[4] Nejlepší by bylo, kdyby DRM se neprodávalo a setkalo se s absolutním nezájmem kupujících. A pokud by ho někdo náhodou koupil, žádal by v reklamaci okamžité vrácení peněz plus nákladů na reklamaci - což se už v mnoha státech stalo a omezilo tak DRM chutě vydavatelů poměrně dost podstatně.
[5] Obcházení ochran není nic jiného, než udržování DRM při životě. Ono totiž jde stále vymýšlet další a další DRM ochrany, záleží jen na fantazii tvůrce ochran. A uživatelé se tak naučí, že ochrany se časem prolomí - tedy jsou ochotní si médium, či soubor s DRM koupit a nereklamovat - čímž dávají vydavatelům signál, že DRM ano, a že ho uživatelé budou kupovat.
Ale uživatelé sami dávají signál, že DRM chtějí - byť z vlastní blbosti. Vezměte si, kolik třeba teď je nadšených lidí těšících se na BluRay disky - což je médium, kde několikanásobná ochrana je POVINNÁ už z technického printipu celého média. Od BD-ROM mark přes AACS až hlavně po BD+, což není nic jiného, než virtuální mašina interpretující program, přičemž specifikace BD+ jsou tajné a bez něho médium nepřehrajete. Je to o to geniálnější, že každé BluRay médium už z principu spouští program v BD+ na počítači, nebo přehrávači, přičemž nikdo netuší, jaké jsou jeho možnosti BD+ - jen se ví, že se spouští program "napsaný vydavatelem disku".
Student učitelství ICT na PedF UK se zájmem o open source, Python, Scratch, HTML5, výuku programování a mnoha dalších – ne IT – věcí, jako je hudba (Pink Floyd), literatura (G. Orwell) nebo film (S. Kubrick).
Přečteno 16 350×
Přečteno 16 079×
Přečteno 15 433×
Přečteno 13 321×
Přečteno 8 461×