Odpověď na názor

Bitovost procesorů je dána interní šířkou datové sběrnice. Někdy se to zjednodušuje a používá se šířka datových registrů.

Dále se u procesorů uvádí šířka externí datové sběrnice.

Šířka vyvedené adresní sběrnice nic neznamená. Existují 32bitové procesory se 4 bitovou adresní sběrnicí.

A co se MC68000 týká, to je 32bitový procesor, 16bitová externí datová sběrnice. Vyvedená adresní sběrnice má pak 23 bitů. Ne 24, jak se někdy mylně uvádí - sice adresuje přes 24 bitů, ale ten nejnižší není vyveden. Není potřeba, protože MC68000 čte vždy word (16 bitů) a pokud je potřeba lichý byte, provádí posun. Ostatně zarovnávání na word byl jeden z prvních požadavků, se kterým se museli codeři na Amize vypořádat.

Jinak MMU existoval až pro verze MC68010 a vyšší. A byl o řád lepší než konkurence Intelu, uměl plno úžasných věcí, se kterými experimentální OS dokázaly zázraky. Jenže jako obvykle to bylo příliš revoluční. Programový kód využívající MMU byl o dost jednodušší - a to znamenalo, skoro neportovatelný. Takže tyhle vychytávky nakonec žádný OS ve velké míře nepodporoval. Časem se něco z toho přeci jen prosadilo (ale to proto, že to okopírovala konkurence). Ale například "nealokuj paměť, prostě piš" mezi nimi není. A přitom to byla výborná věc, která hodně šetřila paměť a hlavně umožňovala běžet i "starým" aplikacím, které o MMU neměly ani ponětí. S dnešníma velikostma pamětí a moderními překladači to ale je už beztak jedno.