Motivem tohoto příspěvku není nic víc ani nic míň, než se dozvědět, jaký v tomto směru panuje obecný názor a také jak tato problematika může ovlivnit uživatele přecházejcího na GNU/Linux.
Významná část distribucí vydává své stable verze zhruba v půlročních rozestupech, i když samozřejmě existují velké výjimky, jíž je např. Debian. Pokud uživatel takové ditribuce chce mít stále aktuální stabilní verze softwaru (ť již z jakéhokoliv důvodu), jinak běžně obsaženého v repozitářích, má v zásadě hned několik možností, jak vznikou situaci řešit.
Čistou instalací nové verze distribuce – ostatně proč ne, ale někomu (rozumnějte, mně) může být představa instalace OS každý půlrok poměrně nepříjemná.
Upgradem na novou verzi distribuce – to je principielně nejjednodušší cesta, ale v praxi je minimálně na distribucích, s nimiž mám osobní zkušenost (v tomto případě Fedora, Ubuntu), poměrně problematická a s nezaručeným úspěchem.
Ruční kompilací daného software – další možná cesta, ale nepoměrně komplikovanější vůči klasické instalaci z repozitářů. Nehledě k tomu, že pro snadnou pozdější správu takového softwaru, je nutno vytvořit instalační balíček ručně.
Používat vývojovou větvi distribuce – to je principielně i z hlediska realizace nejlehčí postup, ale je to nepoužitelné řešení v oblasti, kde je nutné dbát na naprostou stabilitu.
Samozřejmě přirozená námitka je, že přeci v drtivé většině případů není nutné nezbytně používat nejaktuálnější možnou verzi daného software. Nicméně takové stituace nastat mohou (nová funkcionalita apod.) a pak je problém na světě.
Abych nemluvil jen ryze abstraktně, podobný „problém“ jsem řešil např. s programem Audacity – v současné verzi 1.3.2 byl učiněn poměrně znatelný pokrok vpřed, ale v mnou tehdy používané distribuci – Fedora core 5 – byla jen stará verze. Řešil jsem to tehdy kompilací zdrojových kódů.
Shrnu-li, triviální a 100% funkční řešení, při níž jsou zachovány „záruky“ stable verze distribuce, u velké části linuxových distribucí chybí. Uživatel, který přechází na GNU/Linux tím může být nepříjemně překvapen – lze po takovém člověku chtít, aby výše zmiňovaná řešení podstupoval?
Nechtěnným závěrem může být (teď s mírnou nadsázkou) – používejte Debian testing! Dostanete obojí – dostatečnou odladěnost i aktuální software. Ano, samozřejmě jsou distribuce, které používají rolling-updates, ale o tom můj dnešní příspěvek není.
A na závěr ještě otázka, která se hodí spíše do diskuse. Je rozdíl mezi verzemi (v půlročních cyklech vydávaných distribucí), tak velký nato, aby se vyplácelo vydávat novou verzi právě v tak krátkých intervalech? Nestačilo by jen průvěžně dodávat nové verze softwaru a další stable verzi vydávat později?
Ideálně je podle mě řešený Gentoo.
Nevím ale, jak by to bylo u distribucí jako Ubuntu. Nebyl by problém třeba s jádrem? Samozdřejmě můžeš mít stejný jádro dlouho dobu, ale výhoda novější distribuce s novým jádrem je možná pro lepší podporu hardware především u nových počítačů.
Moje zkušenost je taková, že každých půl roku s novou verzí distribuce je harware víc podporovaný. (např. webcam, wireless...).
Mě osobně se docela líbí, jak to má řešený Ubuntu. Každých půl roku nová verze a jednou za rok a půl jedna LTS (long time support) verze.
u gentoo bych se zastavil a resil neco jako:
- server
- desktop
u serveru by se hodil delsi cyklus a u desktopu zase kratsi.
ja osobne vzdy updatoval, jakmile vyslo 2007.0 (apod). ted bohuzel delsi dobu nic. jinak se mi nechce investovat cas do prekladu cool vecicek, jen ze jsou v portage.
To je různé:
* server - Debian stable nebo oldstable - fakt tam není potřeba nejnovější verze čehokoliv, jde mi o téměř bezúdržbový provoz
* desktopy uživatelů - měly by tam být přijatelné verze, ale zároveň by to mělo fungovat. Ubuntu, Debian stable nebo OpenSUSE
* můj desktop - Ubuntu updatované na novou verzi, když dojde do stádia beta, ale pošilhávám po Debian testing nebo Archu. Ubuntu je tu ještě z dob mých začátků, protože jsem neměl čas to od té doby přeinstalovat. Zase se bojím, že budu mít nějakou důležitou práci a Arch se po updatu rozbije...
Jinak s upgradem Ubuntu jsem nikdy problém neměl.
Úplně by stačilo oddělit od sebe systém a aplikace.
Aplikační repozitáře by prostě měly být sdílené napříč několika vydáními distribuce a bylo by vymalováno - když vidím, jak mírumilovné sw požadavky mají obecně dostupné verze například OpenOffice nebo Mozilly, tak opravdu nechápu, proč je nutno neustále šaškovat s aplikacemi v distribucích (speciálně se to týká OpenOffice, která je v mnoha distrech backportována do úplného bezvědomí - a přitom úplně zbytečně, stačilo by přizpůsobit verzi novější).
Na desktopu mám Gentoo, na notebooku Xubuntu. Chci mít jistotu, že mi vždy alespoň jeden počítač pojede, takže nechci na obou stejnou distribuci. Gentoo se mi "rozbije" řekněme jednou do roka a trvá nějaký den dva, než ho dostanu zpět do 100%ně funkčního stavu. Xubuntu na notebooku reinstaluji 2x do roka a něž ho dostanu do rozumně použitelného stavu, mi trvá vždy tak 3, 4 dny, ale pak mám slušnou jistotu, že se dalšího půl roku nemůže nic stát. Gentoo mi vyhovuje a měnit nic nehodlám. U Xubuntu a notebooku jsem záměrně napsal rozumně použitelného místo 100%, jako je tomu u desktopu. WiFi, ACPI, tady jsou pořád rezervy a až to fakt jednou pojede na 100%, tak asi pouvažuji o něčem řekněme s ročním vývojovým cyklem, protože zde až tak moc na verze netlačím, ale zatím to zůstane tak jak to je.
[6]
Co se tyce serveru, tak prvni otazka ve firemnim nasazeni (predpokladejme vetsi firmu, ano?) zni: Je to certifikovane pro ... (zvlaste oblibene jsou Oracle, SAP, Bea).
Vysledek: Neni certifikace, neni nasazeni. Takze v reale se serverove distribuce zuzuji na RHEL (pokud se podari ukecat, tak CentOS) a SuSE (resp. NotWELL :-]).
No cement, jak rikame my anglofilove.
Tak přesně tohle dilema na Fedoře řeším taky.
Scénáře jsou dva: buď budu každý půlrok upgradovat a modlit se, aby to dopadlo dobře a abych se nemusel zdržovat opravou nepovedených věcí nebo zlenivím, zůstanu pozadu a pak už je to jen čirý strach - opravdu nečekám, že by upgrade ob čtyři generace dopadl dobře.
Řešením je (alespoň na desktopu) rolling updates distro jako PCLinuxOS. Je to nádhera, mít neustále k dispozici to nejnovější bez velké námahy a nemuset mít strach, co bude, až vyjde nový release a vývojáři se na ten můj vykašlou.
S upgradovanim Fedory po kazdom polroku som nikdy nemal problem. Asi preto, lebo nepouzivam instalacny program, ale jednoducho si stiahnem balicek fedora-release z dalsieho (noveho) vydania a spustim "yum upgrade". Ak nahodou vzniknu nejake nezrovnalosti, pre mna nie je problem ich doriesit neskor rucne.
Ideální cyklus? Nejdříve to chce udělat v Linuxu pořádek.
Důsledně a hlavně standardizovaně (jednotně) rozvrstvit systém, důsledně oddělit systém od aplikací v distribuci a stejně důsledně oddělit i jednotlivé aplikace od sebe. Ten hnojník, co předvádějí některá distra, je odpudivý. Pak se kvůli upgradu jedné aplikace, která má nové závislosti, rozesere půlka dalších věcí přímo v systému.
Upgrade žádné aplikace, ale ani žádné komponenty systému, nesmí rozhodit ostatní části. Pokud se objeví nové závislosti, je potřeba virtualizovat a systém si musí pamatovat, které části jsou závislé na které verzi.
Pak už stačí jet rolling update a třeba každý rok vydat nějaký souhrnný balík pro novou instalaci a jednou za tři až pět let to střihnout a udělat novou verzi celého systému - tam by se daly rozjet třeba i nové koncepty, které se nedají měnit při rolling updates.
Jenže když to tak čtu, tak mne napadá hrozně kacířská myšlenka, že podobný koncept už jsem někde viděl... Jen si tak vzpomenout, kde to bylo... Asi si nevzpomenu, mám hrozný Wokno.
to [13] & [14]: S upgradem Fedory jsem bohužel problém měl, zkoušel jsem oba způsoby (upgrade z DVD i přes yum) a bohužel oba selhaly. Jako jiný problém bych viděl fakt, že tento proces zabral celkově delší dobu, než instalace čistá.
to [12]: Je to sice trochu offtopic, ale čistě pro ze zvědavosti se zeptám - proč?
to [16]: Upřímně řečeno, proč kacířská? Já bych se pod Vaši myšlenku podepsal. Jen proto, že něco takového je z hlavy MS (i když myslím, že ta analogie není úplně dokonalá), ještě přece neznamená, že je to explicitně špatně (i když mezi námi to, co předvádí MS konkrétně ohledně pravidelnosti vydávání nových verzí, není právě inspirativní).
debian
server - testing(kvuli software - nebudu cekat na nove verze php/postgres/clamav)
desktop - unstable + experimental(kde4) - tam je to jedno, vetsinou to jede (v textovem rezimu v nejhorsim pripade)
zavislosti jsou nekdy hrozna vec
--force-all (neco jako kapky doktora Theisse)
Arch + Pacman, server, aktualizacia podla kritickych vrstiev (uroven rizika suvisiaceho s ponechanim starsej verzie), updaty testovane na zaloznom node klastra, po uspesnom teste update celeho klastra a virtualov v nom. Bez prerusenia prevadzky od prvotnej instalacie, uptime 984 dni.
Dve partitions na systemy, dalsi na swap a home. Na druhe je momentalne Debian Etch od dubna, prvni je na zkouseni vseho mozneho. Prechod z jednoho systemu na druhy po vyzkouseni a zprovozneni vseho na novem. Pokud neco nezkousim, tak mam tu testovaci partiton pripojenou do home jako skladiste pro grab tvkarty. Zalohu provozuschopneho sytemu resi Live CD (domaci uzivatel, neprovozuji nonstop sluzby pro jine).
Delka vyvojoveho cyklu je mi tedy putna, zatim vzdy novy instal misto update. Novsi verze, pokud jsou treba, pomoci backportu. A jinak, co funguje, na to se nesaha. Na hratky je ta druha(prvni) partitions nebo virtualni stroj.
TO 22: Plně souhlasim:) Jen by mě zajímalo jak se dělá aktualizace podle kritických vrstev?? Jo a to si neupgradoval 984dní kernel? (nebo při restartu běželo záložní PC)
Já sem s Arch plně spokojen a s updatama opravdu problém nemám. Používám asi půl roku a zatim jediný co sem musel při updatech udělat je aktualizovat konfigurační soubory do kterejch sem zasahoval. Takže už mi vlastně chybí jen nějakej jednoduchej program na aktualizaci konfigů. Jo jinak mám v cronu nastavenou aktualizaci jednou týdně, pak jen projedu log jestli neni potřeba nahradit nějakej konfig.
Jinak pro běžného uživatele je půl roku opravdu krátká doba to mi věřte, instaluju občas linux lidem (někdy i dost velkým pc analfabetům) a stále mám problém najít ideální distribuci nejlépe s rolling-update, koncipovanou jako Ubuntu nebo Mint. Protože přeinstalovávat to celé každý půlrok (většinou kuli podpoře HW, SW ani tak nehraje roli) je trochu opruz. Ideální kandidát by byla nějaká "Out of the Box" Arch odnož.
Takže já sem pro rolling-update plus tak jednou za 1-2 roky instalační čisté distro. Nebo když je potřeba implementovat zásadní nové postupy které by nešly jinak.
to [24]: Máte pravdu, to mi vypadlo, určitě jedna z lepších možností.
to [28]: OK, díky za reflexi, propříště zvolím trochu lepší (exaktnější) vyjádření :-)
Ještě k Red Hatu, máte někdo zkušenosti s nasazením RHEL 5 Desktop? Do budoucna váhám mezi několika distry ohledně toho, jaké nasadit na nový PC a i když favoritem zůstává Fedora, poohlížím se i po jiných alternativách.
Konkrétně mám rád (rozumějte, zvykl jsem si na ně a dovedu s nimi pracovat efektivněji než s jinými) distribuce z rodiny Red Hat (ano tím se to značně zužuje), i když i s takovým Debianem mám dobrou zkušenost. Je to pro mě poměrně důležité.
Hezký den,
s linuxem se učím asi rok a půl, téměř výhradně na svém notebooku. Začínal jsem s Fedorou (poslední dobou už moje pokusy se mi vůbec nelíbí), ale nejvíc se mi líbí Kubuntu a openSUSE. Na jednu stranu je půlroční vývoj šibeničně rychlý, na druhou stranu za tu dobu citelně vzrostla podpora HW přímo z krabice. Už nemusím bojovat s 915resolution ani extraktory firmware na wifi, protože vše šlape hned po instalaci. Párkrát jsem zkoušel upgrade Kubuntu, pokaždé dopadl tragicky. Častokrát ocením i nějakou tu novou verzi aplikace, neb znatelně roste funkčnost (Wine, OpenOffice).
Rok by bohatě stačil. Problém je opravdu asi jen s ovladači a občas, když během cyklu vyjde zásadně vylepšená verze něčeho velkého (Gimp, Firefox, KDE4, ...). Ale to zas tak nevadí. Opčas nějaký podstatnější upgrade a bylo by to v pohodě. Po čisté instalaci si mohu přenést většinu svých konfiguráků, takže získám rychle systém stejného vzhledu a chování. Rozhodně neoceňuji možnost kompilce, neboť mi to žalostně nejde.
Ale stále hledám své vyvolené distro. Mám rád KDE. Na Kubuntu se mi líbí obsah repozitářů a genialita APTu, ale poslední verze je prolezlá chybami skrz na skrz. Brrrr..... OpenSUSE je nádherný a skvěle promakaný systém, kde opravdu vše funguje. YaST je sám o sobě skvělý správce balíků, ale ... V repozitářích je toho méně a hledat to po všech čertech se mi nechce...
Až vyrostu, naučím se s Archem :-D
[33] Někdy ne... A ani http://packages.opensuse-community.org/ , http://rpmfind.net/ nebo http://rpm.pbone.net/ někdy neobsahují to, co má buntu v repozitářích...
Student učitelství ICT na PedF UK se zájmem o open source, Python, Scratch, HTML5, výuku programování a mnoha dalších – ne IT – věcí, jako je hudba (Pink Floyd), literatura (G. Orwell) nebo film (S. Kubrick).
Přečteno 16 244×
Přečteno 15 885×
Přečteno 15 322×
Přečteno 13 258×
Přečteno 8 364×