Hlavní navigace

Nejen první dojmy z Fedory 9

27. 7. 2011 23:55 (aktualizováno) | Lukáš Kotek

Abstrakt

První dojmy a zkušenosti z reálného nasazení Fedory 9 „Sulphur“ a také trochu zamyšlení nad filosofií a dalších věcí okolo Fedory samotné.

Úvodní slovo

Přiznám se, že z blížícího se příchodu Fedory 9 jsem měl trochu obavy. O Fedoře se někdy s nadsázkou říká, že její uživatelé jsou betatestery Red Hat Enterprise Linuxu. I přes nevážný tón takových slov, to, že Fedora v každé nové verzi přichází s poměrmě velkým množstvím inovací (a to často jako první) je fakt. U deváté verze tomu není jinak. Proto, když jsem si přečetl Covexův článek k jejímu vydání, cítil jsem se trochu nesvůj. Změn a nových verzí jako by bylo až moc.

Nejjednoduší možností jak zjistit opravdový stav věcí bylo Fedoru 9 prostě vyzkoušet. Fedoru mám momentálně nasazenou na dvou strojích (desktop a notebook). Pro experimentování s novou verzí a její otestování jsem zvolil notebook. Už proto, že to není právě produkční stroj, jehož výpadek se dá dočasně tolerovat. Právě (a nejen o tom) je také dnešní příspěvek. Ze své podstaty je trochu subjektivní (a i ta stopa nadsázky by se našla), ale u takovéto tématiky to snad ani jinak nejde.

Ohlédnutí zpět

Jeden z důvodů, proč jsem byl z Fedory 9 trochu nesvůj byla laťka, kterou nasadila verze osmá „Werewolf“. Měl jsem příležitost ji provozovat na celkem čtyřech různých počítačích. Jednak na svém hlavním a už poněkud starším PC (AMD Duron 1300 MHz, 512 MB RAM, MSI KT4VL, GeForce 2 MX 400), na notebooku (IBM T23, viz. starší zápisek v blogu), na počítači jedné mé přítelkyně – myslím přítelkyně jako přítelkyně, ne přítelkyně jako přítelkyně :-) – (AMD Duron 900 MHz, 384 MB RAM, Chipset SIS s integrovanou grafikou) a nakonec i na můj nedávno pořízený nový hlavní PC (AMD Athlon X2 4000+, 2GB RAM, MSI K9N Neo V2, GeForce 8400 GS).

Když to v pár větách shrnu – na všech se Fedora 8 chovala vzorně a to i v porovnání se „sedmičkou“, kde na mém starém hlavním PC velice zřídka docházelo, resp. došlo (cca 3× za půl roku) při náročnějších operacích k zatuhnutí aktuální gnome-session. U osmého vydání jsem vlastně postřehl jediný a specifický problém a to s 3D akcelerací na notebooku (se savage driverem je ostatně vždycky trochu legrace, jak poznáme dále), i když popravdě 3D akcelerace právě u této grafické karty má význam vzhledem ke svému výkonu dnes skutečně jen symbolický. Nakonec se ukázalo, že na vině vlastně není Fedora samotná, protože se jednalo o problém na úrovni jádra (který byl s vydáním 2.6.24 vyřešen).

Jen pro úplnost – v případě nového PC problémy také nenastaly a co se týká onoho archivního Duronu – teprve zde jsem poznal, co jsou to požadavky nenáročného uživatele (za kterého jsem se dosud patrně mylně považoval i já). Po varování ohledně výkonu Fedory na takové sestavě – ve stejné době jsem se právě z výkonových důvodů zbavoval podobného byť silnějšího počítače (viz. výše) – jsem přikročil k instalaci systému a pak i dodatečných aplikací. Překvapilo mě, jak relatovně svižně, poměřujeme-li to použitým hardwarem, se Fedora s nainstalovanými KDE (na výslovnou žádost) chovala. Z Fedory 8 jsem měl tedy velmi dobrý pocit.

První setkání s preupgrade

Zatím vždy jsem Fedoru instaloval přímo ze staženého iso obrazu instalačního DVD. Tentokrát jsem se rozhodl ozkoušet další možné způsoby. Už od sedmé verze Fedora podporuje instalaci z Live CD a v případě, že systém pouze upgradujete máte dokonce možnosti tři. Klasický a doporučený způsob je upgrade z instalačního DVD. Další je upgrade přes yum, nutno dodat to je nedoporučená metoda. Mě zaujala nová možnost – preupgrade. Nebudu rozsáhle rozebírat jeho vlastnosti. Zůstanu pouze u toho, že je to způsob jak pomocí jednoduché grafické aplikace přejít z jedné verze Fedory na další (i ob několik verzí).

Vyzkoušel jsem to tedy v praxi. Po stáhnutí potřebného balíku z repozitářů (yum install preupgrade) a jeho spuštění (/usr/sbin/preupgrade) se zobrazila nabídka dostupných verzí distribuce, na něž lze systém upgradovat. Následně byly vyhodnoceny závisloti a staženy balíky pro aktualizaci systému. Při dalším spuštění s zobrazil samotný instalátor systému (tradiční anaconda). Zatím šlo vše jako másle, bohužel už během samotné detekce zařízení došlo k prvnímu problému. Ano, jednalo se o už vzpomínaný ovladač grafické karty savage.

Proces upgradu pokračoval v textovém režimu až do okamžiku, kdy se anaconda z nějakého (v tomto okamžiku ještě neznámého) důvodu pokusila stáhnout jakýsi dále nedefinovaný balík. Neúspěšně (Popravdě příliš nerozumím proč, ovladač na síťovou kartu je u T23 přímo v jádře a když jsem před časem experimentoval s Debianem, prováděl jsem vždy bez problémů instalaci přes internet z minimálního CD. ) Na tomto kroku instaláto vždy skončil spolu s informací o nemožnosti spuštění X serveru. Nepříjemné. Naštěstí upgrade systému tím pádem také nedospěl do stádia, kdy by již došlo k nevratným systémovým změnám, takže jsem mohl dál používat stávající Fedoru 8.

Instalace z Live CD

Po dvou dnech, kdy jsem měl po všech stránkách jiné myšlenky, jsem se k problému upgradu/instalace Fedory 9 vrátil. Tentokrát jsem vyzkoušel Live CD (s GNOME). Problém se opakoval a X server se opět nerozeběhl. Rozhodl jsem se trochu zapátrat na internetu a k mému velmi příjemnému překvapení jsem zjistil, že bug na, který jsem narazil (bug 426994), byl už nejenom nahlášen, ale i vyřešen a celá záležitost se řeší triviální aktualizací balíku s ovladačem savage (xorg-x11-drv-savage) – odtud zjevně předchozí snaha anacondy. Skutečně po upgradu balíku již grafické rozhraní bez potíží naběhlo a já tedy mohl přistoupit k samotné instalaci systému.

Zde se dostavilo první překvapení z kategorie těch příjemných. Instalace mi přišla netypicky krátká (nepočítám-li poinstalační nastavování, pak hovořím o době ne vyšší než 25 minut), v poměru k tomu, na co jsem byl zvyklý při instalaci z DVD. Druhé příjemné překvapení příšlo po dokončení instalace. Jak u Fedory 7, tak 8, nikdy nefungovala 3D akcelerace – nyní ano. Stejně tak zmizela drobná nepříjemnost, kdy po spuštění Compizu došlo k pádu X serveru, nyní je zobrazena informace, že „Desktopové efekty nemohou být načteny“. Maličkosti, které ale potěší, Fedora 9 na mě začínala dělat velice pozitivní dojem. Systém byl plně provozuschoný.

Bohužel tento blahý pocit se brzy proměnil v trpkost, když z neznámého důvodu po restartu přestal fungovat zvuk. Zvláštní, protože v nastavení zvuku (gnome-sound-properties) byla zvuková karta normálně detekována. Potřebné moduly byly také nataženy. V takové situaci se mi v minulosti osvědčila utilita „Detekce zvukové karty“ (system-config-soundcard), kterou jsem ale nyní ke svému překvapení nemohl dohledat ani ve výchozí instalaci, ani v repozitářích. Nakonec, jsem narazil na oficiální oznámení o vyřazení této utility z Fedory, přičemž každý problém s nefunkční zvukovou kartou měl být hlášen jako bug. Budiž.

Podruhé jsem navštívil bugzillu a podruhé jsem zjistil, že problém už byl nahlášen (bug 438448). V tomto případě, ale zůstalo jen u nahlášení. Uživatel, který problém nahlásil bohužel neměl možnost se problémem nějaký čas dále zabývat (jsme v kontaktu přes e-mail – podle jeho názoru se jedná o chybu kdesi v pulseaudiu) a tak poslední komentář s reakcí (nepočítám automatické zprávy) se datuje k 21. březnu. Navázal jsem na vlákno, kde je bug řešen, s dalším doplněním informací a nyní nezbývá než čekat. Existuje sice provizorní řešení, kdy se doinstaluje balík system-config-soundcard z Fedory 8, který zvukovou kartu skutečně zprovozní, ale tuto proceduru je nutné opakovat při každém novém spuštění/restartu Fedory.

Edit (25.5.2008 – 20:45): Problémy se zvukem bohužel přetrvávaly i nadále, rozhodl jsem se vyzkoušet, jak se notebook chová, je-li na něm provozována jiná distribuce. Zvolil jsem (v minulosti na němž již krátce nasazený) Debian Lenny. Shrnul bych to jednou větou – žádné Pulse audio, žádný problém se zvukem. Vypadá to, že Debian zde minimálně nějaký čas zůstane.

Edit (19.6.2008 – 17:45): Jednoduchým řešením pod Fedorou 9 se nakonec ukázalo být pouhé pohnutí indikátorem hlasitosti v alsamixeru a to konkrétně PCM. Je na delší diskusi nakolik se problém týká Fedory jako takové, nebo zda není pes zakopán jinde -  viz. diskuse u bugu zmíněného výše.

Softwarová výbava

A nyní zmíním své setkání s několika novotami, kterým se při používání Fedory 9 nemůžete vyhnout. Zajímá-li Vás vyčerpávající souhrn více zajímavých vlastností, opět odkazuji za Covexův článek. Začnu u PacKagekitu. Covex o něm mluví jako o projektu, kde u některých uživatelů nepanuje právě jistota ohledně jeho smyslu. Nejprve jsem byl jedním z nich, ale dal jsem na radu a navštívil stránky PackageKitu. Snaha o unfikaci grafických instalačních nástrojů je sice chválihodná, PackageKit, ale ještě zjevně čeká dlouhá cesta. GUI je místy až moc jednoduché (např. mi vcelku chybí informace o procentu stažených aktualizací) a na rychlosti je také co dohánět. Jinak naštěstí vypadá celkem použitelně a jeho začlenění považuji za krok správným směrem.

Do Fedory 9 se (stejně jako například do Ubuntu 8.04 ) dostala pátá betaverze Firefoxu 3. Za jak kontroverzní tento krok považujete, nechám na Vás čtenářích. Tento příspěvěk nyní právě píšu ve Firefoxu 3 a minimálně se stabilitou není žádný problém (nedošlo k žádnému pádu). Nové vlasnosti se jeví opravdu příjemně (např. vylepšený správce doplňků, nabídka pro uložení aktuálního sezení při zavírání aplikace, použití nativního GTK tématu) a zvlášť jeho rychlost je velice příjemná. Je znát jak při spouštění, tak při práci a s třeba AJAXovými googledocs se mi nyní pracuje už poměrně příjemně. Vlastně mám jedinou výtku, kterou lze těžko zmiňovat jako chybu vývojářů Firefoxu – mnoho pluginů ještě není pro Firefox 3 dostupných. Funkcionalitu to však omezí, ostatně asi nejen já považuji systém pluginů ve Firefoxu za něco, co ho do jisté míry činí výjimečným.

Dle obrácené logiky zmíním naposled věc, na níž narazíte jako na první. Nový správce přihlašování (gdm 2.22) působí poněkud chudě a grafického estéta na srdci nepohladí (ano, nepohladil), nicméně základní potřeby uspokojí. Naproti tomu nové GNOME (taktéž ve verzi 2.22) ve mně zanechalo velice příjemný dojem, subjektivně je práce s ním svižnější a potěšila měi nyní zobrazovaná nabídka činností při vložení média. Jinou záležitostí (uznávám, že lehce mimo souvislost, ale domnínám se, že mnohé to může zajímat), na níž jsem se podíval spíše proto, že omezuje (a oddaluje) nasazení nové Fedory na mém hlavním PC je stav proprietárních ovladačů nvidia a ATI, které zatím nejsou v repozitážích pro stabilní verzi Fedory. Nyní se nacházejí v repozitáři livna-testing, takže by již brzy měly být k dispozici.

Závěrem

Fedora 9 „Sulphur“ je opravdu velice inovativní, jak ostatně odpovídá její filosofii. Trochu se ale bojím jestli stávající přístup nemůže Fedoru připravit o některé uživatele, popravdě já osobně jsem z poslední verze také trochu nejistý, ačkoliv musím uznat, že vývojáři odvedli ohromný kus práce, za který jim náleží dík. Snad jen mohli být o chlup více konzervativní. U Fedory 9 mi na začátku vzpomínané ironické klišé o „betatesterech Red Hat Enterprise Linuxu“ nepřišlo tak vtipné, jako v minulosti. Zařazení některých aplikací může být diskutabilní, zvláště mluvíme-li o stable verzi. Utrpěla ve výsledku kvalita? Zde bych nerad vyslovoval předčasný závěr.

Vsuvka: Každý uživatel GNU/Linuxu si pravděpodobně opsal své „distribuční kolečko“. Já jsem odkojený Fedorou a i když si tu a tam zaexperimentuji a ozkouším něco z jiného tábora (Debian, Ubuntu) vždy jsem zatím skončil zpátky u Fedory. Po Fedoře 8 jsem měl velká očekávání, uvidím jak (a jestli) je "devítka"dokáže naplnit. V takovéto chvíle jsem rád, že jsem uživatelem právě GNU/Linuxu a mám tak širokou možnost volby. Každopádně budu ostatní distribuce sledovat minimálně o něco pozorněji než tomu bylo předtím.

Domnívám se, že současná Fedora si určitě najde své uživatele, může však (a je to vůbec cílem?) hlavně při výhledu do budoucna konkurovat na desktopu mainstreamovým distribucím jako je třeba Ubuntu? Osobně věřím, že Fedora v následujících pár týdnech dozraje a bude jim zdatným soupeřem. Reflexe vývojářů vůči nahlášeným chybám mě zatím příjemně překvapuje, ale kolik uživatelů (a hlavně těch, kteří Fedoru zkoušejí) bude ochotných čekat (a jak dlouho), než získají produkt silný po všech stránkách? Některé to může odradit, v jiných zanechat negativní dojem. Nezbývá tak než popřát Fedoře do budoucna hodně štěstí, snad bude i dál kloboukem do nepohody.

Přidávat nové názory je zakázáno.