Odpověď na názor

1. Od dob, kdy začali producenti her vydávat dema, již nelegální verze her nevyhledávám. Do té doby jsem je ale hledal a zkoušel si, jaké hry jsou. Rukama mi jich prošly stovky a v průměru mi vydržela hra asi 20 minut. Pokud se mi ale nějaká líbila, tak jsem si jí koupil (mám i takové skvosty jako Heretic nebo Duke Nukem :-)). Nedávno má sbírka přesáhla stovku originálů.
2. U filmů se naprosto běžně scháním na internetu po recenzích. Pokud mně nějaký zaujme, pak si koupím originál DVD. A pak si ho stáhnu ještě "nelegálně" z internetu. Důvodem je, že originálka nejde kolikrát nagrabovat (a já se raději dívám v PC) a hlavně mě ten RIP dokáže pustit film kdy já chci a ne až po 5 minutách poučování o tom, že pirátit se nemá. Když tak o tom přemýšlím, tak přímo z placky koukám pouze na filmy, co jsem si přivezl z Irska a UK, tam to jde přeskočit. V každém případě jsem vlastníkem originálního DVD, jen mi vadí reklama na piráty.
3. V hudbě prakticky až na výjimky jako první pořizuji mp3 z internetu. Pokud se mi CD líbí, pak si ho i kupuji a následně grabuji do PC. Stává se to málokdy a obvykle u CD strávím tak 5-10 minut což mi na cenu kolem 400Kč přijde nemravně mnoho. Přesto si ročně více jak 10 CD koupím. Na "kulisu" poslouchám Jamendo a na "modernu" stačí naladit jakékoliv komerční rádio.

Takže mé doporučení pro vydavatele, jak ze mně ždímat peníze, je:
1. K SW vždy dávejte demoverze
2. Na filmové DVD nedávejte žádné nepřeskočitelné úvody a upoutávky dejte až jako volbu do menu
3. Pokud vydáváte hudbu, dejte si na svůj web ukázky písniček v mp3. Viz třebas Nightwish, který má ke každému albu cca 1 minutové úryvky několika písniček. Ono i těch 5 minut na album úplně stačí abych poznal, zda to poslouchat chci nebo ne

Knihy nekupuji, takže tady nevím co vydavatelům radit. Pokud mně k nákupu zlákat chtějí, nemá smysl to zkoušet cenou. Klidně dám za knížku i 1000 korun, když jí chci. Ale já za posledních 10 let chtěl knížky jen dvě.

Z nějakého důvodu se nepovažuji za výjimečného a žiji v přesvědčení, že stejně jako já, je na tom i většina naší populace. Právě proto se kloním k občas slýchanému názoru, že celý ten humbuk kolem nelegálního stahovaní je opravdu jen o tom, abych si nemohl zkusit hudbu před tím, než jí koupím. Což je od vydavatelů chytré, protože po poslechnutí většiny novinek člověk opravdu nemá chuť to slyšet znovu, natož koupit. U filmů to bude podobné - znám pár lidí, co film nejprve zkouknou nanečisto z internetu a teprve pokud je dobrý, tak jdou do kina. Což v případě řady "hitů" znamená, že na to do kina nejdou, a kolikrát to ani nedokoukají v tom PC. Možná jsem paranoidní, ale opravdu si myslím, že toto je ta motivace - nedovolit zákazníkovi včas poznat nekvalitní zboží.