Hlavní navigace

Typy programátorů

3. 11. 2013 23:17 | zboj

Vzhledem k věku se již mohu ohlédnout zpět a na základě zkušeností shrnout a schématicky popsat, jaké typy programátorů se (nejen v našich končinách) vyskytují. Pokud se v textu poznáte, můžete se o své pocity podělit v komentářích, ale pouze slušně a konstruktivně.

Málokdo z mých současných kolegů začínal ještě s asemblerem na dnes nepředstavitelně velkých, těžkých a sálajících strojích, kdy nejsofistikovanějším jazykem byl BASIC a odborná literatura k nám proudila z Polska. Nechci toto ohlédnutí uspořádat chronologicky, spíše se zaměřím na druhy lidí v IT, kteří jsou svým způsobem typičtí.

Prvním typem jsou ti, již chtějí být programátory, ale nejsou schopni pochopit ani základní pravidla algoritmizace. S nimi nemá smysl ztrácet čas, ti jsou prostě předurčeni k něčemu jinému. Je příznačné, že s několika takovými jsem se setkal v Americe. Netřeba dodávat, že třeli bídu s nouzí.

O stupínek výše je typ, jemuž říkám „cvičená opice“. Má jisté rutinní znalosti a pod tlakem je schopen dodat jakýs takýs kód (většinou se zpožděním). Takový člověk si je ovšem své omezenosti zpravidla vědom, což je pro zaměstnavatele plus, protože se s ním alespoň nemusí handrkovat o platu. Díru do světa s ním ovšem samozřejmě neuděláte.

Dále se vyskytují lidé, již sice už něco vědí, ale za každou cenu se snaží ukázat, že vědí více. Ti jsou obzvláště nepříjemní, ale není nic snadnějšího, než je usměrnit. Takový (pseudo)programátor totiž obvykle lpí na jedné platformě či jazyku, jejž obhajuje, a haní vše ostatní. To je pochopitelně cesta do pekel, neboť není nic snazšího, než ukázat na meetingu, že takové individuum plácá kraviny (jinými slovy, v odborné diskusi ho hravě rozmáznete). Tací s oblibou píší komentáře pod odbornými články na internetu. Zhusta bez hlavy a paty, a navíc v arogantním tónu.

Nyní přejděme k akademikům. Typický akademik má více znalostí, než výše popsaný všeuměl, a také je skromnější. Z toho plyne zejména to, že se s ním dá diskutovat. Takový člověk má solidní teoretické znalosti, a co je nejdůležitější, je si vědom svých limitů. Netřeba dodávat, že jeho návrhy jsou v naprosté většině konstruktivní a přispívají ke zdárnému řešení projektu.

Na konec jsem si nechal génia. Ti jsou vzácní (pokud na nějakého narazíte, zpravidla pracuje pro konkurenci), a k nezaplacení. Přiznávám, že v ČR jsem nepotkal ani jednoho. V podstatě všichni, jež znám osobně, pracují v USA (ale často jde o imigranty). Příznačné je, že původně nestudovali informatiku. Jsou mezi nimi matematici, logici, jazykovědci, filozofové, prostě rekrutují se ze všemožných oborů. Společné ovšem mají geniální myšlenky v doméně IT. To nás vede nutně k závěru, že geniálním programátorem se nikdy nestane programátor průměrný, ať už pílí či usilovným (sebe)vzděláváním. S genialitou se človek prostě rodí, a může ji uplatnit v jakémkoliv oboru. Nemálo jich zakotvilo v IT.

A jak je na tom ČR? Upřímně, prachbídně. Částečně jsou na vině firmy, jež si opravdu dobrých pracovníků neváží. Svůj díl viny nesou i vysoké školy (byť na druhou stranu je třeba přiznat, že na západ od nás, jak jsem se mohl mnohonásobně osobně přesvědčit, je úroveň vzdělávání v oboru IT mnohdy žalostná). V komerční sféře, již jsem poznal, převládají zmíněné cvičené opice (a to v tom lepším případě). Najít opravdu dobrého programátora je zde (i když nabídnete opravdu vysoký plat) značně obtížné, vlastně téměř nemožné. Jistě nelze po každém kodérovi chtít, aby znal přesnou definici ultraproduktu a jeho vztah k větě o kompaktnosti, na druhou stranu ale snad můžeme očekávat, že sebehorší programátor ovládá trojčlenku a de Morganovy zákony. Velice často jde ovšem pouze o zbožné přání…