Odpověď na názor

[28] Pokud jde o ty historické příklady, tak to co píšete je čistě jen vaše fantazie, která nemá se skutečností nic společného.
V té době opravdu žádné autorské právo neexistovalo! Autor a vydavatel měl profit z prodaných vytištěných kusů, ale nemohl nikomu zabránit si danou knížku přepsat či vydat znova, přeložit a vydat v jiném jazyce někým úplně jiným, veřejně půjčovat apod. Jediné, co se eventuálně propůjčovalo, bylo výlučné právo (tzv. "monopol") tisknout a prodávat po nějakou dobu nějaké dílo, a toto právo mohl vymoci autor pro tiskárnu, resp. vydavatele (v té době to splývalo) u panovníka. První "autorské právo" se objevilo počátkem 18. století v Anglii a fungovalo tak, že na 20 let dávalo zmíněný monopol AUTOROVI a samozřejmě platilo jen na území Anglie. Pochopitelně se to týkalo pouze tisku knížek a jejich následného prodeje.
Takže skutečně - může se vám to z dnešního pohledu zdát divné, ale to co fabulujete o Newtonovi absolutně není pravda - jeho knihy si mohl naprosto BEZTRESTNĚ kdokoliv přepsat, vydávat tiskem a prodávat, půjčovat atd., aniž by z toho Newton viděl penci - žádné právo autorské nebylo a když bylo vyjímečně uděleno, tak se v žádném případě nedědilo - dokonce mělo velmi omezenou dobu platnosti. Proč to tak mohlo fungovat je věc jiná a je třeba se na to dívat v historickém kontextu.
Druhá věc, u níž se opět zcela mýlíte a takříkajíc "vaříte z vody", je to, že jeho objevy se nedají považovat za vynálezy. Osobně mi připadá tento příklad velmi trefný a poukazuje na některé slabiny současného autorského práva. Pokud z vašeho pohledu není možné patentovat např. Newtonovu metodu řešení rovnic či Newtonův integrál, pak by nemělo být možné patentovat JAKÝKOLIV algoritmus. Skutečně netuším, jak chcete kvalitativně rozlišovat mezi zmíněnými věcmi a např. LZW kompresním algoritmem. Možnost vlastnit autorské právo na algoritmus či na nějaký postup nebo princip je naprostá absurdita a pokud je mi známo, tak konkrétně naše a německé autorské právo to neumožňují.