Situace opravdu není růžová. To co tu čtu za rady bych označil jako "pojď na mě zboku"...
1) strašně záleží na regionu. Kecy o tom, jak si můžeš diktovat podmínky (part time, homework....) jsou opravdu jen kecy. Pokud tento způsob práce není ve firmě zvykem, máš smůlu. A pokud zvykem je, bývá to chápáno jako forma benefitu a dostaneš se k tomu až po nějakým čase. Nelíbí se ti fulltime v kanclu? OK, za tebou je uhrovitej mladík, kterej si řekne půlku a bude tu od sedět jak chceme... Situace je možná lepší v Brně nebo Praze. Ale ostatní žijí v denodenní realitě...
2) diskriminační otázky na pohovorech by samozřejmě být neměly (otázky na mateřství, sexuální orientaci atd..), ale zkuste na pohovoru něco takového naznačit. Vždy se najde "nediskriminační" důvod, proč nevzít ženu "v plodném věku"
3) Není vždy pravda, že ti dá někdo přednost kvůli zkušenostem před "mladým, dynamickým" hochem, který si na papír napíše, že je specialista na všechno. Ono to, že dotyčný je břídil se pozná až když ho přijmou, a to ještě nějakou dobu trvá. Ty si svoje zkušenosti už nějak chceš ohodnotit, ale zaměstnavateli jde o to, aby platil co nejmíň. Takže ty s reálnými zkušenostmi a znalostmi si řekneš o 25tis a "mladý, dynamický" hoch s papírovými znalostmi si řekne o 20. A je vymalováno.
4) drzost a sebevědomí dnešních mlaďochů nezná mezí. Kolikrát, když vidím ty namyšlený, oprsklý floutky, tak bych liskal.
5) ano, opravdu dnes není jednoduché najít dobrou práci. Říká se, že člověk by měl být neustále nespokojen a po cca 5-ti letech změnit zaměstnavatele. Osobně po 20 letech ve "větším IT" uvažuji o úplné změně oboru...
