MacBook Pro očima Linuxáka - část 1 / 2

17. 5. 2011 6:45 (aktualizováno) Michal Breškovec

Můj ThinkPad T61 po letech věrné a spolehlivé služby bohužel pomalu (nebo spíš rychle) odchází do věčných lovišť a tudíž přichází čas zamyslet se, čím tento pro mě zcela nepostradatelný a denně používaný nástroj nahradit.

Bohužel mám pocit, že nová „Téčka“ z produkce Lenovo už zdaleka nejsou tak kvalitní, jako bývala za dob IBM (i mé T61 by se dalo ledacos vytknout) a navíc u nás není snadné získat konfiguraci na přání, pokud nejste velká firma, nehledě na vysokou cenu, takže jsem se rozhodl porozhlédnout jinde.

Bohužel ani například řada Latitude od DELLu mě neoslovuje, dokonce bych řekl, že nové Latitude jsou mnohem horší, než můj obstarožní ThinkPad, což je jeden z důvodů proč sebou „Téčko“ stále tahám místo abych používal jen svůj pracovní Latitude E6400, který má silnější HW (ale není to moc poznat).

U ostatních značek je pak obtížné nalézt kvalitní laptop velikosti 15,4 – 15,6“ s rozlišením 1680×1050 (a vyšším), bez hardwarového numerického bloku, který osobně považuji za zvěrstvo nejvyššího kalibru.

Proto jsem přivítal, když se mi díky projektům které musím řešit dostal do pracek nejnovější model MacBook Pro, který mám možnost si nyní pořádně osahat a proklepnout. Dovolím si tedy v tomto zápisku zhodnotit tento laptop z pozice dlouholetého majitele ThinkPadu s Linuxem (konkrétně Kubuntu).

Objektem mého (a pokud tento zápisek čtete, pak zřejmě i vašeho) zájmu je následující železo:

  • Typ: MacBook Pro (verze 8.2),
  • Displej: 15,4“ – lesklý (1440×900),
  • Procesor: Intel i7 – 2GHz, QuadCore s Hyper-Threadingem,
  • Paměť: 4GiB RAM (2× 2GiB) DDR3, 1333 MHz,
  • Grafika: AMD Radeon HD 6490M (256MiB DDR5) + Intel HD Graphics 3000 s automatickým přepínáním,
  • HDD: 500GB 5400 ot/s. (Hitachi),
  • DVD-RW: MATSHITA UJ-8A8,
  • Webkamera: FaceTime HD,
  • Čtečka SD karet,
  • LAN: 1Gbit Ethernet (RJ45), Wireless 802.11n, BlueTooth,
  • Porty: 2× USB 2.0, IR, FireWire 800 (IEEE 1394b), Thunderbolt,
  • 1× 3,5mm pro sluchátka, 1× 3,5mm pro mikrofon,
  • Stereo reproduktory + integrovaný mikrofon,
  • OS: Mac OS X 10.6.7 Snow Leopard.

MacBook budí pozornost ještě dřív než ho vůbec vybalíte z krabice, ať už opravdu kvalitním zabalením, tak cenou. To jsem poznal sám, když jsem si ho byl vyzvednout na prodejně, kde si poměrně pohledná dívčina přes půl hodiny vybírala mezi „plasťáky“ za 13k Kč a nemohla se rozhodnou, který bude lepší (jako by to nebylo jedno, do půl roku se ji rozpadnou všechny). Osobně jsem byl celý nažhavený krabici popadnou a letět domů si MacBooka hned vyzkoušet, ale nemohl jsem odolat dychtivým očím prodavače, který měl očividně druhé vánoce a dovolil jsem mu krabici na prodejně rozbalit – kontrola přebíraného zboží je přeci důležitá. Pak už jsem rychle zaplatil a maximální povolenou rychlostí vyrazil k domovu.

MacBook Pro

MacBook Pro má celohliníkové šasi provedené ve stříbřité barvě s tradičním logem nakousnutého jablka v bílé barvě na víku. Logo svítí a vypadá to velmi efektně. Celkové zpracování je naprosto perfektní, nikde nic nevrže, ani nemůže, prostě je to kovový monolit. Displej je přidržován jen magneticky a chce to celkem sílu ho odtrhnout. Design je velmi čistý a strohý, to se mi přesně líbí.

Celou zadní stranu zabírá pant pro displej a pod ním je po celé délce úzký větrací průduch, jinak tam není nic. Čelo je rovněž prázdné, jen vpravo je IR senzor a vedle bílá dioda která bliká když je laptop uspaný, jinak prakticky není vidět. Pravou stranu zabírá jen slot-in DVD-RW mechanika Panasonic, která se mi zdá poměrně kvalitní. Navíc pro slot-in mám slabost už od dob Pioneeru DVD-106S. Mechanika nemá žádné HW tlačítko pro vysunutí média, ani štěrbinu pro nouzové vysunutí, ale to je u Applu běžné už řadu let. Hned vedle je štěrbina pro připojení zámku Kensington. Zbývá levý bok, kde je vše ostatní. Najdeme zde tlačítko, které zapíná drobné LED, indikující stav baterie, pak klasický 3,5mm jack pro sluchátka a druhý pro mikrofon. Následuje čtečka pro SD karty, dva USB 2.0 porty (osobně si myslím, že by jich mohlo být víc, místa by se našlo dost), pak novinka, port Thunderbolt (slouží i pro připojení monitoru přes Display Port), který má svoji budoucnost před sebou a doufejme, že nebude jen na okraji zájmu, tak jako FireWire, který je hned vedle. Ohnivý drát je verzi FW800, a je to poprvé co tento konektor vidím, ostatně nevím, že by ho používal někdo jiný, než Apple (ach ty nešťastné licence). Konektor vypadá jinak než FW400, ale měl by být zpětně kompatibilní (to jsem bohužel nemohl vyzkoušet, ačkoliv mám externí disk s podporou FW, chybí mi potřebný kabel). Zbývá už pouze standardní RJ45 pro 1Gbit Ethernet zajišťovaný čipem od Broadcomu (stejně jako u WiFi a Bluetooth) a nakonec napájecí konektor. Samotná nabíječka má velmi sympatické rozměry a konektor se k MacBooku přichytává magneticky, což je skvělé, pokud máte kolegu slona, který Vám ustavičně zakopává o napájecí kabel.

Zespodu laptopu jsou jen čtyři gumové nožky a sériové číslo. Škoda, že Apple nepřidal i MAC adresu LAN karty a hlavně WiFi, nemusel bych to lovit z logů na AP při prvním startu systému, který vyžaduje přístup na Internet. Také mě mrzí, že Apple nepoužívá žádný dokovací konektor, to využití MacBooku dost degraduje ve firemní sféře – ale možná na to mají nějakou jinou fintu, jestli o něčem víte, rád se nechám poučit v diskuzi.

Displej je velmi kvalitní, i když rozlišení 1440×900 při úhlopříčce 15,4” považuji za nedostatečné. Jsem zvyklý na 1680×1050 z ThinkPadu a klidně bych snesl i Full HD 1900×1080. Také příliš nefandím lesklé úpravě displejů. Sice to vypadá moc hezky a například při prohlížení fotek nebo videa je to fantazie, ale i přes to bych dal raději přednost kvalitnímu matnému displeji, který minimalizuje odlesky. Bohužel, za matný displej s vyšším rozlišením si Apple účtuje asi 150€, nicméně v případě, že bych MacBook kupoval přímo pro sebe, tak bych tu investici udělal. Pod displejem je nápis MacBook Pro, více si nepočtete a chybí i obligátní nálepky. Uprostřed horního okraje displeje se nachází FaceTime HD kamerka.

Samotné tělo MacBooku má v pravém horním rohu zapínací/vypínací tlačítko, což je také jediné tlačítko (kromě dříve zmiňovaného stavu baterie), které na MacBooku najdete. Klávesnici obkličují stereo reproduktory a někde jsem četl, že snad i se subwooferem, ale to beru jen jako marketingový krasožvást. Ačkoli reproduktorky hrají poměrně pěkně (určitě top mezi laptopy), tak nečekejte žádný oslňující zvukový výkon a pokud chcete poslouchat muziku určitě zvolte externí reproduktory, nebo raději kvalitní sluchátka (při poslechu s Koss Porta Pro byl výstup čistý). Co zde dost postrádám je LED aktivity HDD!

TouchPad je doslova obří a velmi kvalitní, s podporou multi-touch. Kolem TouchPadu nenajdete žádná tlačítka, protože jako tlačítko slouží samotný TouchPad, který můžete zmáčknout kdekoliv po celé ploše. V ovládacím panelu lze nastavit rozdílné chování podle toho, kde jste na TouchPadu zmáčkli. Nutno podotknout, že zmáčknutí jde poměrně ztuha. Někomu to může vyhovovat, já bych přivítal větší citlivost. Pochopitelně funguje i standardní poklep. Tím, že TouchPad podporuje multi-touch můžete používat různá gesta, například skrolování dvěma prsty je velmi navykové. Rovněž fungují gesta pro přibližování/oddalování, či rotování, obdobně jako na smartphonech s kapacitními displeji. TouchPad rozpozná růzá gesta až za použití čtyř prstů.

Ale je tu jedno ALE. Jako mnoho dalších uživatel ThinkPadů jsem zvyklý používat hlavně TrackPoint (alias klitoris) a TouchPad beru spíš jako nutné zlo. Ačkoliv TouchPad na MacBooku Pro je úplně jiná liga, než to co najdete na běžných laptopech, přeci jen cvičenému klitorisákovi není, co se komfortu, rychlosti a přesnosti ovládání týká, používání tohoto TouchPadu plnohodnotnou náhradou ani omylem. Zvlášť pokud píšete všemi deseti, případně více než dvěma prsty a v zápalu práce zjistíte, že ani nemusíte při psaní sledovat klávesnici, je “odbíhání” prsty na TouchPad velmi obtěžující, nehledě na to, že TrackPoint na ThinkPadu je opravdu špička. Jako příklad bych uvedl to, že jsem nedávno dohrál téměř celý Star Trek: Elite Force 2 na TrackPointu (moje lenost zvednout se z gauče a dojít si pro myš byla opravdu velká), jen asi v posledních třech levelech jsem musel sáhnout po myši, protože akce byla už příliš rychlá. Zkuste si to na libovolném TouchPadu. Také mi velmi chybí třetí tlačítko, které TrackPoint na ThinkPapu má a hojně ho využívám hlavně k otevíránístránek do nových tabů ve Firefoxu. Tady si musíte vypomoci přidržením klávesy CMD, což je pro mě opět zhoršení ergonomie ovládání.

MacBook Pro - klávesnice

Na závěr jsem si nechal klávesnici. Opět si dovolím srovnat s ThinkPadem T61. Kdo z vás někdy používal, či používá ThinkPad řady T, tak mi dá jistě za pravdu že jeho Full size klávesnice je nepřekonatelná (ačkoliv rozložení nových modelů se mi vůbec, ale vůbec nelíbí). Klávesnice na MacBooku je krásně podsvícená, což je zvlášť výhodné pro nás IT upíry a LEDka na CapsLocku také potěší. Navíc je to určitě kvalitní kus HW, o tom není sporu, ačkoliv bych přivítal o něco větší klávesy (místa je tam dost). Apple bohužel zvolil (na poměry PCčkáře) poměrně minimalistické rozložení. To jistě nevadí (nebo ne tolik) při práci v Mac OS X, ale pokud nainstalujete Linux, nebo, Bůh mi odpusť hříšnou myšlenku, Windows, tak narazíte na určité potíže. Na MacBooku Pro zcela chybí klávesy jako Insert, Delete, Home, End, PgUP, PgDOWN, ScrollLock, PrintScreen a Pause. Řada těchto kláves je nahrazena kombinací CMD+něco, případně Fn+něco (například Delete je Fn+Backspace, PgUP/PgDOWN uděláte CMD+šipka nahoru/dolů atd.), ale my Linuxáci jsme tím také přišli třeba o SysRq a kolegové od Oknařů o velmi populární kombinaci Ctrl+Alt+Delete (buďme upřimní, klávesa Del je hodně důležitá při řadě užitečných příkazů i v Linuxu). Co bude asi největším kamenem úrazu je skutečnost, že funkční klávesy F1 – F12 jsou implicitně použity pro Macovské akce jako Expose, Dashboard atd. a jako funkční se používají v kombinaci s klávesou Fn. Toto chování bohužel zůstává i v Linuxu (a předpokládám, že i ve Windows), takže si sice snadno zvýšíte jas displeje, ale například kombinace Alt+Fn+F2 je o dost krkolomnější, než prosté Alt+F2, kterou používám až nepříjemně často. Našel jsem sice na internetu nějaký návod jak klávesy v Linuxu přemapovat (v Mac OS X je na to přímo volba), ale přiznejme si, není to ideální. Také mě osobně netěší velmi úzký Enter, blesk často udeří vedle, ale to je jen otázka zvyku. Rovněž jsme u PC notebooků zvyklí na numerický blok přístupný přes Fn, nebo NumLock klávesu. To zde zcela chybí, ale není to ztráta nijak citelná. Poslední zajímavou věcí na klávesnici je klávesa vyhrazená pro vysunutí média z mechaniky. Ta mi v Kubuntu nefungovala hned, ale namapování na příkaz “eject” to rychle napravilo. Předpokládám, že by to mělo jít i ve Windows, ostatně Apple dodává pro Windows plné CD ovladačů. Někdy to zkusím, až budu mít čas zabývat se hloupostmi.

Jako velkou výtku bych uvedl poměrně vysokou hlučnost při zátěži. MacBook Pro je většinu času krásně tichoučký, ale pokud mu dáte opravdu záhul (například kompilace, která zřejmě zatíží více jader – v systému se CPU tváří jako osm procesorů), dokáže nadělat kraválu až dost. Jiné větrací průduchy, než ten úzký pod displejem nehledejte, Apple zřejmě spoléhá na odvod tepla díky hliníkovému šasi. Rozhodě si myslím, že ještě nějakou větrací ďouru by to sneslo, aby se větráčky nemusely tak namáhat. Nicméně, nepochopte mě špatně, on ten kravál není zas tak strašný, klidně se mu vyrovná můj pracovní DELL, ale v porovnání s absolutně tichoučkým ThinkPadem to rve uši. Na druhé straně, “Téčko” se Vám klidně propálí do podlahy když ho necháte, péct umí opravdu pěkně, zvlášť když integrovaná nVidia Quadro jede na plno.

Hliníkové šasi kromě toho, že krásně vypadá a dobře chladí (tedy vás spíše příjemně hřeje), má i nějaké ty nevýhody. MacBook Pro není zrovna lehký, ale aspoň víte, že za ty prachy něco máte. Nicméně při delším cestování se asi pronese. Druhý zádrhel, který považuji za horší je, že pokud jste stejně jako já zvyklí rozvalovat se na gauči a mít laptop na bříšku, případně si ho podpírat kolenem, tak si o okraj šasi pěkně otlačíte (možná i poškrábete) ruku. Přeci jen tvrdý hliník není tak poddajný jako plast.

To je pro dnešek vše, příště si povíme něco o Mac OS X a instalaci Kubuntu vedle Mac OS X.

Sdílet