Něco málo o Linuxu - část 1

Tento článek jsem původně napsal, aby byl uveřejněn na nějakém serveru, který se Linuxem moc nezabýva, jako taková malá osvěta. Bohužel nejsem žádný spisovatel, takže asi nebyl shledán příliš vhodným. Je mi jasné, že čtenáři tohoto serveru nejsou vhodná cílová skupina, ale můžete se na něj třeba odkazovat v různých diskuzích, místo nekonečných stále se opakujícíh flamewar.

Pochopitelně vítám vaše komentáře, nápady co vylepšit nebo upřesnit a samozřejmě i kritiku. Prosím vyhněte se flamewar, tento článek se snaží takovým situacím předcházet, ne je vyvolávat. Nezapomeňte, že tento text je mířen hlavně na lidi, kteří alespoň trošku rozumějí svému počítači s Windows a o Linuxu jen něco slyšeli a chtěli by se dozvědět něco více – udělat si nějakou představu.

Kvůli omezení zápisku v blogu na 20 000 znaků musel být článek rozdělen na dvě části. Druhý díl najdete zde.

Něco málo o Linuxu (část 1/2)

Linux. Poslední dobou na toto slovo narazíte téměř na každém kroku, zvlášť teď, když Microsoft vypustil do světa další verzi svého operačního systému Windows s názvem Vista<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />, který vzbudil rozporuplné reakce, protože do něj MS nezahrnul většinu očekávaných revolučních prvků, jako např. WinFS<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />, souborový systém založený na SQL a integroval mnoho nástrojů pro omezení uživatel při přehrávání tzv. Prémiového obsahu a dalších, které mohou být zdrojem různých problémů<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />, zvyšují nároky na hardware, atd. Pokud jste narazili na internetu na jakýkoliv článek zabývající se Linuxem, mohli jste si všimnout, že se pod ním pravděpodobně strhla bouřlivá diskuze (tzv. flame<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />), ve kterém se utkali příznivci a odpůrci Linuxu. Jsem si jistý, že padlo mnoho argumentů pro a proti a možná se objevila i nějaká ta urážka. V takové změti se běžný čitatel, který o problematice moc neví a chtěl by se něco dozvědět, musí zákonitě ztratit. Rád bych tedy tímto článkem vnesl trochu řádu do chaosu a napravil několik polopravd a dezinformací, na které v podobných diskusích pravidelně narážím.

Co je to tedy ten Linux a mám se toho bát?

Bát se Linuxu rozhodně nemusíte, nekouše, ani vám nezpůsobí jinou újmu. Linux<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ /> je jádrem operačního systému, který v roce 1991 začal vyvíjet finský student Linus Torvalds<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />, který se dodnes stará o jeho správu a směřování. Spolu s programy z projektu GNU<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ /> za kterým stojí Richard Stallman<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ /> pak tvoří operační systém GNU/Linux. Nicméně to s čím se dnes pod názvem Linux můžete setkat jsou takzvané distribuce.

Co jsou to distribuce, proč je jich tak mnoho a kterou si mám vybrat?

Linuxová distribuce<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ /> je jednoduše soubor různých aplikací a konfiguračních nástrojů, které pro svůj běh používají operační systém GNU/Linux. Distribuce vyvíjejí různé společnosti ale i jednotlivci. Jedna z prvních (ne-li první) se jmenuje Slackware<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ /> a je to dobrý příklad distribuce vyvíjené víceméně jedním člověkem. Na proti tomu například na distribuci Debian<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ /> pracují stovky různých vývojářů z celého světa. Distribuce Red Hat<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ /> je pro změnu zcela vyvíjena komerční firmou, která zajišťuje její placenou podporu, atd. Distribucí jsou řádově stovky (jejich pěkný seznam najdete např. na distrowatch.com<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />) a přiznávám, že to může být matoucí.

Mnoho distribucí vzniklo proto, že jejich autor má zkrátka vlastní představu, jak by měla taková distribuce vypadat, mnoho jich je specializovaných, např. vhodná pro nasazení jako Firewall, multimediální, použitelná jako záchranná a servisní CD, atd. Svět Linuxu je nesmírně variabilní a plně toho využívá. V podstatě každý má šanci si vybrat to, co mu nejvíc vyhovuje. Nicméně nám tu zůstává otázka, jak, když je jich tolik.

Pokud jste firma a uvažujete o nasazení Linuxu pro svoje podnikání je jistě vhodné nasadit některou komerční distribuci od Red Hat, Novellu, apod. případně pokud máte schopného administrátora může být výbornou volbou i Debian.

Ale co dělat pokud jste o Linuxu jen slyšeli a rádi by jste jej vyzkoušeli? Pokud se zeptáte kteréhokoliv „Linuxáka“ patrně vám doporučí tu distribuci, kterou používá on a přidá vám k tomu spoustu argumentů proč právě tuto a ne jinou. Obecně však platí, že nejlepší je zvolit takovou, kterou používá ve vašem okolí někdo, kdo se ve světě Linuxu již trochu orientuje a bude vám schopen poradit a pomoci. Pokud nikoho takového neznáte, je vhodné poohlédnout se po některé distribuci ze stáje Fedora Core<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />, Mandriva<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />, OpenSUSE<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />, Ubuntu<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ /> (nebo jeho variantě Kubuntu<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />). Ať vyzkoušíte kteroukoliv, získáte kvalitní operační systém s bohatým výběrem aplikací a každá z nich může být minimálně dobrým odrazovým můstkem pro další zkoumání nekonečného vesmíru jménem Linux. Osobně bych vám doporučil vyzkoušet právě poslední zmiňované Ubuntu/Kubuntu, protože má podle mého velmi kvalitní a vstřícnou komunitu českých uživatelů, sdružujících se kolem stránek forum.ubuntu.cz<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />. Nicméně je to můj názor a zdaleka ho nebudou sdílet všichni.

Jak jste již jistě pochopili, jednoznačná odpověď na otázku – kterou distribuci si vybrat – neexistuje, a to právě proto, že každému vyhovuje něco jiného. Často nezbývá nic jiného než zkoušet a je pravidlem, že každý uživatel Linuxu jich vystřídá několik, než narazí na TU svou distribuci. Nicméně vás to kromě času nic nestojí, takže to zas není takový problém a vždy se člověk naučí něco nového. Mnoho distribucí nabízí také takzvanou Live<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ /> verzi, kdy stačí CD/DVD s distribucí vložit do mechaniky a bez jakékoliv instalace se spustí plně funkční systém, ve kterém si můžete vyzkoušet, jak funguje a jak podporuje váš hardware.

Linux je složitý, všechno se musí kompilovat ze zdrojových kódu a nastavovat v příkazové řádce

Linux není složitý, je jiný. Nejde jen o jiné ovládání, ale také o jinou „filozofii“ práce. Právě to je možná to nejtěžší na přechodu k Linuxu. Člověk nemůže jen změnit aplikace, které používá, ale především myšlení jak k počítači, programům a systému přistupovat. Ačkoliv se moderní distribuce snaží být k „běžnému“ uživateli čím dál více přívětivé, nikdy se neobejdete bez toho, aby jste museli prostudovat nějaké materiály a věnovat tomu něco ze svého času. Nicméně totéž platí i pro Windows, jen si vzpomeňte na své začátky s počítačem, kdy byl problém ovládnou i dvojklik na myši. Pokud posadíte člověka který nikdy neviděl počítač před PC s Windows nebo Linuxem, ve výsledku to bude jedno.

Co se týká kompilace programů ze zdrojových kódů je to zbytečný strašák. Dnešní nejznámější a nejpoužívanější distribuce podporují tisíce aplikací, které je možné nainstalovat dokonce snadněji, než můžete být zvyklí z Windows. Pokud přece jen v nabídce své distribuce nenajdete co hledáte, je pravděpodobné, že vývojář daného programu na své stránce poskytne přímo instalační balíček pro vaši distribuci (pokud patří k těm známějším), nebo ho někdo udělal (stačí troška googlení). Pokud jej přece jen nenajdete a nechcete požadovanou aplikaci nahradit nějakou alternativou, tak se kompilaci nevyhnete, ale ta je většinou poměrně triviální a některé distribuce dokonce nabízejí nástroje jak ze zdrojových kódů instalační balíček snadno udělat. Nicméně, jak už jsem se zmínil, s kompilací ze zdrojových kódů se setkáte jen výjimečně, pokud vůbec.

Příkazová řádka alias command lajna je dalším takovým strašákem, se kterým se často setkávám. Faktem je, že příkazová řádka (respektive příkazový shell<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />) je v Linuxu velmi mocný nástroj, který umí téměř neuvěřitelné věci. Nicméně, pokud ho používat nechcete, nikdo vás nenutí. Dnešní moderní distribuce obsahujíkvalitní desktopová prostředí (např. GNOME<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ /> a KDE<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />), která jsou vybavena konfiguračními nástroji alias klikátky, podobnými těm, které znáte z Windows. Nicméně občasnému využití příkazové řádky se nevyhnete, kdybych tvrdil něco jiného, tak by to nebyla pravda. Může se však zdát, že zjistíte že její použití je velmi rychlé, efektivní a pohodlné a začnete ji před grafickými nastavovadly preferovat. Také je to výhoda pokud vám někdo radí přes internet a místo zdlouhavého vysvětlování nejdřív klikni tam, a pak tam vám pošle jeden příkaz, který pomocí copy&paste vložíte do terminálu a stisknete Enter.

Mluvil jsi o nějakém GNOME a KDE, co to vlastně je?

Linux je vlastně taková skládačka. Jejím základem je jádro a sada programů, které jsou spouštěny a řízený skripty. Grafické desktopové prostředí<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ /> je vlastně jen další program, který se spouští nad X Window<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ /> serverem, starajícím se o zobrazování GUI<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />. Tím, že se jedná jen o program a dá se tedy snadno nahradit, existuje desktopových prostředí, stejně jako distribucí, celá řada. Kromě nejpoužívanějších GNOME a KDE jsou populární i Xfce<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />, IceWM<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />, Blackbox<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ /> a další. Liší se vzhledem, filozofií ovládání, konfigurací, náročností na hardware, atd. Pro výběr desktopového prostředí platí téměř beze zbytku totéž, co pro výběr distribuce.

Desktopových prostředí můžete mít na počítači klidně nainstalováno několik a snadno se mezi nimi přepínat. Tento systém s sebou nese jednu ohromnou výhodu, můžete použít stejný nový a moderní Linux jak na nadupaném PC s posledním Intel Core procesorem, tak na stařičkém Pentiu. Budete mít stejnou funkcionalitu a vlastnosti jen s tím rozdílem, že na výkonném počítači můžete pracovat například v desktopu KDE s populárním akcelerovaným správcem oken Beryl<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />, který umožňuje 3D efekty, před kterými Aero ve Windows Vista bledne závistí a na staré šunce použijete méně hardwarově náročný desktop Xfce. Ze starého "železa"o které už neměli zájem ani v bazaru se tak díky Linuxu může stát stále dobře použitelný kancelářský stroj, který ještě odvede dobrý kus práce.
Oddělení desktopu od systému se sebou nese také další výhodu, a to rychlý vývoj, díky kterému jsou Linuxové desktopy mnohem pokročilejší než například GUI Windows, ktreré obdobnou funkcionalitu může dosáhnout pouze instalací dalších aplikací, a to ještě nedokonale. Myslím, že každý, kdo si zvykl na používání čtyř ploch (nebo více) a podobné vychytávky mi dá za pravdu, že práce ve Windows se pak stává utrpením. Nezanedbatelné jistě nejsou také možnosti úpravy vzhledu desktopu, které jsou v Linuxových desktopech téměř bezhranic.

Abych pouze nechválil, roztříštěnost desktopových prostředí sebou nese také problémy. Jedná se například o nejednotnost GUI, která komplikuje vývoj programů. Obecně platí, že program určený třeba pro desktop GNOME bez problémů funguje v KDE a opačně, ale funguje pak pomaleji a úplně nezapadá do vašeho prostředí.

Linux podporuje málo hardware a instalace je složitá

Není tomu tak. Bohužel je stále mnoho výrobců hardware, kteří Linux ignorují, ale ti velcí a důležití výrobci si to dnes již nedovolí a podpora se neustále zlepšuje. Nicméně i pro hardware výrobců kteří Linux nepodporují ovladače existují a oproti svým kolegům z jiných operačních systémů se nenechají zahanbit a často bývají i lepší. Dokonce se díky takzvaným wrapper<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />ům dá zprovoznit i hardware s Windows ovladači (často případ WiFi síťových karet). Troufám si dokonce označit podporu hardware v Linuxu za lepší než ve Windows, protože v něm bez problémů zprovozníte i zařízení, která už v nových verzích Windows nejsou výrobcem ani Microsoftem podporována.

Nicméně abych jen nechválil problémy tu jsou a to především s různým exotickým hardwarem, jehož výrobce Linux nepodporuje a není natolik rozšířen, aby pro něj někdo linuxový ovladač udělal. Také bývá problém rozchodit multifunkční tiskárny, i když třeba HP je na tom s podporou Linuxu celkem dobře.

Tak nebo tak, je pravděpodobné, že na vašem počítači nebo notebooku bude Linux bez problémů funkční, ale platí pravidlo, že při nákupu nového PC u kterého počítáme s provozem Linuxu je vhodné si u jednotlivých komponent a periferií zjistit zda jsou podporovány. Mohou nám v tom pomocí i zmiňované Live distribuce, které můžete například krásně použít při nákupu notebooku, kdy v prodejně jen nabootujete z CD a hned víte na čem jste. U starších strojů pak platí, že bývají v drtivé většině v Linuxu bez problémů funkční. Přesto situace není ideální, ale stále se zlepšuje a to i díky podobným iniciativám jako tato<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />.

Co se týká složitosti instalace myslím, že už váš první pokus nainstalovat Linux ukáže, že je to stejně snadné jako s Windows, vlastně ještě snadnější, protože ihned po instalaci získáte plně funkční systém, včetně aplikací jako Office, atd. Například u výše zmiňovaného Ubuntu nabootujete z CD nebo DVD do prostředí Live CD, odkud pohodlně spustíte plně grafický instalační wizard, který vás celou instalací provede, včetně rozdělení disku se zachováním vašeho stávajícího operačního systému. Co se týká instalace hardware, pokud je podporován jádrem (což ve většině případů je) není ji potřeba nijak řešit, vše prostě funguje samo. U zařízení, která podporu v jádře nemají ale linuxové ovladače existují, to vyžaduje trochu práce a nějaké znalosti, ale díky podpoře komunity kolem dané distribuce to není nepřekonatelný problém.

Zde je asi na místě zmínit se o takzvaných binárních ovladačích. To jsou ovladače, ke kterým výrobce nedodává zdrojové kódy a tudíž nemohou být<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ /> kvůli licenci GNU/GPL<img src="" alt="" class=„TargetAlertIcon“ />, pod kterou je Linux (jádro) vydán, distribuovány spolu s ním. To jsou například dnes často diskutované ovladače ke grafickým kartám Ati a nVidia. které jsou nutné pro aktivaci 3D a jiných pokročilých funkcí, které svobodné ovladače kvůli složitosti a uzavřenosti architektury zatím neumí. Kvůli licenční čistotě v mnoha distribucích po instalaci také nenajdete některé multimediální kodeky a některé aplikace vydané pod jinou než svobodnou licencí, což je Linuxu také často vytýkáno. Nicméně je třeba si uvědomit, že to není bezúčelné a navíc většinu těchto ovladačů a aplikací lze snadno doinstalovat, dokonce pro to jsou a vznikají jednoduché specializované nástroje.

---