Proč?

Jak jen začít. Ještě nedávno jsem byla windows-only user, ale nechala jsem se ukecat, že linux není tak špatný nápad. Je fakt, že jsem si už dávno chtěla trochu rozšířit obzory a proč nevyužít možnosti se něco naučit, když mám přístup ke strojům i učitelům – pomocníkům. Dost jsem váhala, protože jsem měla zafixovaný obrázek konzole, nulového grafického prostředí a situace: neznáš správný příkaz, tak máš smůlu. K definitivnímu rozhodnutí státi se systémovým obojživelníkem mě ale paradoxně pomohla práce. Ona to není žádná sranda být ženská v IT firmě, když bych se ráda třeba i něco naučila a dostala trochu dál než na pozici Poskok pro všechno. Proč to není sranda? Protože přece ženská – ajťák??? No pánové, kdo z vás tomu uvěří…Takže co mi zbývá jiného, než se učit, učit a učit a třeba časem, jestli se mi povede vědět o hodně víc, než mí pánští kolegové, třeba jim nezbyde nic jiného, než mě dát lepší práci. A když ne, nebudu muset mít strach jít o dům dál.

Stručně řečeno – začínám. Takže jestli tohle jednou bude snad i někdo číst, buďte tolerantní. Vím že budu dělat spoustu nesmyslů, možná si i sem tam nějaký ten stroj rozbiju, budu dělat věci zbytečně složitě a vůbec spoustu konin z neznalosti. Ale právě proto si tenhle deníček chci psát. Abych se případně mohla vrátit k začátkům, třeba si i vzpomenout na zapomenuté. A co kdyby náhodou byl na tom někdo jako já teď a říkal si: tak fajn. Mám nový stroj, nainstalovaný linux, chci se s tím naučit… ale CO S TÍM MÁM SAKRA DĚLAT?