Hlavní navigace

Svoboda Internetu

18. 8. 2010 14:46 (aktualizováno) Michal Breškovec

Blíží se volby a často se nyní zmiňuje téma svobody Internetu. Ostatně svoboda Internetu je i jedním ze stěžejních témat České pirátské strany, za kterou kandiduji v Moravskoslezském kraji. I moje činnost v ČPS je jedním z důvodů, proč znova čtu knihu Lawrence Lessiga: Svobodná kultura (dalším důvodem je i to, že byl konečně dokončen její „svobodný“ překlad). Čtu ji pomalu a pozorně a zamýšlím se nad řadou věcí, které jsou tam zmíněny. Myslím si, že svoboda Internetu je významnou podmínkou Svobodné kultury, ale téma, které bych chtěl v tomto příspěvku rozebrat je o něčem jiném.

Asi jste si všimli narůstajících snah o určitou kontrolu, regulaci, filtraci a nebojím se říct i cenzuru Internetu (HADOPI, ACTA apod.), tedy média, které je tím jediným, zatím prakticky svobodným (aspoň tedy ve většině zemí, které se troufají označovat za demokratické). Je úplně jedno, jaké záminky je pro tuto kontrolu použito a zda se jedná o dobrý úmysl (ostatně, cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly). To co zde chci sdělit je, proč si myslím, že jakákoliv kontrola je špatná, respektive nebezpečná. Dokonce se domnívám, že daleko nebezpečnější, než strašáci, kteří jsou nám předkládáni, jako důvod, proč regulovat (např. dětská pornografie, kterou nikdy nikdo neviděl, terorismus, nebo sdílení materiálu chráněného autorskými právy).

Tvrdím, že Internet je strážce demokracie. Proč? Odpovězme si, co to ta demokracie je. Asi všichni jsme se v občanské nauce učili, že slovo demokracie je složeno z řeckých slov Démos, tedy lid a Kratein, čili vláda, což nám dává „vláda lidu“. Jak je v dnešní „moderní“ společnosti tato vláda lidu naplňována? Jednou za čtyři roky jsou občané nahnáni k urnám, aby zvolili tu stranu, která je uplatila nejlevnějším pivem s klobásou a planými sliby, které nebudou nikdy naplněny (často snad i díky Bohu za to). Za čtyři roky (nebo i dříve) se celé divadlo opakuje a poslušní ovčané opět svoje oblíbené politiky nezklamou.

Proč? Protože jak nám historie ukazuje, lidstvo má strašně krátkou paměť, rádo si pamatuje jen ty příjemné věci, a ty špatné rychle vytěsňuje a zapomíná (viz popularitu komunistů, fašistů a jiných istů, kteří měli dávno skončit zapomenuti a zesměšněni v propadlišti dějin, kam patří).

Zde musím zmínit notoricky známou knihu George Orwella: 1984, která se v různých diskuzích a komentářích objevuje stále častěji, jako odezva na stále zřetelnější oklešťování občanských svobod v „demokratických“ zemích. Vzpomínáte si, čím se živil hlavní hrdina? Ano, přesně tak, pracoval na Ministerstvu pravdy, kde měl za úkol měnit minulost tak, že zpětně upravoval informace v novinách, knihách atd. Vláda například vyhlásila, že dosáhne určité produkce obilí, ale to se nepodařilo, a tak je nutné chybu zakrýt. V kontrolovaném systému není složité dohledat všechny prameny, které o tom informovaly a informace upravit. Většina lidí si ničeho nevšimne, ale někdo si třeba řekne „safra, já mám pocit, že jsem kdysi četl, že to mělo být jinak“. Dotyčný si najde potřebný zdroj a zjistí, že se mýlil on a vláda přesně splnila co slíbila.

Nám se toto nemůže stát? A proč ne. Média jsou v rukou pár magnátů napojených na politiku, měnit informace a ovlivňovat veřejné mínění je snadné a děje se to dnes a denně. Můžete si vyžádat rešerši, nebo zkusit dohledat informace v knihovnách atd., ale to je proces náročný, zdlouhavý a nákladný a jakou máte záruku, že vás Big Brother nepředběhl?

Dnes to umíme lépe. Internet má paměť. Říká se, že co jednou unikne na Internet už nikdy nezmizí. Je to tak. I na internetu se dá manipulovat s veřejným míněním, ale každý „manipulátor“ se dostává do konkurenčního boje s miliony blogerů a diskutérů, které na nikom nenechají nit suchou. Snad mi dá každý za pravdu, že konkurence je dobrá a informace jsou to, co představuje moc. Když máme informace všichni, je složitější nás ovládnou a manipulovat, což bude stále zřetelnější s rozvíjející se informační společností. To však pouze za podmínky, že Internet zůstane svobodným.