„Pokud dáme umělé inteligenci iniciativu jako první, studující přicházejí o aktivní přemýšlení i o rozvoj vlastního úsudku.“ Tato myšlenka rezonuje v mém nedávném textu o webináři z konference Innovating Higher Education v Haagu…
V zápisníku mám z letošního října několik stran ručně psaných poznámek a hned na první z nich větu, která mě potěšila: doba vendorlocků je (snad) pryč. Zazněla v úvodu Národního dialogu pro digitalizaci zdravotnictví, který se 19. října konal v pražském hotelu ILF a navázal na zářijové setkání nerdů okolo FHIR v Ostravě.
„Vzdělávací technologie zabíjejí radost z učení.“ Tuhle větu bych čekal spíš v diskusi o digitální hygieně než na konferenci o inovacích ve vysokém školství. Zazněla ale v závěrečné plenární přednášce konference Innovating Higher Education 2026 v Hágu. Je to konference primárně otevřených univerzit, tedy škol zaměřených na distanční vzdělávání, které dlouhodobě patří k největším průkopníkům a lídrům digitálních technologií ve výuce…
Desítky let učíme počítače mluvit o pacientech. Nejdřív jsme je naučili šeptat si zkratky, pak jsme chtěli popsat celý svět dokonale. Dnes se jich prostě ptáme. O tom je FHIR, standard organizace HL7. Když jsme před lety pracovali v projektech kolem Národního kontaktního místa pro eHealth, vedli jsme dlouhé debaty o tom, jak mají zdravotnické informace cestovat mezi systémy…
„Pane doktore, u minulého lékaře se na mě za celou dobu ani nepodívali. Jen datlovali do počítače…“ Málokterý pacient vám takovou větu řekne přímo do očí v momentě, kdy sedí v ordinaci. Většinou si ji jen myslí, nebo ji po návratu vypráví blízkým. A pokud už zazní, bodne do živého. V dnešním zdravotnictví často mluvíme o chybějících lůžkách, financích či personálu. Zapomínáme ale na jeden zásadní a vyčerpatelný zdroj: pozornost.
„Pomooooc! Ta myš se mi sama hýbe!“ křikla na mě před mnoha lety sestřička v jedné ambulanci, kde jsem tehdy krátce vypomáhal. Znáte to. Na optický senzor počítačové myši se přilepí trocha paštiky nebo marmelády a kurzor na obrazovce začne pomalu cestovat, i když myš v klidu stojí na podložce. Vstal jsem s tím, že vyřeším drobný hardwarový problém. Jenže myší to nebylo…
Slunce se opírá do historických konstrukcí Dolních Vítkovic a jemný prach průmyslové historie se mísí s teplým letním vzduchem. Nacházíme se v objektu Futureum, v místech, kde dříve pracovala těžká technika a zpracovávalo se uhlí. Ve středu 9. 9. 2026 je kulisa proměněná: mezi betonovými zdmi a ocelí svítí obrazovky notebooků a mobilů a sálem rezonují témata interoperability či ambientní umělé inteligence…
Lidé po sobě odjakživa házejí čísla. Pandemie dala světu zbrusu nová čísla, o které se lze přít a kterými po sobě můžeme házet. Jenže denní přírůstky už nikoho nezajímají, a tak se na scéně objevila účinnost vakcín. Jenže: co to je účinnost vakcíny? Na výběr je nepřeberně možností! Říká snad 95% účinnost vakcíny, že…
Je fajn mít veřejně přístupná data, která mohou všichni libovolně třídit, tříbit, tepat a vizualizovat. Někdy jsou data sice dostupná, ale nejsou veřejná nebo není jejich získání úplně snadné nebo přímočaré. Pokud pracujete v R, můžete svým kolegům data zabalit do balíčku a distribuovat třeba přes git.
Pandemické vlny zřejmě nemají žádnou definici. Jde vlastně jen o shodu vlády, médií, lidu, že tomuhle kopečku na grafu budeme nějak říkat. Pojmenování vyvolává dojem, že jsme něco poznali a provedli nějakou akci (aspoň tedy ono pojmenování). No a tak se stalo, že se pacienti ptají, jestli bude čtvrtá vlna.