Podle babičky bude rok 2012 poslední

Čas od času navštívím svoje prarodiče z máminy strany, a téměř při každé návštěvě dřív nebo pozděj sklouzne téma k náboženství a konci světa. Moje babička s železnou pravidelností sleduje dění po celém světě a veškeré přírodní katastrofy (jako zemětřesení, tsunami) či pohromy (výbuch čehokoli kdekoli) je pro ni jen další střípek do skládačky s jednoznačným závěrem: konec se blíží, a jediná cesta ven je skrz Ježíše.

Onehdy mi vyprávěla, jak někde ztroskotalo letadlo se stovkou pasažérů, a nějaká paní jako jediná to přežila. No není to Boží zázrak? No není. Jak je možné, že některým lidem tyhle události připadají jako důkaz Boží existence, přes to, že defakto signalizují přesný opak? Kdyby přece existoval vševědoucí a všemohoucí Bůh, který miluje své ovečky nade vše, a který opravdu chce někoho zachraňovat, tak by snad zasáhl ještě dřív, než by se dané ztroskotání vůbec přihodilo, ne? Nebo by aspoň zachránil snad všechny… To, že se zachrání jedna pasažérka letadla ze sta, není přece zázrak, to je jednoznačně náhoda. Zázrak je, když to letadlo letí a doletí; to je ovšem zázrak moderní techniky.

Rok 2012 prý bude poslední. Konec světa. A jak se to ví? Nějaký indiánský kmen, snad Mayové, jevil údajně neslýchané znalosti z všech možných oborů včetně astronomie, a jejich kalendář, který před staletími sestavili, končí rokem 2012. Do skládačky se navíc hodí události posledních desetiletí, kdy dochází k jistým posunům magnetických pólů země a ke zvýšené aktivitě slunce. Míchání fakt a desinterpretací je typické. Co z toho vyvozuje pravý věřící? Prý přestanou fungovat všechna elektronická zařízení a civilizace jak ji známe se navždy zhroutí.

Takže nevěříte? Věřte… V čem to bylo? :)