe? Žádé mobily, vypadli jsme s partou ven a co se tam dělo věděli jen a pouze lidé z té party. Když to někdo nepustil dál, rodiče neměli šanci cokoliv vědět.

Jednoduché řešení neexistuje. Buď přestanete používat facebook, což logicky mladí lidé dnes nechtějí.  Pak se nabízí řešení – rodiče ignorovat. Jako správný rodič se k synovi/dceři na facebooku hlásit nebudu, ale chápu, že jsou rodiče autoritativní, kteří to prostě vyžadují. A taky vím, že jsou rodiče, kteří projíždějí dětem mobily/maily/facebooky apod. Je to až příliš jednoduché.  Navíc jako IT člověk vidím do spousty věcí lépe a hlavně jinak  a tím jsem pro své děti mnohem nebezpečnější.

Na druhou stranu je tu na rodiče ještě jeden bič – historie. Stojíte si i dnes za všemi svými výroky, které jsou skrz Google (či jinak, ale velmi podobně) dohledatelné? Máte jistotu v tom, že to proti vám někdo nepoužije? Včetně vlastních dětí? Co takové nevinné studentské porno (šířené jen v Americe) na zaplacení studií? Co účast na akcích nepohodlných lidí/skupin/politických stran? Vše je dnes dokumentováno a hlavně jednoduše dohledatelné.

Někdy si tak říkám, jestli to dřív nebylo lepší. Když se něco stalo na druhém konci světa, věděli jste to se zpožděním několika dnů až týdnů. Když jste v pátek vypadli z kanceláře, bylo možné vás sehnat až v pondělí ráno. Cestování bylo na dlouhé lokte (nemyslím díky Železné oponě) a vše bylo takové „neinteraktivní“. Dnes si koupíte letenku a v tu chvíli už jsou o vás ověřitelné nějaké informace. A v podstatě když začnete platit mobilem v automatech, tak se bude dát zjistit, co pijete. Už vidím ty marketingové „hyeny“, které vás obešlou vhodnou reklamou. Kauza posledních dní – svlékací skenery a jejich elektronika, která neumožní ukládat sejmuté obrázky a přesně touhle funkcí jsou vybaveny. Tohle už samozřejmě nesouvisí s vašimi dětmi, nicméně vám to dává možnost podívat se, co je vlastně dnes už možné a že podobné metody postupně přichází i do rukou rodičů.

Takže se to ve mně tříská – chci mít nějaký dohled nad svými dětmi a zároveň je nechci šmírovat. Jak na to?