Už je to zase tady...

„War is peace, freedom is slavery, ignorance is strength“, George Orwel – 1984

Pre Scriptum: Všem se omlouvám, pokud jste již unaveni takovými články. Klidně tento ignorujte a označte jako spam, slouží jen jako brain dump…

Na začátek obecně:

O demokratické povaze tohoto státu pochybuji od chvíle, kdy jsem si začal uvědomovat, co to politika vlastně je. Nikdy jsem neměl dost síly ani vůle, abych se o to zajímal nebo tomu dokonce porozumněl. I přesto jsem si vytvořil vlastní názor, stejně jako Schrödinger rýpal do biologie, ačkoliv on byl mnohem úspěšnější.

Jedinec:

Každý z nás hodnotí svět kolem sebe dle svých vlastních měřítek. Tento postoj je navíc dost často proměnný i v čase jako součást našeho osobního vývoje a vlivu okolí (okrajové podmínky). A protože jsme si vybrali, že budeme žít ve společnosti jiných lidí, musíme vytvořit nějaký jednotný systém, který bude reprezentovat náš společný názor. Přitom to nemusí být přesně takový názor, který má většina lidí. Jen s ním musí většina souhlasit. Takový vážený pruměr, který se vůbec nemusí vyskytovat v souboru (ve statistice ne nereálná věc, v bežném životě na první pohled nesmyslná).

Systém a společnost:

Systém se musí přizpůsobovat společnosti, ne naopak. Samozřejmě existují i takové systémy, kde to neplatí, ale o těch teď ne… Každý jedinec ve společnosti se vyvíjí v čase, jedinci přibývají a ubývají a tedy i celá společnost je nadmíru dynamický systém. Domnívat se, že to, co vytvoříme teď, bude ideální i za pár desítek let, je utopie.

Návrh:

Demokracie mi přijde, že je dost dynamická na to, aby se přizpůsobila společnosti. Podmnožinou demokratického systému mohou být i všechny jiné systémy, které demokracií v konečném důsledku popírají, pokud to společnosti bude vyhovovat, proto si troufám říct, že je vhodná pro každou společnost. Ale díky tomu, že dokáže všechno, je v podstatě na nic. Je to jen základní princip, který musí získat nějakou formu dle požadavků společnosti (takový framework, který není nijak implementován).

Implementace:

Většina demokratických systémů obsluhuje příliš velké společnosti na to, aby jedinci přímo ovlivňovali systém samotný. Je potřeba jisté řídící vrstvy, která je zvolena společností a která pak ovlivňuje tento systém. U nás je těchto vrstev více, každá má jiné pravomoce a je jiným způsobem volena. Tím se dostáváme k té /ne/příjemné části.

Volby a hlasování:

Ve volbách, resp. hlasování, jedinci reprezentují svůj názor. vytváří se množina statistických dat, která se později dle jistých pravidel vyhodnotí a ovlivní buď jednu z řídících vrstev nebo samotný systém.

Ideál vs. realita:

V ideálním modelu by to tak fungovalo. Bohužel, teď už není problém v navrženém systému, ale v samotných jedincích. Strach z přijmutí, i když jen z části, cizího názoru nebo postoje vede až příliš často k činnostem, které tento systém ničí. Obecně se téměř vždy jedná o ovlivnění samotného rozhodnutí jedince, popř. větší části společnosti. Násilné (přesvědčování, vydírání) a nenásilné (ovlivnění názoru) vedou k tomu, že celá dynamika společnosti se zmenšuje. Jedinci takto ovlivněni přestávají z hlediska systému existovat a jejich váhu přebíra jedinec jiný. Limitně zkončíme u systému, který s demokracií ma již velmi málo společného, je jeho opravdu velmi limitní podmnožinou.

Ačkoliv se to nezdá, násilné přesvědčování je mnohem méně neškodné a to proto, že ho poznáte velmi snadno. Takové nenásilné ovlivnění názoru ve formě klamavé reklamy a falšovaných informací se nedá okamžitě prokázat a proto se to stává hlavní zbraní většiny demokratických systémů.

Stručně:

„Who controls the past, controls the future. Who controls present, controls past“ – G. Orwell (Kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá i minulost)

A na závěr k aktuální situaci:

Už když jsem viděl první reklamní upoutávky volebních stran, bylo mi jasné, že je to přehnané a doufal jsem, že to neskončí dobře. Někde se to musí projevit. Nepamatuji si, že bych někdy předtím viděl otevřené urážky a hlášky: „Volte XX, nevolte YY“, „Nedovolte XX, aby vládla“. Reklama „by měla“ mít formu prezentace informací, ne ovlivnění názoru. Rozkazovací způsob bych pochopil v reklamě na prací prášek, ale tady rozhodně ne. Co mě však zarazilo, byla dnešní reakce pana prezidenta: „Je to bezprostřední útok na elementární principy demokratické soutěže politických stran.“ S tímto výrokem sice naprosto souhlasím, avšak s tím rozdílem, že útok byl proveden již v době, kdy se objevily první billboardy. To, co se odehrálo během předvolebního období ze strany občanů byla jen stejně agresivní reakce, vyvolaná výše zmíněnou akcí. Ačkoliv pochybuju o demokratickém smyšlení tohoto státu, jsem rád, že je alespoň newtonský…

Post-scriptum:

Pro mě z toho plyne ponaučení – Ručník je skutečně naprosto monumentální záležitost a perfektní věc ve vesmíru. Nejen, že se s ním můžete bránit proti davu odpůrcu, mužete se jím také utřít, když se vám nepodaří ubránit, popř. ho použít jako účinnou zbraň na krátkou vzdálenost (na vývoji ručníků dlouhého doletu pracuje jistá severní země na východě Asie). Pokud se vám situace vymkne kontrole, můžete ho jednoduše použít jako škrtidlo a pokud ani to nepomáhá, tak létající koberec.

Ocením jakékoliv vaše názory, pokud v nich bude použito přiměřeně slov psaných CAPS-LOCKEM, přiměřeně interpunkce (především vykřičníků) a minimum (slovy nula) názvů existujících politických stran.

Pokud jste stratili dost času samotným čtením, vyjadřete alespoň svůj souhlas/nesouhlas pomocí /[-+]{3}/