Odpověď na názor

Ještě takový dodatek... OpenOffice nepoužívám od doby, co jsem si padl do oka s TeXem, akorát si občas poklábosím s Abiwordem (když dostanu něco v .doc nebo .odt) nebo Gnumericem a ty s ne-ascii znaky v názvech souborů problém nemají.

Nicméně, dle mého názoru by bylo řešením prostě přejít na UTF-8 (a do té doby diakritiku pokud možno nepoužívat v názvech souborů). Má to jistě i své nevýhody, ale použití jednotného kódování je zřejmé - odpadá problém se zjišťováním, v jakémže to kódování daný soubor (třeba textový) nebo jeho název (to bývá problém třeba u ftp, kde klienti většinou jedou na ISO-8859-1 a kódování se tím protokolem nepřenáší). UTF-8 jako takové pak má tu výhodu (z jistého hlediska je to i nevýhoda), že základní latinka se vejde do 8 (resp. 7) bitů, díky čemuž si drtivá většina anglicky psaných textů zachová svojí velikost, ale zároveň se tu otvírá možnost použití všech Unicode znaků.

S fonty problém již tolik není, každá slušná linuxová distribuce distribuuje základní sadu fontů, která plně pokrývá nejrozšířenější znakové sady (od latinky, přes arabštinu až po korejské či čínské znaky) a jsou dobře nastavená fallback pravidla pro pro substituce chybějících znaků (čili ač DejaVu nemá Japonské znaky, díky nainstalovanému VLGothic můžu japonštinu bez problémů používat a nemusím kvůli tomu přepínat na jiný font - systém to udělá za mě). Je fakt, že v tengwaru nebo hlaholice si asi člověk moc nepopíše, ale i to se časem zlepší...