Projekt ST - kapitola 9. - More games…

V tomto dalším díle budeme pokračovat s výběrem zajímavých her pro Atari ST v krátkém představení. A jelikož mám rád celý život a v oblibě závodní hry, bude věnován jim.

Lotus 1–2–3

Ne, nezbláznil jsem se, abych tabulkový editor považoval za hru, jen jsem trochu zneužil jeho název, protože se nám hodí pro následující trilogii. Série Lotus je jednou z nejznámějších závodních her té doby. Zároveň ale jelikož jsou všechny tyto hry poměrně dost podobné, a každá znamená spíš menší evoluci, vezmu je trochu víc souhrnně. Dohromady je definují tyto vlastnosti – hlavními hrdiny jsou v těchto hrách pouze vozy Lotus (nepřekvapivě), čisté arkády, vyznačují se dobrou hudbou a možností hry dvou hráčů na jednom počítači (split-screen).

Lotus Esprit Turbo Challenge je prvním dílem série. Už dle názvu je jasné, že zde osedláme typ Esprit (p.s. můj nejoblíbenější vůz od Lotusu). První díl nabízí jen poměrně jednoduché textové menu místo ikonového, víc šedivou grafiku a v případě hry jednoho hráče nevyplňuje herní obrazovka celý prostor. Spodní část, kde by jinak byl druhý hráč, je vyplněna obrázkem auta a dvou mechaniků, kteří se v něm vrtají (asi narážka na spolehlivost Lotusů :-D ). Před závodem dostaneme od hry obrazovku „autorádia“, kde si můžeme vybrat, jakou skladbu chceme poslouchat, či přepnout na zvuky motorů (oboje naráz nelze). Závodní dráha neumí výškové změny – auta jedou stále po rovině.

Lotus Turbo Challenge 2 nám přináší nové vozidlo – Lotus Elan, které se ve hře střídá s Espritem (bez možnosti ovlivnění výběru hráčem). Menu je zmodernizováno do ikonkové verze, zmizela možnost volby skladby při jízdě (k dispozici pouze zvuky motorů). Herní plocha je při hře jednoho hráče na rozdíl od prvního dílu roztažena přes celou obrazovku, a závodní trať se naučila výškové změny – auta nyní jezdí do kopce i z kopce. Grafika dostala více barev a působí příjemněji.

Lotus 3 – The Ultimate Challenge je poslední dílem trilogie. Dobře si pamatuji, jak ho v dobovém Excaliburu sepsuli, že nepřináší od starých dílů vlastně nic zásadně nového. To je sice pravda, ale i tak je to můj nejoblíbenější díl, protože kombinuje to nejlepší z obou her (a navíc první, který jsem hrál, tenkrát na své 486). Udržuje ze dvojky modernější ikonové menu hry, k tomu se vrací z jedničky volba hudby před závodem (a je dostupný větší počet skladeb). Navíc tu ale dostáváme možnost výběru vozidla a do party přibývá třetí člen (Lotus M200). Do variací tratí přibyla trochu podivná futuristická s lasery a „turbo“ zónami. Jinak grafika působí podobně jako u druhého dílu. Poslední zásadní novinkou byl editor tratí, nicméně není možno si trať „namalovat“ ručně, hráč pouze zadá parametry, jaké má trať mít, a počítač ji vygeneruje.

Pozn. bohužel na mém ST, jestli se budete dívat na video, měl poslední díl divné „zpomalené“ lagy, celá hra běží většinu doby naprosto plynule, nicméně poměrně pravidelně se v pár-sekundových intervalech vše zpomalí.

Celá série Lotus je čistokrevnou arkádou a na nic jiného si ani nehraje. Všechny díly se vyznačují poměrně jednoduchou, ale hezkou a hlavně rychlou grafikou. Na žádné destrukce se zde nehraje, náraz do soupeře či překážek na trati má za následek pouze zpomalení a vyosení ze směru jízdy. V dnešní době je to jednoduchá hříčka, ale stále poměrně zábavná.

Test Drive 1+2

Další dvojicí, kterou vezmeme rovnou pospolu, je série Test Drive. Na Atari ST jsou k dispozici první dva díly série, které jsou podobně jako Lotus pouze drobnou evolucí.

V prvním díle máme poměrně jednoduchý start, hra naběhne, vybereme si vůz a jedeme. Projedeme kousek cesty, hra nás zastaví u neviditelné benzínky, dostaneme nějaké průměry, body a pokračujeme dál.

Hra se vyznačuje poměrně příšerným ozvučením, kdy vydávané zvuky motoru a kol odpovídají skřípotu z PC speakeru.

Graficky je hra poměrně zajímavá, i když tento první díl je docela chudý (např. zmiňovaná benzínka vůbec není vykreslena). Hra se bohužel vyznačuje nemilým prvkem, a to, že její ovládání o pohyb je škubavý. A tady to není vina ST, že by nestíhalo, měl jsem TD2 na 486/66 a hra byla pořád uskákaná. Dost to znesnadňuje ovládání, protože ty přískoky se hrozně špatně odhadují.

Druhý díl je o poznání lepší než první. Místo jen jízdy tu máme závod proti soupeři či časovému limitu. Grafika je hodně podobného stylu, nicméně jsou tu doplněny detaily (třeba konečně vidíme benzínku), a prostředí je takové živější, barevnější a víc obměňující. Co se ale neskutečně zlepšilo, je zvuk. Hlavně úvodní melodie i s mluveným doprovodem (byť je vše hrozně potichu oproti ostatním hrám) zní fantasticky. Ukazuje, jak ST umí dobře zahrát, když se autoři snaží. I zvuky jízdy jsou mnohem příjemnější.

Stunt Car Racer

Tato hra je hodně známá a zcela odpovídá svému názvu – závodíme zde po trikové dráze. Tato hra má úžasnou grafiku, která hodně používá 3D prvky, a přitom je hra překvapivě slušně plynulá a hlavně skvěle ovladatelná. Nemám zde co moc dodávat.

Lombard RAC rally

Závodní hra z oblasti rallye. Upřímně těžko se dá na ST něco nazývat závodním simulátorem, nicméně tato hra má asi ze mnou zkoušených k tomu nejblíže. Poměrně pěkná grafika simulující různá prostředí a kopcovitost terénu, která je sice trochu chudá, ale za to plynulá a zábavná k projíždění, navíc poměrně hezky zpracovaný interiér vozu s pohyblivou řadící pákou a rafičkami budíků.

Jen zvuk je takový chudý, intro a menu je úplně tiché, jen za jízdy zvuky, které jsou takové mdlé.

Vroom

Poslední hru této části završíme hrou Vroom. Ta byla pro mne poměrně neznámou, protože jsem o ní dřív neslyšel, ale byla mezi TOP hrami pro ST a screenshoty vypadaly zajímavě. A musím říct, že je to jedna z nej závodních her co jsem na Atari hrál. 

Začíná to výbornou úvodní znělkou a obrázkem, trochu chudším menu hry, a pak vlastní hrou, která má velmi hezkou a poměrně detailní grafiku, ale především rychlou a plynulou.

Korunu navrch tomu dává ovládání, ve výchozím stavu na myši. Zatáčení je analogové pohybem do stran, plyn a brzda se ovládají pohybem dopředu a dozadu. K tomu manuální řazení přes tlačítka myši – pravé zařadit, levé podřadit. Nikdy jsem ovládání vozidel myší na PC nepřišel na chuť, nicméně ve Vroom tento způsob funguje opravdu návykově a snadno.

Klobouk dolů, hra má skvělý zvuk, výbornou grafiku a promyšlené ovládání. Mít ST v dětství, tak u této hry bych strávil mnohou chvíli.

A tím zakončíme druhý díl o hrách, mám jich ještě pár připravených, tak ještě jednou se příště pověnuji několika kouskům.