Ostrava na konferenci DiGi refresh 2026 ukázala lidskou tvář digitalizace zdravotnictví

Slunce se opírá do historických konstrukcí Dolních Vítkovic a jemný prach průmyslové historie se mísí s teplým letním vzduchem. Nacházíme se v objektu Futureum, v místech, kde dříve pracovala těžká technika a zpracovávalo se uhlí. Ve středu 9. 9. 2026 je kulisa proměněná: mezi betonovými zdmi a ocelí svítí obrazovky notebooků a mobilů a sálem rezonují témata interoperability či ambientní umělé inteligence. Atmosféra akce DiGi refresh 2026, za jejíž vřelou a do detailu promyšlenou organizací stáli milí manželé Michal Opatřil a Kristýna Opatřilová z Umbrellateam, vyniká neformální energií a otevřeností. Svou přívětivostí připomíná intenzivní technologický teambuilding se skautskou aurou, kde se témata kybernetické bezpečnosti a legislativy propojují s milými interaktivními výzvami. Digitální budoucnost českého zdravotnictví zde vyrůstá ze společného dialogu a odvahy ke vzájemné spolupráci.

Národní strategie, legislativa a rozvoj eHealth

Úvodní blok věnovaný strategii ukázal, že digitální transformace představuje klíčovou podmínku pro dlouhodobou udržitelnost celého zdravotnictví. Jiří Winkler a Michal Bušek představili aktuální vývoj eŽádanek s cílem zajistit plynulý a revidovatelný přenos informací přímo mezi ordinacemi. Centrální systém v současnosti podporuje žádanky pro konsiliární péči, fyzioterapii i zobrazovací metody. Od září 2026 probíhá veřejné testování rozhraní pro dodavatele ambulantních a nemocničních systémů a spuštění plně integrovaného (a povinného?) provozu se předpokládá v červenci 2027. Společným jazykem pro propojování těchto systémů se stává profil mezinárodního standardu FHIR, který zajišťuje srozumitelnost dat napříč celou sítí.

Na téma technické infrastruktury plynule navázal Vladimír Kryštof, který mluvil o koncepci povinného elektronického zdravotního záznamu plánovaného na rok 2029. Svůj přístup opírá o model eHealth pyramidy, v níž pevná technická základna tvoří podklad pro legislativní a sémantickou vrstvu.

Závěr strategického bloku odborně i vtipně obohatil profesor Ladislav Dušek rozborem dat z ÚZIS a Národního zdravotnického informačního systému. Přinesl pohled na demografický vývoj a rostoucí potřeby stárnoucí populace, které vyžadují vysokou míru efektivity. Propojení zdravotní a sociální péče na základě přesných dat otevírá cestu k včasné prevenci a stabilnímu fungování služeb.

Technologické řešení pro spolehlivé sdílení dat podrobně vysvětlili Stanislav Richtar a Kamil Ehrenberger v prezentaci zaměřené na akreditované afinitní domény. Místo předávání statických dokumentů přináší sdílení strukturovaných záznamů v prostředí, kde si jednotlivé systémy rozumí na sémantické úrovni. Afinitní domény zjednodušují propojení tím, že poskytovateli stačí jediné připojení k síti, přes které následně komunikuje s ostatními subjekty v České republice i v rámci Evropské unie. Mezi hlavní kritéria kvality patří oficiální akreditace Národního centra elektronického zdravotnictví, vysoká garance dostupnosti služeb a podpora ověřených repozitářů. Odpovědnost za správnost a podpis zdravotnické dokumentace spočívá na lékaři, zatímco doména garantuje spolehlivé a rychlé doručení dat.

Právní rámec a komplexní adaptaci Evropského prostoru pro zdravotní údaje (EHDS) i chystanou novelu zákona o elektronizaci zdravotnictví přehledně a s obrovským nasazením objasnila energická Vladimíra Těšitelová z ÚZIS. Její vystoupení ukázalo, že legislativa není odtažitou teorií, ale precizně promyšlenou architekturou. Detailně popsala časový harmonogram – od povinného vedení elektronické dokumentace od roku 2029 až po postupný náběh uceleného elektronického zdravotního záznamu (EZZ), který zahrne pacientský souhrn, obrazovou dokumentaci, laboratorní výsledky i propouštěcí zprávy. Zdůraznila zásadní systémový princip: důsledné oddělení plného klinického záznamu vedeného přímo u poskytovatele (intramurální úroveň) od standardizované sdílené vrstvy sloužící pro kontinuitu a návaznost péče mezi lékaři (extramurální úroveň).

Velký prostor věnovala konkrétním právům pacientů podle nařízení EHDS – od dálkového přístupu k datům přes NPEZ a EZKartu, přes možnost vkládat vlastní záznamy či žádat o opravu nepřesností, až po správu zastupování v Registru oprávnění. Mimořádně cenný byl její vhled do strategického rozhodnutí ČR nevyužít fakultativní opt-out (odmítnutí přístupu pro primární péči podle čl. 10 EHDS). Zavedení fragmentovaných výjimek by totiž vedlo k riziku neúplných informací při poskytování péče; český model proto staví na úplnosti dat, která je vyvážena přísnými mechanismy autorizace, auditu a kontroly přístupů. Současně nastínila vznikající institucionální rámec pro sekundární využití dat i nově zřizované orgány (Digital Health Authority, HDAB). Je fascinující a lidsky osvěžující sledovat, s jakou lehkostí a hlubokou odborností dokáže složitou legislativu tlumočit dáma, která místo pohodlného akademického odstupu stále, jak sama mimoděk s úsměvem zmínila, „píše zákony svýma vlastníma ťapičkama“.

Umělá inteligence a nová praxe v klinické péči

Klinický a provozní blok představil Ján Dudra, ředitel VFN, který zdůraznil význam promyšleného nastavování procesů při zavádění nových technologií s motivem „transformovat péči, ne digitalizovat chaos“. Úspěšná transformace spočívá v úpravě celého pracovního postupu, aby moderní nástroje přinášely skutečnou úsporu času. Pro bezpečné využití umělé inteligence v organizaci je klíčové nabídnout zdravotníkům oficiální a certifikované enterprise prostředí, například pro automatickou tvorbu zdravotnické dokumentace. U každého algoritmu zůstává zachována nejdůležitější role člověka. Odborník přebírá dohled nad výstupy na základě svých znalostí, dostatečného časového prostoru a pravomoci s výstupy dále pracovat. Cesta k proaktivní nemocnici vede od dodržování legislativních předpisů přes úpravu klinických postupů až k odbornému rozhodování podpořenému daty. V jeho přednášce se mi líbil koncept proměny role pacienta. Zatímco v nefunkčním prostředí je koordinátorem své péče sám pacient (obtelefonovává, zařizuje, přenáší papíry a dokumentaci), ve funkčním digitálním prostředí pacient volně prochází systémem, který se o něj sám postará, zajistí návaznost a bezpečnost péče a vyřeší případný zádrhel.

Klinickou praxi přiblížil Jiří Šedo z Masarykova onkologického ústavu na příkladu telemedicínských služeb. Zkušenosti z provozu ukazují, že úspěch telemedicíny spočívá v přirozeném začlenění do denního harmonogramu ordinace. Komunikační kanály fungují nejlépe v přehledně stanovených provozních hodinách s jasnými pravidly pro odpovědi. Postupná adaptace zdravotnického personálu a respekt ke potřebám pacientů vytvářejí udržitelný model, který přináší užitek všem zúčastněným stranám. Pan doktor Šedo to jen naznačil, ale přesto to je důležitá myšlenka: je nutné, aby digitální komunikační nástroje nezahlcovaly lékaře, umožnily asynchronní vyřizování požadavků pacientů, ale na druhou stranu by neměly představovat neprostupnou bariéru mezi pacientem a lékařem. Zkrátka aby (v mé parafrázi Brumbála) zdravotní péči včas dostal každý, kdo o ni požádá.

Využití umělé inteligence v primární péči představili Ondřej Volný a Adam Gřunděl. Ukázali, jak nástroje pro automatický přepis rozhovoru a třídění požadavků usnadňují administrativu v ambulancích a šetří čas pro přímý kontakt s pacientem. Konečné posouzení a podpis záznamu zůstává plně v rukou ošetřujícího lékaře. Představili i další nástroje použitelné nejen v primární péči. Vyšla jim kniha o AI ve zdravotnictví a připravuje se kniha o AI v primární péči, na tu se samozřejmě coby praktický lékař velmi těším.

V oblasti rehabilitace ukázal Lukáš Kubina možnosti AI ve fyzioterapii. Třeba analýzy pohybových vzorců pomocí algoritmů, administrativní nástroje, tvorbu edukačních materiálů a další… přičemž vyzdvihl nenahraditelnou úlohu fyzioterapeuta při dohledu nad orchestrem AI nástrojů.

Kybernetická bezpečnost a technologie v praxi

Téma kybernetické bezpečnosti uchopil Michal Beneš ze společnosti s-boost věcným a přiměřeným způsobem. Poukázal na postupný průnik informačních technologií s lékařskými přístroji a systémy řízení budov. Pro vedení zdravotnických zařízení navrhl strukturovaný harmonogram kroků. V prvním měsíci doporučuje provést revizi přístupových práv, zavést dvoufázové ověření vnějších vstupů, prověřit funkčnost obnovy ze záloh a nastavit pravidla pro používání externích paměťových médií. Do dvou měsíců je vhodné navázat testováním zranitelností, přesnou evidencí veškerého IT vybavení a úpravou dodavatelských smluv z pohledu bezpečnosti. V horizontu tří měsíců a dále pak navrhuje provádět pravidelné analýzy rizik, systematicky vzdělávat zaměstnance a připravovat krizové plány pro zajištění continuity provozu.

Program doplnily krátké dvouminutové ukázky konkrétních technologických řešení. Ing. Pastorek představil českou aplikaci Auris One určenou k automatickému přepisu a strukturování dokumentace, za níž stojí vývojový tým se zkušenostmi z oboru počítačové bezpečnosti. Nedávno o něm psali i na Lupě. Projekt AnyCare ve spojení ze zařízením TytoCare předvedl možnosti vzdálené diagnostiky, jako je poslech plic a srdce, vyšetření uší či měření základních životních funkcí, což usnadňuje péči o pacienty v domovech i v terénu. Nástroje jako HealthPro a Medbase nabídly ambulantní systém a odbornou podporu při klinickém rozhodování a prevenci lékových pochybení. Praktický přístup k zavádění moderních nástrojů napříč celou nemocniční sítí pak přiblížili Jakub Fejfar a Norbert Schellong ze skupiny AGEL.

Společný cíl: Člověk v centru pozornosti

Když účastníci v závěru dne sestoupili do podzemí Futurea, kde se v syrovém betonu mísily zvuky hudby s diskusemi nad výstavou výtvarného umění, kontrast byl dokonalý. Právě zde, mezi těžkým železem vítkovické historie a křemíkovou vizí budoucnosti, dostala digitalizace svou srozumitelnou a hluboce lidskou tvář. Ostrava se pro tento den stala majákem, který ukazuje, že i v digitálním věku zůstává v centru pozornosti člověk – ať už jako pacient, nebo jako lékař.

Konference DiGi refresh 2026 potvrdila, že digitální transformace českého zdravotnictví vstupuje do fáze praktického využívání. Pacient získává roli rovnocenného partnera v přehledně propojeném systému. I v prostředí pokročilých algoritmů a národních registrů zůstává nejvyšší hodnotou lidský faktor, lékař s větším časovým prostorem pro pacienta a vzájemná důvěra.