Hlavní navigace

eHealth v ČR: nová legislativa

14. 9. 2017 23:46 (aktualizováno) | Petr Kajzar

I v naší zemi prochází eHealth určitým vývojem. Kromě hmatatelných výsledků je důležitá i legislativa, která umožní potřebné kroky. Je to téměř rok, co jsem se pokusil shrnout stav elektronického zdravotnictví v ČR. Je načase se podívat na aktuality.

Upozorňuji, že nejsem právník, takže to zkusím popsat svým laickým pohledem.

Národní strategie elektronického zdravotnictví

Ještě na konci loňského roku byla schválena Národní strategie elektronického zdravotnictví. Je to spíše strategický dokument, taková vize, kudy by se eHealth v ČR mohlo ubírat.

Je v podstatě postavena na čtyřech pilířích. Jednak má zajistit přístup k základním informacím a online službám, mezi které patří záznamy o poskytovatelích zdravotních služeb včetně možnosti elektronického objednání či elektronické konzultace stavu, otevřený přístup pacientům k informacím o jejich zdravotním stavu a léčebném plánu a zároveň přístup k informacím o podpoře zdraví, preventivních programech, zdravém životním stylu, péči o chronicky nemocné a podobně.

Druhým pilířem je efektivní sdílení dat mezi nemocnicemi a ambulancemi navzájem tak, aby byla pacientovi zajištěna kontinuita zdravotní péče i v případě cestování. Samozřejmostí by mělo být elektronické předepisování léčiv, elektronické žádanky, sledování efektivity zdravotního systému a kvality poskytovaných služeb a informační podpora zdravotnických pracovníků.

Dalším důležitým bodem je dostupnost péče spolu s nutným rozvojem telemedicíny a mHealth, sledování dostupnosti péče a čekacích dob na jednotlivé zákroky, týmová komunikace mezi poskytovateli péče, krizová podpora na národní úrovni.

Tady bych rád upozornil na zahraniční zkušenost, kdy velmi užitečný zákon prošel v Německu: lékaři budou mít hrazeny i videokonzultace, čímž se z eHealth stává mocný nástroj pro venkovské oblasti, kam se lékaři fyzicky moc nehrnou. Takhle budou tyto oblasti pokryty alespoň virtuálně.

Další zkušenost z Německa ukazuje, jak se jedna firma pokusila využít nové technologie v lékárně: v jedné vesnici dlouho nemohli sehnat lékárníka, proto tam firma vybudovala „bezpilotní“ pobočku s možností videokonzultace s profesionálem. Léky byly následně vydávány automatizovaným systémem ze skladu (viz Disruptive models of healthcare for Europe, strana 36). Z pohledu legislativy a odborných společností se to ale nesetkalo s úspěchem, přestože řešení to je velice elegantní.

Vraťme se k naší Národní strategii: dalším pilířem je správa elektronického zdravotnictví s podporou elektronických zdravotních záznamů (EHR), základními registry a například autentizací a autorizací poskytovatelů péče.

Na jaře byl schválen také akční plán, který rozpracovává jednotlivé kroky.

Návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví

Na jaře 2017 proběhl sněmovnou návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví. Ten se snažil prosadit vznik Národního centra elektronizace zdravotnictví a změny v elektronické zdravotní dokumentaci spolu s pravidly kyberbezpečnosti. Například určoval postup digitalizace listinné dokumentace, elektronické podepisování, apod. Kyberbezpečnost pak návrh svázal s odkazy na zákon č. 181/2014 Sb. o kybernetické bezpečnosti, který mimochodem nyní platí dle nařízení vlády č. 432/2010 pro zdravotnická zařízení s alespoň 2500 akutními lůžky (a taková v ČR nejsou, takže neplatí pro nikoho).

Tento návrh však nebyl dobře zpracovaný, kladl důraz na nové Národní centrum, jehož kompetence nebyly zcela jasné, návrh byl příliš volně pojat, neobsahoval studii finančních dopadů a navíc se neslučoval se současnou evropskou legislativou (viz stanovisko vlásy). Takže byl smeten ze stolu.

Zákon o elektronické identifikaci

V souvislosti se zákonem o elektronické identifikaci č. 250/2017 Sb. vyšel i novelizující zákon 251/2017 Sb., kterým se mění mimo jiné i zákon o zdravotních službách č. 372/2011 Sb. Tím se kromě jiného zřizuje Národní kontaktní místo pro elektronické zdravotnictví pod Ministerstvem zdravotnictví. Prostřednictvím kontaktního místa budou moci přesně definované oprávněné osoby nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené v elektronické podobě.

Toto kontaktní místo bude užitečné v případě poskytování mimospádové, zejména pak zahraniční zdravotní péče. Například bude pro lékaře mnohem snadnější zjistit základní údaje od pacienta bydlícího v ČR, který je ošetřován v bezvědomí po pádu na lyžích v Alpách. Jaké užívá léky? Je na něco alergický? Neužívá náhodou léky ovlivňující srážlivost krve, které by ho mohly ohrozit v případě operace? Doposud tyto údaje získává lékař telefonicky od příbuzných nebo od ošetřujících lékařů ve spádu, což mnohdy velmi citelně zdržuje postup léčby, a to nejen v zahraničí, ale i v ČR. Projekt výměny zdravotní dokumentace, který je součástí celoevropské snahy o výměnu zdravotní dokumentace, umožní nahlédnout do anamnézy pacienta a klíčové údaje zjistit během několika chvil v informačním systému.

Základní pravidla pro přeshraniční předávání citlivých dat řeší (resp. bude řešit) kapitola 5 evropské směrnice General Data Protection Regulation.

Zmíněný zákon č. 251/2017 Sb. řeší jen vznik onoho kontaktního centra a jeho základní možnosti nahlížení do dokumentace a základních registrů v souvislosti se zákonem o elektronické identifikaci. Je to jeden z nutných prvních kroků, ale zdaleka ne poslední. Bez patřičných prováděcích předpisů a změny dalších zákonů týkajících se osobních dat, zdravotní dokumentace a bez definování pacientských souhlasů s takovouto výměnou zdravotní dokumentace je totiž podle mého laického (neprávnického) názoru zatím tento zákon prakticky bezzubý. Navíc výměna zdravotní dokumentace samozřejmě vyžaduje určitou spolupráci dotyčných informačních systémů, nebude to rozhodně fungovat automaticky v každé ambulanci. Je to však jeden z kroků správným směrem k zajištění kontinuity péče i v dnešním světě, kdy je cestování nejen na dovolenou, ale také na pracovní cesty, na denním pořádku.

Elektronizace zdravotnictví musí být racionální

Přes všechna škobrtání a problémy, na které jsme v českém prostředí zvyklí, i za ten jeden jediný poslední rok došlo k určitému postupu v oblasti eHealth. Národní strategie elektronického zdravotnictví ukazuje směr, kam bychom se chtěli do roku 2020 ubírat, tak musíme doufat a držet palce.

Musím přiznat, že u výše zmíněné strategie a u výměny zdravotní dokumentace vidím přínos eHealth.

Hodně se totiž mluví o podružnostech typu wearables, různých chytrých náramcích, hodinkách a chytrých aplikacích, které měří kalorie, chytrých vahách, které počítají tuk a poměřují jej s průměrem populace, a o bůhvíčem dalším… Sem patří i odesílání hromady dat na cloud, jejich sdílení, tvorba statistik a grafů a propojení všeho se vším. To jsou hezké technologické hračky, které ale využije jen pár nadšenců.

Zatímco výše uvedený příklad Německa může být přínosný pro spoustu lidí. Není možnost natlačit do každé pohraniční vesnice lékaře, zdravotní sestru, lékárníka a bůhvíkoho ještě. (Peníze zde nepomohou, nejde totiž jen o lékaře, sestry či lékárníky. Uplatnění v daném regionu by museli najít i jejich partneři, jak trefně poznamenala v rozhovoru ČRo předsedkyně Mladých praktiků Markéta Pfeiferová.) Proto je příjemná možnost nechat si stav zkonzultovat na dálku, případně si nechat poslat elektronický recept, který si zase vyzvednu v jakémsi „balíkomatu“ po videokonzultaci s lékárníkem. Nebo možnost nechat si zasílat elektronické recepty pravidelně. Už dnes to dělají například mnozí gynekologové s antikoncepcí u mladých žen s nízkým rizikem komplikací, případně kardiologové s medikací u stabilizovaných pacientů. Proč by měl pacient co dva měsíce jezdívat do města za lékařem, tam čekat v čekárně dvě hodiny, aby si jen nechal napsat acylpyrin, který užívá už deset let? Pak se nemůžeme divit, že máme plné ambulance lidí a dlouhé objednací lhůty. Tady vidím jasný přínos eHealth pro lékaře i pacienty.

Stejně tak u zmíněné výměny zdravotní dokumentace. Pracuji v nemocnici na úpatí hor, kam jezdí chataři, lyžaři, turisté, mnozí bez jakékoli zdravotní dokumentace (nikoli však bez nemocí). Nemálo z nich bývá v sezóně ošetřeno na urgentním příjmu, aniž by ale znali své léky či diagnózy či dokonce alergie. A občas se objeví i zahraniční pacient. V současné době se cestuje hodně, ať už na dovolené nebo na pracovní cesty, proto by výměna dokumentace mezi informačními systémy na přímé vyžádání jednoznačně autorizovaného lékaře mohla v těchto případech pomoci. Nebude už nutné telefonicky obvolávat rodinu či praktické lékaře, kdo a co o pacientovi ví, což je zatím standardem, který mimochodem zpomaluje práci lékaře, zahájení léčby pacienta i čekárnu plnou dalších klientů. Základní dataset akutních informací daného pacienta by mohl být k dispozici na autorizované kliknutí, čímž se léčba urychlí.

To je podle mne směr eHealth, který má smysl. Vždycky se najdou specifické situace, kdy se eHealth vůbec neuplatní. Předdůchodový praktický lékař ošetřující ve vesnici stařenku z hor asi výměnu zdravotní dokumentace ani elektronický recept (ani nic dalšího podobného) zřejmě nevyužije, to je jasné. Ale v řadě případů může mít racionální eHealth příjemný a práci urychlující přínos. A pacientům může ušetřit čas a nervy a mnohdy i zdraví.