Odpověď na názor

[51] Problem vasi uvahy spociva v tom, ze o cene "intelektualniho vlastnictvi" nerozhoduje trh. Jeho trzni cena totiz odpovida nakladum na kopirovani. Abyste mohl vubec mluvit o trzni cene, musite mit vice vyrobcu stejneho nebo podobneho zbozi, a to nemate, protoze kazde umelecke dilo je unikat.

Tedy, pokud o tom nemuze rozhodovat trh, nekdo o te cene rozhoduje. V tomto pripade o ni rozhoduje stat prostrednictvim autorskych zakonu, a autor vlastni volbou. Je to monopolni cena. Z toho vyplyvaji 2 dusledky:

1. Musime tu cenu jako spolecnost tak jako tak regulovat, napr. delkou autorskych prav.

2. Pokud je spolecnost schopna monopolistu obejit a poridit si totez zbozi za trzni cenu, pak je na tom vseobecne lepe. Protoze monopolista je de facto jenom moc jednech lidi nad druhymi, a takove usporadani obecne spolecnosti neprospiva, protoze je nespravedlive.

Jeste bych rad doplnil, ze pokud argumentujete, ze tvurce je v trznim prostredi (bez autorskych zakonu) nejak znevyhodnen oproti tem, co jenom jeho dilo kopiruji, pak musite take konzistentne argumentovat, ze napr. vlastnik uz existujici prosperujici firmy je zvyhodnen oproti zacinajici firme, ktera musi splacet pocatecni naklady napr. na rozjezd vyroby. Tento argument tedy nelze povazovat za dostatecny argument pro autorska prava, protoze pak bychom museli chranit fixni naklady vsech podnikatelu. Zkratka, myslenka autorskych prav je nekonzistentni s ideou volnotrzniho prostredi jako takovou.