Tak to zkuste bez drátů!

Slavnou větou z ještě slavnějšího firmu „Jára Cimrman ležící, spící“ vyslovenou úplně nejslavnějším Čechem jsem chtěl uvést svůj malý článeček o tom, kterak mne má manžleka dokopala k tomu, že jsem zrušil drát, rozvádějící internet po našem bytě. Zdravě jsem se naštval a vše předělal a překonfiguroval. Výsledek stojí za to.

Jak to vypadalo před úpravou? V jednom pokoji je jeden stolní počítač a u něj ústí kabel od kabelového internetu od UPC. Je tu zároveň kabelový modem, který je připojen k bezdrátovému telefonu. Z modemu trčí síťový kabel vedoucí k malému osmiportovému hubu. Z hubu vede cca 3 metry kabelu do stolního počítače. Z druhé zdířky hubu vede další, asi patnáctimetrový kabel do dalšího pokoje, vše bez lišty, volně ležící. Na konci kabelu o délce 15 metrů visí další hub, do kterého jsou připojeny postupně 2 další počítače a příležitostně různé další.

Nevím, co víte o nastavení UPC internetu, nicméně modem je „napárován“ na MAC adresu síťové karty, jiná neběží a na internet se nedostane. Proto jsem provedl „prasárnu“ největšího kalibru a všechny MAC adresy změnil na jednu. K naší plné spokojenosti to běželo více než 2 roky.

Jenže dcera dorůstá a začíná se po bytě prohánět.Vše co nemusí na zemi ležet, je výhoda. Začal jsem (ačkoliv se mi do toho moc nechtělo) uvažovat o tom, co s tím. Nakonec jsem se rozhodl pro Wi-Fi access point/Router/Hub v jednom. Problém je v tom, že kromě jednoho počítače, nejsou žádné další vybaveny Wi-Fi kartou (tedy nebyly, v mezidobí se jeden notebook odebral do věčných lovišť a byl nahrazen novým, s Wi-Fi kartou integrovanou).

Po prozkoumání jsem dospěl k sestavě, kdy jsem za nějakých 1500 Kč zakoupil Access Point/Switch/Router firmy Linksys, model WRT54GL. Umí spoustu zajímavých věcí, pro mne v tuto chvíli nejvýznamnější funkcí jest správa přes web rozhraní. Prvotní konfigurace byla celkem bez problémů a ani jsem nemusel moc studovat. Vytvoření domácí sítě trvalo cca 15 minut včetně všech možných procházení možností.

Na tomto multifunkčním stroji se mi líbí, že je to jedna krabice, která zvládá vše, co potřebuji tj. jak bezdrátové klienty, tak i drátové připojení. Zároveň je možné využít všemožné bezpečnostní prvky, jako je integrovaný firewall, filtr na IP a MAC adresy či NAT. Musím říci, že mne toto zařízení a za tuto cenu docela dost překvapilo, nečekal jsem, že to bude tak jednoduché a bezproblémové.

Instalace do UPC sítě byla také jednoduchá. Od nového roku totiž není zapotřebí ručně zadávat MAC adresu vašeho koncového zařízení. Prostě zařízení připojíte a resetujete modem. Je nastavena MAC adresa zařízení a to automaticky.

Pak už stačilo vytvořit zabezpečení (WPA pomocí klíče), nastavit filtr na MAC adresy a už to jelo. Dostal jsem se však do druhé fáze. Dva ze tří počítačů jedou na Windows, jeden je pouze Linuxový a jeden je dualboot. Nicméně ve Windows probíhala druhá fáze a to připojení k Linksysu. Chvíli jsem hledal, co bude asi nejlepší a nakonec jsem zvolil USB Wi-Fi modul ASUS WL-167g. Instalace ve Windows je jednoduchá – vložíte do mechaniky dodané CD s ovladači, nainstalujete je a připojíte USB modul do volného USB slotu. Zároveň vše propojíte (najdete dostupné sítě, zadáte klíč) a vše už běhá.

Musím otevřeně říci, že jsem se docela dost „těšil“ na instalaci pod Linuxem (s rozcházením hardware pod Linuxem tolik zkušeností nemám). Jen tak ze zvyku jsem se podíval na stránky výrobce a zjistil, že nabízí ovladače pro Linux! Jsem šťastným uživatelem Mandrivy, aktuálně testuji verzi 2008 Spring (RC2) a rozhodl jsem se, že se USB modulu podívám na zoubek.

Modul putoval do USB slotu, zapnul jsem počítač a zjistil, že se v jádře nacházejí příslušné moduly. Jenže když jsem spustil průvodce instalací bezdrátové sítě, nedokázal jsem detekovat dostupné sítě. Věděl jsem, že vše funguje neboť ve Windows to jede jako dráha. Rozhodl jsem se pro „nestandardní“ metodu instalace – NDIS wrapper, který umí využívat stávající Windows ovladače a implementovat Windows API do Linuxu. Takže doinstalování NDIS wrapperu do Mandrivy bylo otázkou chvíle a pak už se rozjel průvodce bezdrátovou sítí. Přikázal jsem Mandrivě použít NDIS wrapper, zadal cestu k inf souboru ovladače pod Windows a vše se nainstalovalo a začalo fungovat. Byl jsem mile překvapen.

Věřím tomu, že by se mi povedlo rozchodit i nativní Linuxové ovladače, neměl jsem na to však náladu a tohle fungovalo napoprvé. Takže teď vše vypadá následovně : z modemu vede síťový kabel do Linksysu. Pomocí USB modulu a vestavěných Wi-Fi karet se připojuji ze svého notebooku Thinkpad A22 (USB modul), ze stolního počítače Medion 8830 (vestavěná karta na desce), z notebooku Acer 5310 (vestavěná karta) a občas také z PDA Fujitsu-Siemens PocketLoox C550 (vestavěná Wi-Fi karta) a navíc z dalších počítačů (s Wi-Fi kartami či drátem). I v tak různorodém prostředí vše funguje jak má.

Zbývá ještě poslední fáze a to domácí síť anóbrž sdílení dat mezi počítači v rámci Wi-Fi sítě. Na stolním počítači jsou uloženy fotky a videa z kamery. Patrně vše vyřeším (někdy v budoucnu) nákupem NAS jako centrálního úložiště. Ale to opravdu později, teď si vystačím jen se sdílenými složkami.

Na mém příkladu je vidět, že vytvořit malou síť pro standardní byt je celkem nenákladné a rychlé. Poslední věcí, která zbývá, je ještě bezdrátový přenos signálu kabelové televize. Ten ještě kabelem vede. Ale na to také existují „udělátka“. Pokud se mi to povede dokončit, bude se na mne má žena usmívat a má dcera už nebude zakopávat o kabely. Zjistil jsem také, že svoboda pohybu je opravdu návyková. Prostě vzít si notebooku a pracovat odkudkoliv v bytě je jednoduše geniální. Pokud máte UPC a řešíte podobný problém, jako já, toto je plně funkční řešení s relativně nízkými pořizovacími náklady. Opravdu jsem vše nezkoumal do detailů, šlo mi to to najít řešení, které bude akceptovatelné a multiplatformní, což se stalo. Jestli existuje ještě něco výhodnějšího (jak cenově, tak funkčně) nevím a nezjišťuji to. Já jsem spokojen s tímto modelem.