Odpověď na názor

[60] Autor se může třeba stavět na hlavu. Zveřejněním se dílo stává veřejným majetkem, je otevřeno nejen nejrůznějším interpretacím, ale i úpravám, či dokonce parodizaci. Klidně proti tomu může protestovat, může i nesouhlasit, ale to je tak asi všechno. Bylo to tak celá tisíciletí a je to jeden ze zásadních principů, na němž umění funguje (jinak by si Cervantes, Shakespeare nebo třeba Dumas ani neškrtli). A pokud se mu to nelíbí, není nic jednoduššího než zamknout dílo do šuplíku, případně jej zničit.

Celá ta šaškárna kolem ochrany práv "držitelů autorských práv" je výsledkem práce vydavatelských lobby a "dědiců" autorských práv, kterým se nejen podařilo protlačit v téhle podobě "ochranu" do právního řádu řady zemí, ale dokonce se snaží povýšit ji na cosi jako etický regulativ našeho myšlení. Motivace je jasná - pojistit si zisky na co možná nejdelší dobu.

Mimochodem, nikdo autorům neupírá autorství. Dokonce se můžeme bavit i o určité ochranné lhůtě díla nepřevyšující nějakou dobu, na jejímž vymezení bude uspokojivý společenský konsensus. Ale vymáhat nějakou ochranu ještě skoro tři čtvrtě století po autorově smrti je přinejmenším směšné. A onen konsensus nemůže být výsledkem "práce" vlivné lobby.