Nomofobie - kdo je sluha a kdo pán?

Dnes trochu z jiného soudku – snad nikoho neurazí, když na webu o informačních technologiích se zaměřením na linux narazí na téma spíš psychologické. Chci se s vámi podělit o něco, s čím se poslední dobou setkávám stále častěji v práci, ale i v kontaktu s přáteli. Jde o téma, jak jsme nebo nejsme závislí na používání mobilních telefonů – je pro nás mobil nástroj ke komunikaci (organizátor času, hračkou atd) nebo se nám stal pánem, který nás nepustí a „ovládá“ naše pocity a plány?

Závislost na mobilním telefonu (být na příjmu, mít kdykoliv možnost spojit se s někým známým) má své jméno – NOMOFOBIE. Jde o neologismus, složený ze slov NO-MOBILE-PHONE-PHOBIA. Problém byl původně popsaný v Anglii, kde existuje odhad, že závislostí na mobilním telefonu trpí více než 10 milionů Britů, v Čechách se předpokládá, že něčím takovým by mohl trpět každý druhý.

Fóbie patří k duševním poruchám – jde o přehnaný strach z věcí, které buď nejsou nebezpečné nebo se nás netýkají, a tento přehnaný strach má negativní vliv na náš život. Fóbie z pavouků vyvolá v našich končinách maximálně občasný křik, horší je už strach ze psů, mnohem horší je strach z lidí (sociální fóbie). Nomofóbie zasahuje do života celkem dost, ale má-li to tak každý druhý, bude nám strach ze ztráty signálu nebo závislost na něm připadat normální.

Každá fóbie má své „zdravé“ opodstatnění – strach z pavouka v exotické zemi nebo strach ze psa velikosti ovce, který na nás doráží, je určitě na místě. Hlídat si signál, když na tom přímo závisí má práce, když je někdo doma nemocný a mám o něj starost nebo když čekám nějakou extra důležitou zprávu je také na místě. Ale neusnout, když jsem nezkontroloval dostatečně nabitý telefon, mít celý den nepříjemný pocit, když jsem nechal při odchodu do práce telefon válet někde doma, vyhýbat se destinacím, kde není signál (i v Čechách) – to už není strach z reálného nebezpečí.

Kdo chce, může si odpovědět na následujících pět otázek:

• Mobilní telefon nevypínám ani přes noc.
• Telefon nikde nezapomenu, vždy ho nosím u sebe nebo ho mám na dosah.
• Kdybych nechal při odchodu do práce mobil doma, bylo by mi to hodně nepříjemné, asi bych se po něj musel vracet.
• Když se chystám odjet na dovolenou, je pro mě důležité mít možnost telefonovat, nejel bych někam, kde není signál.
• Jsem nervózní, když nemůžu mobil používat (vybije se, jsem někde, kde musí zůstat vypnutý…).

Pokud si na většinu otázek odpovíte ANO, trpíme zřejmě NOMOFOBIÍ a podle odhadu, kterým se mi ani nechce věřit, se stáváme jedním z 50% uživatelů mobilních telefonů pod vládou tohoto přístroje, lépe řečeno – strach z absence telefonu ovládá naše emoce a chování.

Já osobně jsem zjistil, že budu nomofobik tak napůl. Telefon na noc vypínám, o víkendu ho také dost pouštím z dohledu, ale na dovolenou si ho beru a není jen vypnutý v šuplíku pro případ „kdyby něco“. Když jsem ho párkrát zapomněl doma a odešel do práce, byla to na jednu stranu úleva, na druhou to bylo „divný“. Tak jsem se rozhodl, že se naučím být ještě méně online.