Odpověď na názor

[34] Commission nationale du DELF et du DALF stačí?

Jako to je jednoduché. Zkus někoho naučit výslovnost němčiny. To bude nějaké to tsch jako š, v jako f, a možná jsi skončil. U Frániny je to horší, páč ten jazyk má snad dvacet samohlásek, takže se to těma spřežkama jen hemží. Stejně jako němčina, u které se f a v vyslovuje stejně, tak to je podobně i u francouzštiny.

Problém s angličtinou je ten, že někdy se to slovo vyslovuje podle francouzké výslovnosti (baguette), někdy podle saské a někdy podle keltské. Podle toho z čeho to slovo vzniklo. Nemluvě o extrabuřtech v podobě "tomato", které se ani nepokoušeli poangličtit.

Proč myslíte, že je v angličtině tak oblíbená soutěž v hláskování? Protože abyste to slovo mohl správně vyhláskovat musíte ho znát. Každé. Ve francouzštině, němčině, španělštině, nebo i češtině vám stačí znát pár výjimek - takže by to byla nuda.

Co se týče náročnosti na naučení a gramatiku, tak mi pan dave_007 [35] promine, ale dá se s jistou dávkou zjednodušení říct, že zatímco u Angličtiny nemá efekt se učit nějaká pravidla, protože se jimi jazyk stejně neřídí, v případě Francouzštiny pravidla naopak pomůžou. Takže záleží, zda jste typ analytickej (já), pak je pro vás Franzouština se svejma tabulkama na všechno (pánbuch zaplať za becherelle) snazší, než Angličtina, kde se prostě musíte učit frázi za frází. A skutečnost, že angličtiona spusta věcí neřeší (shody, rody, atd) vás nezachrání.