Hlavní navigace

První dojmy

26. 1. 2014 20:54 (aktualizováno) | Gedrex

Původní záměr byl jasný. Dozvědět se něco o systému, zkusit si to, ale hlavně se naučit něco trochu víc, než jen klikat na ikonky jako ve Windows. A za tímhle účelem mi byla doporučená Fedora. Instalace dokonce i proběhla úspěšně, což je u mě poněkud nečekané. Koukala jsem jako kluk na puk, protože jsem měla pocit, že si ten stroj se mnou povídá. Říkal mi hezky co právě instaluje, co dělá… Ze svého úzkého úhlu pohledu jsem měla asi největší radost z toho, že mě ten stroj poslouchá a nemá dementní otázky. Například obyčejné vypnutí systému.

Řeknu: Vypni se.„
a on na to: OK, jasně, vypínám se…“
… a poslušně se vypne.

A ne:
„Vypni se“
on  na to „Opravdu se mám vypnout?“
já:„Jo, vypni se!“
on: „hele, ještě mi tady něco jede a nějak se těm procesům nechce se vypínat, fakt, fakt chceš, abych se vypnul?? i s těma procesama? oni pořád běžej…“
já na to: „Chcípni už!“
on: „No dobře, no, ale bude to chvilku trvat… Jo a pokud možno mě nevypínej ještě na tvrdo, mám tady totiž nějaké aktualizace…“
.....ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁáááááááá!!!!!.......

Mám totiž zhýralý názor, že stroje by měly člověka poslouchat a ne se s ním hádat. A to i v případě, že je uživatel debilem. Pokud je uživatelem debil, pitomec či jiná odnož blbosti, tak to možná i rozbije. Ale bude to jeho volba a možná aspoň bude příště o to chytřejší.

Fajn. Takže mám Fedoru, v současné době Fedoru 19(se sympatickým přízviskem Shroedingerova kočka – už jsem zjistila proč to tak asi nazvali… nikdy nevím, jestli to bude fungovat nebo nebude, dokud to nezapnu…). Jop. Grafické rozhraní je fajné. Líbí se mi hlavně Empathy. Zatímco na Windows se člověk zlobil se sporadicky fungující Mirandou, tady mám všechno rovnou předinstalováno a naservírováno na stříbrném podnose. Vše se hned po nastavení přístupů připojilo na mé účty, dokonce i nenáviděný Facebook messenger(osobně, nesnáším ho. Na web FB skoro nechodím. Ale lidi kolem mě ho z bůhvíjakých pohnutek používají ke komunikaci a tak se hold musím přizpůsobit aspoň částečně). Všechno je skvělé a báječné, ale… sakra co dál? Chci se s tím něco naučit, ale zíráním na Desktop prostředí a adorováním přívětivosti systému se toho moc nenaučím. Zapla jsem tedy terminál.

První věcí, co jsem měla udělat,  bylo pochopit co je to yum, základní příkazy pro práci se soubory, pipes a pomocí yum nainstalovat vim. Alespoň tohle mi předal quest můj učitel-pán a vládce. A ano, připadala jsem si jako totální idiot. Ostatně jako idiot si připadám pokaždé, když se snažím dozvědět se něco od dvojice oredhetocertifikovaných počítačových šílenců, kteří jsou schopní spolu snad i mluvit v programovacích jazycích a já jim rozumím leda tak spojky a částice. Ale bez práce nejsou koláče, takže chuťě do toho – půl je hotovo a jak se do lesa volá, až se ucho utrhne… už z toho blbnu…