Odpověď na názor

Asi budu mluvit jako člověk, který začal na Didaktiku a ZX Spectru a trochu na MS DOSu a Windows 3.1 a 3.11.

Já osobně nevidím důvod v tom používat pro názvy souborů omezený soubor znaků. Nejenom znaky s diakritickými znaménky dělají problémy. Zkuste třeba někdy dostat do názvu souboru znak "\", "/", uvozovky, hvězdičku nebo otazník. To je taky docela problém. I když to už je asi extrém. Druhý problém s národními znaky jsou fonty.
Unicode je sice hezká věc, ale také je nutné vzít v úvahu, že ne všechny znaky jsou obsaženy ve fontu, a ty pak musí být něčím nahrazeny (mám dojem, že obvykle jsou nahrazeny otazníkem, což likviduje přístupnost k souboru).
Bylo by sice hezké, pokud bych si mohl pojmenovat soubory pomocí znaků Hlaholice nebo Baybayinu (Unicode má rezervované místo i pro tyto znaky), když na počítači, kde pro tyto znaky nebudou fonty, se mi zobrazí znak, který soubor znepřístupní.

Je sice hezké, se počítače přizpůsobují lidem, ale na druhou stranu je počítač pořád jenom nástroj, který má svoje pravidla ovládání.

Jelikož jsem začínal na Didaktiku, tak nevidím problém v tom pro názvy souborů používat pouze omezenou množinu znaků, osobně používám názvy souborů bez diakritiky a bez mezer, pokud mám nějaké soubory, u kterých změna názvu není tak jednoduchá (např. uložené kompletní stránky, což by znamenalo přepsání HTML souborů), ukládám je do zvláštního adresáře.

Dokud nebude existovat souborový systém, který dokáže uchovávat název souboru jak v diakritické formě tak v bezdiakritické formě (podobně jako to má FAT32), nebo dokud všechny fonty v počítači nebudou obsahovat předlohy pro zobrazení úplně všech znaků, bude podle mě diakritika v názvu souboru přinášet problémy.