V minulém, byť pravda už poněkud postarším, příspěvku jsem zmínil, že používám jako hlavní prostředí GNOME 3. Nyní bych se k tomu rád vrátil. Kontroverzi, která kolem tohoto prostředí existuje asi netřeba blíže přibližovat. Přiznám se, že patřím k těm spokojeným uživatelům. Dlouhé roky jsem používal GNOME druhé řady, tu a tam jsem experimentoval – někdy i pár měsíců – s jinými prostředími (KDE 4, Xfce), ale zatím vždy jsem se vrátil. Ne proto, že by to byla nepoužitelná prostředí, to zdaleka ne (KDE 4 na Slackwaru na mně zanechalo dojem vyladěného prostředí), pouze mi GNOME vyhovovalo vždy o něco více. GNOME 3 byla trochu výzva, logika ovládání se změnila, léty prověřený spodní panel zmizel, seznam oken vzal rovněž za své. Přesto jsem nyní spokojený a patrně i více než dříve.
Zejména ze změn v ovládání jsem měl velkou obavu, ta se ale nakonec naneštěstí nepotvrdila. Nový způsob spouštění aplikací pomocí stisku klávesy Super a psaní názvu aplikace je jednoduše geniální. Rovněž jsem se už několikrát přistihl, že najíždím kurzorem myši do levého horního rohu i na systémech, kde žádnou odezvu čekat nemohu :-) Vůbec ovládání pomocí klávesnice je velmi pěkně vyřešené (zvlášť s armádou klávesových zkratek, jimiž GNOME 3 disponuje). K ovládání pomocí myši také nemám větších výhrad, jen to vyžaduje (zpočátku) trochu trpělivosti a změnu přístupu.
Není to ale jen o klávesnici, teprve odnedávna používám (poprvé) počítač, který je vybavený touchpadem (netbook Lenovo IdeaPad S100, viz předchozí zápisky). GNOME Shell ovládaný touchpadem, nebo kombinací touchpadu a klávesnice, je věc, která mi opravdu lahodí. Jeden příklad za všechny: chci změnit aktivní okno (při více maximalizovaných), jak na to? Pokud se nerozhodnu použít klávesovou zkratku, pak v GNOME 2 a analogických prostředích se musím trefit na relativně malý prostor na panelu s ikonou aplikace, kdežto v GNOME 3 najíždím na její značně velkou miniaturu (a trefit nejprve levý horní roh je snadné).
Úplně jinou věcí jsou pak změny designové. Tady nezůstal kámen na kameni, ale to čtenáři Rootu jistě není nutné představovat. Rád pracuji v prostředí, které mi esteticky vyhovuje a GNOME Shell takový je. Ať už se jedná o použitý font (Cantarell), rozložení prvků nebo celkové barevné ladění. A co člověku nevyhovuje, se dá stále upravit. Osobně jsem změnil výchozí GTK+ téma z Adwaity na Clearwaitu (resp. Clearlooks-Phenix , tj. upravený port Clearlooks na GTK+ 3) a téma ikon na NuoveXT 2.
Pokud někomu vadí úplné detaily (já např. zvláště nemusel zakulacené rohy plochy), pak, díky skinování pomocí kaskádových stylů, je ten nejmenší problém to pozměnit. Pochopitelně nejen to, lze nastavit velikost písma i u té nejtitěrnější položky, stejně jako barvu či pozadí horního panelu.
Líbí se mi koncepce, ve které desktopové prostředí poskytuje základ a uživatel si pak zbytek může dotáhnout dle svých osobních potřeb. Do značné míry takové bylo GNOME 2 a GNOME 3 tento přístup povznáší na jinou úroveň. Nemluvím teď jen o nastavení (byť tento princip, kdy běžnému uživateli stačí obyčejné Nastavení systému, zatímco pokročilý si nainstaluje gnome-tweak-tool, to odráží). Mluvím o (v javascriptu psaných) rozšířeních.
Rozšíření, která lze instalovat dvěma kliknutími z webového prohlížeče (dříve pouze Firefox, nyní bez potíží používám i Chrome) a na stejném místě i spravovat – bez nutnosti kamkoli se přihlašovat nebo zadávat heslo -, je do počtu odhadem už několik stovek. Od rozličných trivialit až po tak komplexní věci, jako je spodní panel. Osobně používám několik pro jemné vyladění systému:
Pokud snad předchozí řádky vyzněly, že jsem poprvé přišel k novému GNOME, nadchl se proněj a už u něho zůstal, není to přesné. Nadchl, to ano, ale souběžně s ním jsem místy používal i Xfce. Sžil jsem se až časem. I to je ale důvodem, proč nerozumím obrovské kontroverzi, která se kolem GNOME 3, resp. specificky GNOME Shellu zvedla. Pokud bych chtěl používat prostředí, které odpovídá logice původního GNOME 2 (či se dá snadno nastavit, aby tomu tak bylo), je pro mě Xfce jasnou první volbou (nebude-li mi stačit omezený fallback mód GNOME classic v GNOME 3).
Xfce – velmi kvalitní, konzervativní a stabilní prostředí založené na GTK+ 2. Přesto vznikl fork MATE. Ač přeji jeho vývojářům mnoho úspěchů (zcela bez ironie), přijde mi, že úkoly, které si vytyčili, jsou, při velikosti projektu, kterým GNOME 2 bylo, těžko zvládnutelné (ale samozřejmě se mohu plést).
Druhým známým forkem, který chce přinést „GNOME 2“ prostředí, je Cinnamon. Tentokrát se však jedná o fork GNOME 3. Tady už rozumím mnohem více, přeci jen GNOME 3 přineslo mnoho zajímavých technologií, zahodit je by byla škoda – tak proč neskloubit to nejlepší z obou světů (ano, fanoušek Star Treku se nezapře)? Cinnamon má svůj původ v Mint Gnome Shell Extensions, což je velmi vypovídající název. Již pomocí rozšíření lze přidat do GNOME Shellu spodní panel se seznamem oken (Frippery Bottom Panel), nebo použít (hned celou plejádu) hlavních menu (Axe menu), vývojáři Cinnamonu však chtěli jít ještě dále, čemuž také rozumím.
Jediné, co mě v souvislosti s předchozími řádky trochu mrzí je jisté tříštění sil, ke kterému dochází. Tak či tak si ale myslím, že Linux na desktopu má v roce 2012 hodně, co nabídnout. Nabízí jak konzervativní, tak novátorská prostředí a ukazuje svou životaschopnost pro další léta dopředu. GNOME 3, o němž tento příspěvek převážně byl, vidím jako právě takový případ.
[poll id=„7“]
Ja jsem dlouhou dobu pouzival ubuntu v clasic modu. Ten byl pri prechodu na 11.10, myslim, zrusen tak jsem pouzival unity a docela se to dalo. Pak jsem presel na 12.04 a stale pouzival unity, ale hrozne se to sekalo, tak jsem presel na fallback mod na Gnome 3 a s tim jsme naramne spokojen. Jedine co mi chybi jsou prave widgety do horniho panelu.
A co se mi naramne libilo, byla funkce unity, kde macknutim na win klavesu se mi otevrel dash (myslim) a mohl jsem napsat jakou aplikaci chci, to bych take velmi ocenil v tom fallback modu.
No nevím, GNOME jsem vždy bral za to prostředí, kde se "nemusí" nic nastavovat (respektive to často ani nejde), prostě takovou obdobu Mac OS X. Když už tedy věnuješ takovou námahu tunění desktopu, nebylo by přeci jen lepší to KDE4 s Plasmoidy? Tam zkonfiguruješ totéž a mnohem více. Aktivní rohy jsou samozřejmost, umí to něco jako Exposé, spouštění aplikací psaním "v mém případě po Alt+F2" používám už od KDE 3.5.x atd.
ja jsem dlouhodobe pouzival gnome 2 a nedal jsem na nej dopustit, jenze po prichodu gnome 3 jsem zjistil ze aplikace behaj pomaleji, bylo to poznat na prvni pohled a overil jsem si to i na testech na phoronixu, tak sem presel na xfce, kde vse sviha snad jeste rychlejc nez na gnome 2, pro mne ani neni tak podstatne jestli se mi menu otevre na nula jeden nebo dva kliky, ale kolik si dane prostredi vezme systemoveho vykonu.
Bohuzel tyhle rozhrani jako Unity a Gnome 3 proste nechapu.Napr stisknuti tlacitka super a napsani jmena programu je zajimava vec ale k nicemu kdyz neznas z hlavy jmeno aplikace nebo kdyz u nove distribuce nevis jake aplikace jsou predinstalovany. Osobne preferuji ovladani mysi a uzivani klavesnice k tak prostemu ukolu jako je spusteni programu povazuju za obtezujici a pomale (neco to vypovida o rychlosti meho psani). Gnome 3 jsem sice dlouho nezkoumal ale kdyz jsem zjistil ze je to podobne jako Unity tak slo pryc. Popravde jsem v Unity stezi spustil firefox ale nastaveni systemu jsem nenasel.
Doufam ze jsem timhle naznacil duvody proc se Gnome 3 a Unity ne kazdemu libi.
Jinak v hlasovani chybi podle me nejlogictejsi moznost stale pouzivam Gnome 2.
Já ti řeknu, z čeho ta kontroverze pochází. Dal jsem Gnome 3 objektivní šanci (první týden na F17 bez pluginů a pak s nimi).
Celé to padá na tom, že Gnome 3 prostě nepřináší nic nového pro pravé "power usery". Asi od roku 2004 používám Fluxbox, kde je bindování kláves samozřejmostí a tudíž již hodně dlouhé roky úspěšně využívám Super i Menu klávesy pro své účely (namísto Fn klávesy - univerzální mezi klávesnicemi). Taktéž mám bindingy pro práci s okny, spouštění "fbrun", což je něco jako alt+F2 v Gnome2, tedy něco jako Super v Gnome 3. Navíc fluxbox je vše tohle schopen zvládat mnohonásobně rychleji na stejném hardwaru, což je pro mne výrazné plus, u Win7 jsem taky např. nenáviděl strašné zpomalení Explorer oken oproti WinXP.
Dále jsem odjakživa na Fluxboxu zvyklý mít více ploch (12), které opravdu využiji při tom multitaskingu, který v práci a místy i doma provádím. Gnome 3 má sice také virtuální desktopy, ale přidávají se dynamicky. A i při statickém nastavení a vypnutí animací přepnutí se ten ~500ms delay přepnutí zachová, což opravdu kontrastí s fluxboxím <100ms.
Když pak člověku jako já předhodíš Gnome 3, akorát ho bude štvát automatické menu a events bar, které bude často omylem vyvolávat. To samé alt-tab (který u mě na fluxboxu ukazuje celá okna při přepínání, ne windows-style). Po několikadenním používání prostě přijdu na to, že Gnome 3 mi nenabízí nic nového, aplikace jsem odjakživa spouštěl buď v xtermu nebo přes obdobu Super v Gnome 3, netbook nemám, používám klávesnicové ovládání snad všude (Vimperator/Pentadactyl) již pár let, ...
A když mi Gnome 3 nenabízí žádné hmatatelné výhody, jen mě nutí své možnosti ovládání, ničí kompatibilitu s mými vylazenými gtk2 tématy, ani zdaleka neumožňuje úpravy vzhledu dostupné v Gnome 2 (např. pro zmenšení vertikální velikosti záhlaví okna se musí editovat system-wide XMLko) a navíc ještě reaguje pomaleji (a schovává to za líbivé animace), jak potom k němu mám mít pozitivní vztah?
Nejsem ani-Gnome3 fanatik, jsem prostě obyčejný "power user", který má rád rychle a účelně reagující prostředí. Pokud by se Gnome 3 nesnažil být tak moc "fancy", sklidil by dle mě daleko větší úspěch.
Ja bych to tristeni sil nevidel jako negativum. Proste prisla faze, kdy jednotlive teamy prozkoumaji ruzne dosti odlisne moznosti, cast z jejich napadu se ujme, cast z nich prijmou i jine teamy... a po case polovina z ruznych forku zajde na ubyte.
Dokud se budou snazit o interoperabilitu, tak zatim nemam problem.
Na desktopech pouužívám jen openbox bez panelů a pod. Ale na notebooku se mi prostředí a jejich featurky zamlouvají (baterie, wifi, podsvícení....) Všechna prostředí se mi svým spůsobem líbí. Gnome shell se mi ted asi líbí nejvíc. Pouzíval jsem par mesicu kde 4.5 (parada, ale padala plasma), pak pul roku unity (jenze mi zrušili geniální schovávání panelu a navíc neopravili bug, kdy okna můžou přesahovat přesahovat na další plochu). Teď jsem půl roku používal gnome shell a celkem spokojenost (jen mi chybí nějaké chytré přepínání mezi okny pomocí klávesnice. - alt+tab resp. alt+` je super, ale v unity se dá zmáčknout třeba i super+číslo aplikace na panelu, v KDE je zas třeba nastavit pohled na všechna okna, kdy stačí začít psát a okna se podle názvů začnou filtrovat.) Zrovna o víkendu jsem si udělal čas a nastavil si KDE tak že kombinuje všechny vlastnsoti GS, unity a KDE 4.9 které se mi líbí. Jenže zas padá plasma :D Takže to tipuju na návrat na GS. Je to věčný boj :D Nervózním uživatelum, nebo prostě takovým, kteří si s tím nechtěljí hrát a zkoumat to jak to dělám já bych asi možná doporučil Unity.
Velmi se omlouvám všem diskutujícím za takto pozdní schválení komentářů (domníval jsem se, že schvalování mám vypnuté a ano, jsem idiot). Zároveň děkuji za zajímavé názory.
to 2: Díky: upravena volba Mate na Mate / zůstali u Gnome 2.
to 5: KDE 4 jsem zkoušel a důkladně, je to výborné prostředí, ale moje potřeby Gnome vystihuje přeci jen o něco líp.
to 9: Jo, tenhle pohled chápu. V obdobné situaci bych se na to díval dost pravděpodobně úplně stejně.
Edit: schvalování komentářů vypnuto.
Student učitelství ICT na PedF UK se zájmem o open source, Python, Scratch, HTML5, výuku programování a mnoha dalších – ne IT – věcí, jako je hudba (Pink Floyd), literatura (G. Orwell) nebo film (S. Kubrick).
Přečteno 16 242×
Přečteno 15 883×
Přečteno 15 320×
Přečteno 13 258×
Přečteno 8 364×