Odpověď na názor

[16] S tím nesouhlasím. On je také problém jinde – licence začínají být strašně složité. To je mimochodem jeden z důvodů, proč programuji 100× raději pro Windows, než pro Linux. Představte si, že programujte a běžně použijete třeba deset knihoven. Každá z nich má jinou licenci a pokud možno alespoň na 5 stránek A4. Případně stejnou, ale často tam bývá dovětek, který to nějak licenčně upravuje, takže to stejně musíte projet. To je padesát stránek A4 – a často anglického právního textu. A to jste ještě nic nepoužili.

V případě, že hledáte něco použitelného pro sebe, tak s projektem musíte číst i ty licence.

Dokud neexistovalo open source hnutí a linuxová komunita, a neudělala v tom právnický bordel, bylo to velmi jednoduché. V 99,999% vše obsahovalo jedno ze slovíček a nebylo třeba číst vůbec žádnou licenci: public domain, freeware, shareware, komerční program. Pokud se vyskytovaly licence, byly na pár řádeček a směšně jednoduché – podívejte se třeba na BSD.

Já to dnes dělám jednoduše. programování: je to GPL – nechci. Má to licenci jehož závazná část je delší, než cca půl stránky: papá. Je to jen pro osobní použití: nazdárek.

Chci přispívat do programátorských projektů: je to GPL – napřispívám. je to LGPL – nepispívám. není to zdarma pro komerční účely – nepřispívám.

Jakékoli jiné zdroje, jako šablony, fonty, obrázku, atd.: není to zdarma pro komerční projekty – nezajímá mě to. chce tam mít autor svůj podpis – uvidíme, pokud je to kvalitní, zaslouží si to.

Většina lidí se prostě v tom právnickém bordelu vzniklým a vzešlým z linuxové komunity zkrátka neorientuje a vůbec se jim nedivím. Je to totiž přehnaný chaos a tvůrce by měl zkrátka několik slovy, maximálně jednou větou napsat, co dovoluje a co zakazuje, aniž by bylo nutné číst licenci.