Hlavní navigace

Proč jsem si oblíbil Gnome Shell

21. 2. 2013 5:22 (aktualizováno) | Marek Pszczolka

Do oblasti GNU/Linuxu jsem vkročil počátkem roku 2006, kdy jsem rozmrzelý neustálými problémy s MS Windows hledal alternativu. O Linuxu jsem věděl již dříve, ale nikdy nebyl v zorném poli mých zájmů až do jara 2006, kdy jsem navštívil prodejnu Linuxsoftu na Žižkově (kde tehdy sídlila) a zakoupil jsem si za pakatel svou první linuxovou distribuci – 4CD s Fedora Core 4. Díky mému novému zájmu o tento operační systém, ale hlavně proto, že mě Linux oslovil, jsem pročítal různá fóra a recenze a v říjnu 2006 jsem si poprvé nainstaloval Ubuntu 6.10 s Gnome 2. Od té doby mě Ubuntu víceméně provází stále, i když jsem jistou dobu zkoušel i jiné distribuce – openSUSE a opět Fedoru. Ovšem díky výbornému a hlavně stále žijícímu fóru Ubuntu a rozšířené komunitě jsem se vždy dokázal vrátit k této distribuci.

V Ubuntu jsem používal téměř výhradně Gnome. KDE jsem si vyzkoušel taktéž a to jak v odnoži Kubuntu, tak v openSUSE. KDE mě ale stále připomínalo Windows a tehdejší Gnome 2 bylo naprosto ve vzhledu nepřekonatelné, lépe konfigurovatelné a díky značnému množství vzhledů, ikon a dalších doplňků ze serveru gnome-look.org se dalo kouzlit tak, že můj desktop, včetně přihlašovací obrazovky, byl naprosto totožný jako např. Mac OS X Leopard.

S příchodem Unity do Ubuntu nastaly trable. Tato novinka, která nešla v počátcích jakkoliv konfigurovat mě, slušně řečeno, vykolejila. Zvykal jsem si, ale furt to nebylo to pravé ořechové… Do doby, než vyšlo Gnome 3 s Gnome Shellem, které jsem vyzkoušel a už u něj zůstal. Takže při každé nové instalaci Ubuntu na můj notebook ihned instaluji GS.

Gnome Shell mi pro práci vyhovuje naprosto dokonale. Stejně jako v případě Unity, či KDE má i GS svoje zastánce a odpůrce. Ono každé desktopové prostředí má své plusy i mínusy, ale když převažují plusy, je u mě rozhodnuto.

A proč jsem si tedy oblíbil Gnome Shell? Hlavně z těchto důvodů:

  • intuivnější ovládání oproti Unity – levý horní roh se stal jakýmsi fenoménem, ale u GS lze jen najet kurzorem k tomuto rohu a zobrazí se ihned všechny ovládací prvky shellu. U Unity musíte pro podobný efekt navíc kliknout na znak Ubuntu, kdy vyjede Dash (ano, lze pomocí Ubuntu Tweaku  nebo Compiz manažera tuto vlastnost taktéž nastavit, ale není v defaultním nastavení)
  • při maximalizovaném okně mám využitou celou plochu obrazovky, kromě úzké horní lišty. V Unity zabírá celou levou stranu docela široký Launcher (opět lze tento pomocí dalších aplikací nastavit, aby místo ikon 48px byly ikony menší – 32px a také, aby se automaticky skrýval, ale opět to není v defaultním nastavení)
  • dynamický počet ploch – to je věc, která mi přirostla k srdci asi nejvíce a ani nevím, kolik jsem jich nejvíce zkoušel a jen otáčením kolečkem myší jimi projížděl… u Unity máte v základu nastavené čtyři plochy v gridu (opět lze pomocí dalších aplikací nebo úpravou/přepsáním konfigurace nastavit ploch více)
  • ovládací tlačítka okna vpravo – ano, je to bezesporu nejobvyklejší místo a jen Mac OS X a nové Ubuntu je mají vlevo…
  • množství užitečných doplňků a rozšíření ke Gnome Shellu, např. na stránce Gnome Shell Extensions, kde webová aplikace rozezná vaši verzi GS – tolik věcí prostě Unity nenabízí a nedokáže…
  • rychlost a stabilita – bohužel Unity je jen nadstavba nad molochem Compizem, který je častým viníkem pádů prostředí i systému

Žádné jiné desktopové prostředí mě neoslovilo tolik, jako Gnome Shell a ať si kdo chce, co chce říká – intuitivnější prostředí pro moderní desktop jsem ještě nenašel.

Ukázka mého současného desktopu:

[gallery link=„file“]

Video:

http://www.youtube.com/wat­ch?v=uZEvxwyg8Ww