Hlavní navigace

O (ne)existenci Webu 2.0

27. 1. 2008 17:08 (aktualizováno) jelinek

Předpokládám, že nejsem jediný kdo minimálně jednou deně slyší něco o tolik proklamovaném Webu 2.0. Rozhodl jsem se proto udělat si malou exkurzi po největších představitelích tohoto světa. Vydal jsem se tedy detailněji prozkoumávat takové notoricky známé portály, jako jsou YouTube, MySpace a rozhodl jsem se zakončit mojí exkurzi zaznamenáním mých dojmů na jendom z největších protagonistů Webu 2.0: na blogu.

Předpokládám, že vysvětlovat jak funguje YouTube, MySpace nebo blog je mrháním času, takže se rovnou pustím do jedné z hlavních otázek, která mě pronásledovala po celou dobu mého pátrání. Existuje ve skutečnosti Web 2.0?

Ještě musím objasnit, že tato otázka je spíše diskusního charakteru. Samozřejmě že existuje Web 2.0. Mířil jsme spíše na otázky typu: Je to opravdu taková bomba, jak je nám denodeně předkládáno? Dosáhlo se naplnění cílů a možností Webu 2.0? Je skutečně opravdové využití to, že lidé sdílejí videa, fotky, myšlenky, názory a že se jim web zase o trochu víc přiblížil?

Na tyto otázky zřejmě neexistuje jedna správná odpověď, ale jedno jsem zjistil určitě. Potenionál, který tento pojem má není využit ani z 10%. Nalezl jsem několik náznaků, které napovídali o správném směru některých společností. Za všechny bych rád jmenoval Google (doporučuji vyzkoušet Google Docs).

Ale abych jen netlachal na prázdno a odůvodním svá předešlá slova. Největší potencionál Webu 2.0 vídím ne ve sdílení videí a fotek, ale ve sdílení účasti, užitečnosti vzájemné komunikace, přenesení běžných aktivit na síť.

Jak by to vypadalo? Představte si portál s nabídkami práce (např. v Čechách Jobs.cz, Prace.cz). V tuto chvíli je to jen nějaký věsník pracovních nabídek. Ale co brání tomu aby se stalo personálním centrem inzerujících firem. Zkuste se zeptat jestli by společnosti uvítaly, kdyby mohly uspořádat výběrové řízení na nové pracovníky přímo na webu nebo být se svými potencionálními zaměstnanci v kontaktu dlouho před tím než vystudují nebo nastoupí do práce. Proč nemohou společnosti nabízet minirekvalifikační kurzy na pozice, pro které hledají zaměstnance a zvýšit si tak základnu potencionálních zaměstnanců?

To je jen zlomek toho co je možné. Ke všemu tento příklad působí velice minimalisticky ve srovnáním s tím co ve skutečnsoti by na webu šlo. To jsou gigantická a velice ambiciozní témata. E-learning (slovo již existuje, ale to co má vyjadřovat je stále v nedohlednu), virtuální firemní prostředí (pokud se toto povede může jí o skutečný převrat (a velké peníze)).

Závěrem: web 2.0 existuje, ale souvislosti ve kterýh o něm slýcháme po zamyšlení dávají naznačit, že je to v tuto chvíli jen další „malá“ internetová bublina. Faktem zůstává to, že Webu 2.0 strašně fandím a rád bych v budoucnu viděl výsledky. A myslím, že pokud se to povede všichni o tom ještě uslyšíme.

pzn.: V tomto článku jsem neřešil technické parametry Webu 2.0, což bude možná další kapitola.

Anketa

Využíváte tzv. "sociální weby"?