Odpověď na názor

[17] HOnza

Vzpomínám si na historku, kterou jsem kdysi někde zaslechl vykládat v televizi (snad to byl Petr Novotný). Celá zápletka spočívala v tom, že dotyčný čech by v Americe a potřeboval zavolat nějakému svému kamarádovi. Měl telefonní číslo (které našli v seznamu) a tak mu volal. Číslo bylo nesprávné, dovolal se sice do správného města, ale dotyčný kamarád už tam nebydlel, ale ten, komu se dovolal byl velmi vstřícný a pomohl mu hledat. Byl to hovor přes celé státy a trval přes půl hodiny. Když vypravěč telefon položil, zeptal se ho hostitel, zda se dovolal tomu, koho potřeboval. Odpověď zněla, že ne. Hostitel zvedl telefon a zavolal do telefonní společnosti. Operátorka řekla, že není problém.
A teď to dilema v té české hlavě! Ptal se totiž svého hostitele, co to jako dělal. Odpověď zněla, že volal telefonnímu operátorovi, že daný hovor nebyl uskutečněný správně a že je třeba jej neplatit. Čechovi jen trochu zasvítila očka a zeptal se " "A tebe nikdy nenapadlo zavolat si a pak nechat ten hovor zrušit jako neplatný?" Blesková odpověď zněla : "A víš, že ani ne?"

Všimli jste si například změny v jedné často běžící reklamě? Ta slibovala, že pokud vám při konzumaci jednoho výrobku (po 14 dnech) nebude lépe, máte nárok na vrácení peněz utracených za daný výrobek. V nové verzi se už říká, že pokud nebudete po 14 dnech spokojeni, dostanete ještě jednu 14 denní dávku od výrobce. Žádné peníze, jen zboží. Že by měli nějakou zkušenost?