Aktuální stav: Sedím v kuchyni u stolu s notebookem pod pazourou a hrnkem kávy z čerstvě umletého zrna, z obýváku hrají Blind Guardian. Ale hraje to dost nahlas, takže vezmu mobil a přes příjemné guitko to trochu ztiším, aniž bych se zvedla ze židle. A navíc další výhoda. Můj synáček má naštěstí podobný hudební vkus jako já, ale přichází domů ze školy dřív než já z práce. Veme mobil a „Mamíí, kde jsi?“ „V tramvaji, na cestě domů, co bys potřeboval?“ „Mamííí, já už jsem doma, pustíš mi Piano Guys?“ „Ok. Kdyby to hrálo moc nahlas, tak řekni.“… ukončím hovor, připojím se domů k mpd a pustím mu muziku… Ok, zatím jsem z toho ještě stále úplně nadšená, z možností a pohodlí, které tohle všechno nabízí. Došlo k tomu asi následovně:
Nainstalovat a zprovoznit mpd byl jeden z mých questů. Kupodivu mi to ani nezabralo tolik času a námahy, kolik jsem předpokládala. Našla jsem si návod, jasně, bez něj bych to nedala. Asi nejlepší, co jsem našla ohledně instalace mpd byl na crunchbang.org.
Návod je naprosto přesný a je tam i spousta věcí navíc, které jsem vůbec nepoužila, jako je například konfigurace alsy nebo instalace mpdscribber. Pro mé domácí účely mi naprosto postačilo to základní. V podstatě jediný problém, na který jsem narazila, byl menší zmatek v umístění konfiguračních souborů. Podle návodu a protože to takhle bylo potřeba, jsem si konfigurační soubory umístila do home adresáře uživatele pi, místo abych konfigurovala globální hodnoty. Díky tomu, že jsem si ještě úplně nezvykla na systém, jakým se soubory a instalacemi linux pracuje, mi to dalo trochu víc práce.
Důležitá byla instalace mpc – tedy mediaplayer controls, díky kterému můžu mpd ovládat vzdáleně. Mohla bych sice přímo z příkazové řádky. Ale světe div se, objevila jsem naprosto úžasná guitka jak pro desktop, tak androidí obdobu pro mobil. Osobně mám na notebooku Gnome Music Player Client a pro svůj androidní mobil mám MPRemote MPD client (Free) a jsem macimálně spokojená.
