Alternativní přístupy

Abstrakt

O umělcích, kteří se rozhodli k distribuci hudby přistoupit jinak. Alternativně. Nekonvenčně. Pár slov o internetové komunitě Jamendo – aneb svobodná hudba, zdarma, legálně a neomezeně. O cestách, díky kterým i linuxový uživatel nebude diskriminován.

Na začátek

Na internetu je často slyšet volání o změně přístupu ve způsobu distribuce hudby. Od velkých vydavatelství přichází změna jen pozvolna a v malých krůčcích, jako například opatrné osvobozování hudby od DRM. Zato jednotliví umělci jsou smělejší. O několika z nich bych se na následujících řádcích rád zmínil. A nejen o nich, také velice stručně o internetové komunitě Jamendo, která ale celkově cílí svou pozornost trochu jinam. Článek nemá být vyčerpávajícím přehledem, jako spíš nástinem, kam formy distribuce hudby mohou směřovat. Původně měl být příspěvek z větší části právě o Jamendu, ale Svaťas publikoval svůj příspěvek na toto téma (Jamendo a osmibity) dříve, takže zůstanu spíš u ostatních věcí, o nichž jsem chtěl psát a u Jamenda se omezím pouze na krátkou úvahu.

Radiohead

Tuto skupinu zmínit musím (byť je to příklad do značné míry profláklý), už kvůli tomu, že jako jedni z prvních (nebo lépe řečeno jedni z prvních a zároveň známějších) vnesli do formy distribuce hudby takový „svěží závan“. Jejich idea byla prostá – necháme samotné fanoušky zvolit si cenu, kterou jsou ochotni za album zaplatit. Konkrétně se jednalo o vydání nového alba In Rainbows. Skupina stála před volbou zda prodloužit svou smlouvu se stávajícím vydavatelem (Parlophone, člen skupiny EMI), nebo se vydat jinou lehce neprobádanou cestou, v níž je role hudebního vydavatelství svým způsobem odsunuta tak trochu na druhou kolej (byť album posléze vyšlo i v klasické formě na CD). Rozhodli se pro druhou možnost.

Výsledek celého experimentu je poměrně zajímavý. Fanoušci si mohli album stáhnout za cenu, jež si sami zvolili, přičemž minimální možná částka nesměla být nižší než půl libry. A závěr? Z celkového počtu stahujících se rozhodlo vyšší sumu než základní zvolit 38% lidí. Zaměříme-li se přímo na tyto „platící“, pak zjistíme, že 17% z nich bylo ochotných ze svých financí na nákup alba vydat méně než 4 dolary. Podíváme-li se na opačný konec spektra, pak lze říci, že na druhou stranu 12% lidí zaplatilo částku v rozmezí 8 až 12 dolarů, což už se pohybuje v rámcích běžných cen v obchodech (nutno však dodat, že zde je řeč o čistě digitální formě, kdežto v obchodech získáme i značnou porci přidané hodnoty ve formě kvalitního média apod. – čili rozdíl je tak o něco markantnější, než jak se na první pohled může zdát).

Celé mě to zaujalo natolik, že jsem se sám rozhodl album tímto způsobem pořídit a zde se dostavilo první zklamání. Na www.inrainbows.com, již album ke stažení není (jak mě upozornila informační hláška na webu – při neaktivním flash pluginu). Běžně v prodeji na CD se cena pohybuje (jak již bylo naznačeno) kolem 10 dolarů. Trochu to nekoresponduje se slovy o úspěchu celého projektu nesoucího se napříč internetem (vlastně i úspěchem reálným, neboť album si drželo výbornou prodejnost i po uvedení na trh ve formě CD). Nicméně budiž – počkáme na další album. To bude pravděpodobně nejvíce vypovídajícím ukazatelem o stavu věci.

Paul McCartney

Takový Paul McCartney zvolil trochu jiný přístup. Avšak o nic méně zajímavý. Podepsal kontrakt s firmou Starbucks (resp. její dceřinou společností Hear Music), celosvětovou sítí kaváren. Ve stručnosti jde o to, že nové album Memory Almost Full nevyšlo jako tomu bylo dosud u mistra zvykem (čtenáři snad odpustí dávku nekritického obdivu) u EMI, a tedy po více než 40 letech došlo ke změně. Příčin mohlo být několik, počínaje neuspokojivými prodeji. Vybavuji si, že v biografii Haralda Martina – Paul McCartney – autor zmiňuje, že za úspěch v dnešní době lze považovat umístění v předních desítkách (hrubá citace). Možná i to byl jeden z motivů a nutno říci, že tento postup se vyplatil – Memory almost full dosáhlo v USA až na třetí příčku v prodejnosti desek.

Ponechme stranou úvahy o komercionalizaci hudby díky spojení s řetězcem Starbucks. Podívejme se spíše na jinou věc. Album bylo hráno a nabízeno k prodeji přímo v těchto kavárnách. Pro potenciální kupce tak odpadla nutnost jakékoli řekněme „nadbytečné“ činnosti. Nutnosti navštívit prodejnu s CD, nákupu na internetu nebo (pravděpodobně v největší míře) nutnost čekat než se album stáhne prostřednictvím výměnné sítě. Získali album přímo na místě, kde se pravidelně nacházejí, kam pravidelně chodí. Zdá se, že je to další zajímavá cesta jak k distribuci hudby přistoupit. Zajímavá a úspěšná, o čemž svědčí i to, že Paul McCartney se rozhodl touto formou vydat i své další plánované album.

Bohužel jsem nedohledal v jakých cenových relacích se nahrávka v těchto kavárnách pohybuje. Z webu Starbucks se lze proklikat na stránky vydavatelství Hearmusic, kde je udávána cena 15,95 dolaru – avšak to je cena za album ve „vší parádě“ (booklet, krabička, kvalitní médium) – v kavárnách Starbucks si uživatelé mohou nechat toto album přímo vypálit, takže se dá čekat, že cenu to patřičně stlačí dolů. Zde si neodpustím drobné rýpnutí, v souvisloti s CD Memory Almost Full jsem poprvé poznal, kde se mj. může nalézat rozdíl mezi tzv. anglickou verzí alba a českou (kterou jsem si koupil). To tak otevřete krabičku, vyndáte booklet v očekávání nějaké té grafiky a hlavně textů písní. V tomto případě však čtete oznámení „for all the words go to paulmccartney.com“.

Nine Inch Nails

Přístup této skupiny na mě udělal hluboký dojem. Jejich nejnovější album Ghost I – IV můžete získat dohromady v pěti edicích (počítáme-li i ukázku). Právě ta je ve formě devíti písmí (z 36) na webu je k dispozici ke stažení zcela zdarma. Stačí se pouze na příslušné stránce vybrat položku Free download a následně zadat e-mail, na který nám bude zaslán odkaz, kde již album můžete stáhnout. Co dostanete? Jak již padlo – devět písní, a to ve 320 kbps Mp3, samozřejmě bez jakéhokoli DRM. Sadu wallpaperů pro Vaši plochu, sadu grafických prvků s logy skupiny a tematicky k albu laděný soubor fotek ve formátu PDF. Člověku málem odkápne slina :-)

Pokud se rozhodnete stát platícím zákazníkem, pak je nejlevnější možností stáhnout si toto album za 5 dolarů. Ohledně formátů máte široký výběr, který alespoň mě kompletně uspokojuje. Jednak je to 320 kbps Mp3, dále FLAC a pro majitele iPodů také Apple Lossless. Spolu s albem obdržíte stejně jako v případě ukázky velkou sadu bonusů. Osobně mě nejvíce potěšila přítomnost právě FLACu. Konečně někdo reálně nabízí možnost jak si staženou hudbu přehrát v plné CD kvalitě a tím i možnost si ji ve výborné kvalitě na CD vypálit. U mne to prakticky tvoří podmínku k tomu, abych takovou formu distribuce mohl akceptovat. Samotné 320 kbps Mp3 bez DRM je sice krásné, ale proč se omezovat v otázkách kvality, když 2Mb/s přípojka je dneska již poměrně běžnou záležitostí, stejně jako HDD ve stovkách GiB? Trochu mě udivuje kolik uživatelů PC je stále ochotných trpět hudbu ve 128 kbps kvalitě. Nutnost ztrátové komprese podle mne již dávno pominula (dobře s výjimkou mp3 přehrávačů, ale i tam již to není tak absolutní).

Pro úplnost ještě doplním, že ostatními edicemi alba Ghost I – IV jsou 2×CD set (za 10 dolarů), deluxe edition – obsahující luxusní balení s 2×CD, DVD a Blu-ray disk se záznamem ve vysoké kvalitě (za 75 dolarů). No a pro naprosté fajnšmekry je tu ještě ultra-deluxe edition (za 300 dolarů), než bych jmenoval, co všechno obsahuje – raději se podívejte sami. Na cdr.cz vyšel k této události obsáhlý a velice zajímavý článek, takže pokud Vás zajímají podrobnosti, naleznete ho zde.

Edit (1.5.2008 – 21:50): Protože jsem od přírody „nevěřící Tomáš“ (a hlavně protože mě ukázka první části alba Ghost od NIN zaujala), zakoupil jsem edici alba za 5 dolarů. Možnosti platby jsou dvě – kreditní kartou Visa, MasterCard (tak jsem platil já) příp. dalšímy typy karet, nebo přes PayPal.

Vše proběhlo bez problémů, během pár sekund po platbě došel mail s odkazem ke stáhnutí alba. Stáhnout si můžete verzi pouze v jednom z nabízených formátů – zvolil jsem FLAC. I se všemi bonusy (viz. blogpost) je velikost stahovaného ZIP archivu 605,1 MB.

Hooverphonic

Tady by možná mělo být v podtitulu uvedeno „jeden příklad za všechny“, protože záležitost, kterou se chystám popsat, začíná být častějším jevem. Tato belgická skupina udělala vůči předchozím jmenovaným krůček nejmenší, ale i tak minimálně příjemný a vstřícný vůči fanouškům. Na podzim vydala skupina nové album „The President Of The LSD Golf Club“. Zajímavé je už to, že album si vydala skupina sama (předtím desky vycházely na labelu Sony BMG).

Ale k věci. Celé album je možné poslechnout přímo na webu skupiny. A to ve výborné kvalitě, myšleno výborné ve smyslu, tak kvalitní, jak jen lze od streamovaného a nutně komprimovaného zvuku čekat. Zakoupit ho je již nutné klasickou formou. Čili – ano jedná se o drobnost, ale je to důležitá věc z hlediska přístupu. Jedná se o opuštění konceptu, kdy kupujeme zajíce v pytli. A i to je jedna z možných cest pro hudební průmysl, jak se alespoň částečně vyrovnat s realitou doby, kdy díky výměnným sítím může mít každý uživatel, disponující průmerným připojením k internetu, prakticky vše co chce takřka hned.

Jamendo

Přiznám se, že na stránky komunity Jamendo jsem zavítal poprvé teprve nedávno a velice mě zaujaly. Působí na mě jako doslova ideální pojetí toho, jak by distribuce hudby mohla v nějaké snové realitě vypadat (bohužel v komerční sféře diskutabilně aplikovatelné, ale o tom beztak Jamendo, myslím, není). Jak už jsem psal výše, zajímavý blogpost na toto téma napsal Svaťas (Jamendo a osmibity), takže se nebudu podrobně rozepisovat a podělím se jen o pár myšlenek, které mě v souvislosti s Jamendem napadly.

Jsou to takové náměty diskuse, která kolem věcí ohledně budoucnosti a forem distribuce hudby panuje. Předně – padá mnoho slov o zbytečnosti hudebních vydavatelství, neboť interpreti jsou dnes často schopni vydávat své nové počiny i bez nich. Proti tomuto názoru lze namítnout, že jsou to právě hudební vydavatelství, která pomáhají vytáhnout na světlo světa nové tváře a dodat jim impulz k rozjezdu. Oba názory mohou být správné, jsou tu však velká „ale“. Asi nejzásadnější z nich je to, že sami zástupci hudebních vydavatelství přiznávají, že počet debutových desek se snižuje. Vydavatelství tak raději sáhne po osvědčeném interpretovi.

Může Jamendo, internetová komunita, sdílející a vytvářející hudbu pod svobodnými licencemi, jejich roli „pomocné ruky z bažin zapomenutí“ suplovat? Poskytnout prostor pro prezentaci hudebníkům, díky níž se mohou ocitnout ve veřejném povědomí? Fakticky se tak děje, je to jen otázka měřítek a rozšířenosti. Nedá se říci, že by šlo o Jamendo samotné, jako o způsob, který uvádí v oběh. Minimálně lze na jeho příkladu ukázat, že tento model je živý. Takřka devět tisíc alb – volně k dispozici – ukazuje hodně.

Závěr

Zkušenost ukazuje, že obchodní modely, jak se prosadit ve světě technických prostředků nového milénia existují. Bylo by však naivní se domnívat, že na pár příkladech se dá stavět rozhodování velkých hudebních vydavateství jako je např. Sony BMG, Universal nebo EMI. Jsou přirozeně málo flexibilní, protože neuváženými kroky mohou hodně ztratit. To se chápat dá, někdy se ale bohužel zdá, že ani toto vysvětlení není dostatečné a změny, které na jejich straně dějí nejsou jen pomalé a zdrženlivé, ale extrémně pomalé a v zarytě konzervativní režii. A zisky a prodeje zvolna klesají.

Je to škoda, protože není důvod přát těmto firmám něco zlého. Naopak, do značné míry díky nim nyní známe slavná jména jako Pink Floyd nebo (doplňte dle vlastního uvážení). Přál bych jim aby vzniklou krizi překonaly. Zatím mám ale pocit, že tyto společnosti pomalu odplouvají do šera zapomnění jako pozůstatky minulosti. Samy tomu nahrávají. Umělci, o nichž byl dnešní příspěvek dokazují použitelnost nových cest, jež se objevují. Zároveň se objevují interpreti, jež jsou ochotní přistupovat k hudbě zcela jinak. Svobodná hudba může v budoucnu sehrát velice zajímavý part.

Jamendo je velice zajímavý projekt se slibnými výsledky a stejně slibnou budoucností, alespoň tak se jeví mě. Hudba ve volně dostupných nebo přímo svobodných formátech však nyní už není jen jeho výsadou, jak dokazují zmínění Nine Inch Nails. Podobně i další zmínění přicházejí se zajímavými prvky, z nichž se dá čerpat inspirace. Budoucnost není ve svazování zákazníka, ale ve volnosti, pestrosti a přizpůsobení se jeho potřebám.

Hlavní zdroje informací

Radiohead (http://www.radiohead.com, http://www.inrainbows.com, http://www.musicserver.cz , http://www.billboard.com).

Paul McCartney (http://www.paulmccartney.com, http://www.hearmusic.com, http://www.musicserver.cz, http://news.bbc.co.uk, http://www.ihned.cz, http://www.brouci.com).

Nine Inch Nails (http://www.nin.com, http://www.ghost.nin.com, http://www.cdr.cz).

Hooverphonic (http://www.hooverphonic.com).

Jamendo (http://www.jamendo.com).