Postřehy odjinud

Pracovně teď pobývám mimo republiku (jen na pár dnů). Už jsem tady poněkolikáté a tak si myslím, že je dobré se podívat na věci, které jsou tady trošku jinak, než u nás.

Tou zemí, ve které teď pobývám, je Švýcarsko, konkrétně Ženeva. Asi víte, že ve Švýcarsku se mluví několika úředními jazyky a to italštinou, němčinou a francouzštinou. Protože je to ze Ženevy do Francie opravdu kousíček, hádejte, jakým jazykem se tady mluví? Veškerý denní tisk je francouzsky, takže si ani ráno nemůžete vzít svůj výtisk novin zdarma (tedy můžete, pokud umíte francouzsky).
V Ženevě není moc samostatných počítačových obchodů a pokud jsou, nevypadají jako ty naše. Kupují se hotové sestavy, nikdo se v ničem nevrtá. A pokud se rozhodnete něco vylepšit, nakoupíte to jako kit v krabici. O cenách nemá smysl moc dlouze diskutovat, jsou jednoduše docela vysoké. Švýcarský frank se pohybuje někde kolem 18 Kč a nejlevnější notebook, co jsem zde viděl, byl za 1200 franků.
Kupodivu není problém koupit jakýkoliv krabicový software v cenách, které jsou nižší, než u nás. Hry ale seženete kolem 100 franků. Tím, že se pohybujeme v „krabicovém“ světě software, nečekejte moc svobodného software. Microsoft zde vládne. I když narazil jsem zde i na krabici s Mandrivou a Suse.
Když jsem se ptal kolegů ze Švýcarska, jak je to s používáním svobodného software, dostal jsem odpověď, že software tady moc neřeší tj. když to koupím a něco tam je, tak to používám. Takže Microsoft…
Když jsem tu bez počítače, „docházím“ do internetové kavárny. Průměrná cena za hodinu internetu je asi 5 franků (jen pro srovnání – slušná večeře v restauraci vyjde kolem 25 franků, celodenní jízdenka na MHD po Ženevě je za 7 franků, jednorázová za 3, CD v kamenném obchodě s aktuálními novinkami pořídíte za 19,90).
Po Ženevě jsem ubytován po různých hotelech a obvyklým standardem je internetové připojení. Některé mají ADSL, některé Wi-FI, jiné obojí. V některých se za přístup platí, jiné mají speciální místnosti s připravenými stanicemi k volnému použití a jiné mají internet až na pokoji. Obvykle je to od 2 MBitu výš. I na letišti v Ženevě na internet můžete, mají zde specializované Mac koutky. Takže vlastně jste na internetu a ještě si osaháváte Mace.
Také si musíte zvyknout na to, že zásuvky ve Švýcarsku mají jiný tvar, než na jaký jsme zvyklí. Obvykle vám ale na recepci hotelu zapůjčí příslušný adaptér.
Jestli chcete vidět pěkné auta, zajeďte si do Ženevy. Běžně na ulici potkáte Ferrari. Je vidět, že Švýcaři si na auta potrpí. Občas uvidíte i české škodovky, samozřejmě nejvíce Superby, ale i nějaká Fabie se tu najde. Hlavní je ovšem jízda na skútrech a na motorkách. Není problém potkat manažera „v kvádru“ jedoucího na skútru.Stále se bavím o běžném provozu, ve kterém se denně pohybuju při docházení do práce. Takže to není nějaký reprezentační vzorek, přesto nějakou vypovídací hodnotu má.
Co se týká mobilní komunikace, mobily zde hledejte ve spíše vyšších cenových relacích, levné modely se zde prostě vůbec neprodávají. Svého času, když se u nás prodávala A řada Siemensů, ve Švýcarsku je neměli a zahajovali až řadou C (aspoň když jsem se o to zajímal a procházel obchody).
Pokud si potrpíte na nákupy, budete ve Švýcarsku velmi zklamáni. Nemyslím výběrem, protože ten je samozřejmý a pro Čecha docela neobvyklý. Ale prodejní dobou. Začíná se obvykle v devěte nebo deset hodin ráno a končí v šest, nejpozději v půl sedmé. Výjimkou je čtvrtek, kdy je do půl osmé. V sobotu je obvykle do čtyř. A v neděli? Mají všichni zavřeno. Pokud pracujete od devíti do šesti, máte co dělat, abyste ve čtvrtek něco stihli. Umíte si pak představit, jak to v obchodech vypadá v sobotu. S nadsázkou jsem zde s mými kolegy z celého světa zplodili teorii, proč jsou Švýcaři tak bohatí. Podle těchto prodejních dob je to jasné. Kdy mají své peníze utratit?