Hlavní navigace

Chceme digitální rozhlas?

4. 2. 2013 10:20 (aktualizováno) Ondřej Caletka

Zatímco televizní vysílání bylo více-méně úspěšně zdigitalizováno, rozhlas na svou digitalizaci čeká. Hlavní platformou pro šíření rozhlasového vysílání je stále analogové FM vysílání v pásmu VKV a nevypadá to, že by se to v blízké budoucnosti mělo měnit. I když vlastně; velká města jsou už teď pokryta vysíláním v normě DAB. Opravdu něco takového potřebujeme?

Na téma digitalizace rozhlasu byl nedávno v poslanecké sněmovně uspořádán seminář, kterého se zúčastnily všechny interesované strany. Řeší se zřejmě nejdůležitější otázka − kdo digitalizaci zaplatí. V kontextu téhle otázky je pak nedůležité, za co se vlastně bude platit. Tak by to ale být nemělo.

Zatímco v případě analogového vysílání je na místě mluvit o vysílání televizním, rozhlasovém, telegrafním či telefonním, u digitálního vysílání je to jinak. Máme-li k dispozici platformu pro digitální vysílání čehokoli, znamená to, že daná platforma dokáže přenášet digitalizovaná data a to jakákoli. Příkladem budiž 7 stanic Českého rozhlasu povinně vysílaných v rámci DVB-T multiplexu veřejné služby.

Pro rozhlas je ale vysílání v televizním DVB-T multiplexu nevhodné. Na rozdíl od televize rozhlas lidé nejčastěji konzumují mobilně, ať už na cestách, nebo v domácnosti na přenosných přijímačích. Vidět někde na střeše domu obří anténu pro pásmo VKV je rarita a znamení, že v domě nejspíše žije nějaký DXer. U televize je to přesně naopak, mobilní příjem je v analogovém vysílání velmi problematický a v digitálním téměř nemožný, neboť nastavení modulace DVB-T bylo vybráno s ohledem na kapacitu (aby se do jednoho analogového kanálu vešlo 4–5 stanic) na úkor zabezpečení přenosu. Pokud by bylo zvoleno největší možné zabezpečení přenosu, které modulace DVB-T umožňuje, byl by mobilní příjem nejspíše možný, ovšem do jednoho digitálního multiplexu by se vešla pouze jedna stanice. Porovnání všech možných nastavení modulátoru DVB-T ukazuje následující tabulka:

Má ale cenu zavádět T-DAB, platformu vyvíjenou od roku 1980 přímo na míru digitálnímu rozhlasu? Za sebe si myslím, že rozhodně NE! Při dnešním tempu vývoje digitální techniky prostě nemá žádný smysl zavádět technologii, jejíž první vysílání bylo spuštěno v roce 1995. A moc se to nezlepší to ani dvanáct let mladším rozšířením DAB+, které jen mění prehistorický zvukový kodek MPEG 1 Layer 2 na moderní AAC+.

Zastaralá fyzická vrstva modulace DAB nenakládá hospodárně s kmitočtovým spektrem, které je státním nerostným bohatstvím. Z toho důvodu považuji technologii DAB za mrtvou a rozhodně nevítám postupné rozšiřování experimentálního vysílání právě v této normě. Existuje ale něco lepšího? Jistěže ano. Stačí oprostit se od požadavku na to, aby technologie měla v názvu slovo „rozhlas“ nebo „audio“ a přijmout fakt, že rozhlasové vysílání je totéž, co televizní vysílání bez obrazu.

Už v roce 2004 byl představen další evoluční krok v rámci projektu DVB, zvaný DVB-H. Původní motivací bylo přivést televizní vysílání na displeje mobilních telefonů. Proto byl oproti DVB-T vylepšen mobilní příjem a snížena energetická náročnost příjmu. Jenže nikdo nevymyslel, proč by někdo měl platit za příjem televizního vysílání na malém displeji mobilního telefonu a tak byl celý projekt DVB-H po několika pilotních provozech ukončen, například ve Finsku na konci roku 2011. Vyvinutá vylepšení ale nebyla zahozena, spolu s dalšími tvoří základ nejmladšího zemského vysílacího standardu DVB-T2, který reflektuje deset let pokroku v číslicové technice od uvedení DVB-T. Uvádí se, že spektrální účinnost modulace DVB-T2 může být více než třikrát účinnější než modulace DAB. To znamená, že při stejné šířce pásma dokáže přenést třikrát vyšší bitovou rychlost. Můžeme tedy za stejnou cenu buď odvysílat trojnásobné množství stanic, nebo naopak vysílání zabezpečit samoopravnými kódy a zajistit tak výrazně lepší pokrytí prostoru.

A tak zatímco se ČTÚ horko těžko snaží uchránit diváky, aby se nestali rukojmími experimentálního televizního vysílání v DVB-T2 a lidé se hrozí, že budou muset měnit nedávno zakoupené DVB-T set-top-boxy, rozhlas v roce 2013 testuje vysílání v normě z roku 1995. A když se zeptáte, proč zrovna DAB, dozvíte se, že to je proto, že na DAB jsou k dispozici přijímače. Jenže když se po nich pídíte, zjistíte, že takový, který by byl schopen přijmout experimentální vysílání DAB v pásmu L, které se u nás používá, není vůbec jednoduché sehnat a firma provozující experimentální vysílání si je nakonec začala dovážet sama.

Zavedení samostatného digitálního rozhlasového vysílání v normě DVB-T2 se mi jeví jako nejvýhodnější rozhodnutí pro zemi, kde se v roce 2013 teprve zjišťuje, kde vzít na rozhlasovou digitalizaci peníze. Je možno zvolit kmitočty z bývalého III. TV pásma, které byly zemskou digitalizací uvolněny a nastavit modulaci tak, aby bylo pokrytí a mobilita přinejmenším srovnatelná se současnými analogovými VKV systémy. Mohou vzniknout jednofrekvenční sítě velkého rozsahu, stejně jako regionální síťky pro malá lokální rádia. Neexistence přijímačů na trhu je druhořadá, pokud bych parafrázoval film Hřiště snů, řekl bych: „Postavte vysílání a přijímače přijdou.“

UPDATE 4. 2. 2013: Na základě komentářů pod příspěvkem jsem trochu přehodnotil svůj názor. Možná by bylo úplně nejlepší nacpat peníze na digitalizaci rozhlasu mobilním operátorům, ať ve III. TV pásmu postaví celoplošnou LTE síť s podporou multicastu, s tím, že určitá část downstreamu (řekněme 15Mbps) bude vyhrazena pro rozhlasové služby, a bude k dispozici příjemcům zdarma, bez nutnosti být zákazníkem  jakéhokoli operátora. Má-li LTE nabízet rychlosti až 100Mbps, je takové  částečné využití downstreamu akceptovatelné a jako velmi příjemný vedlejší efekt tu budeme mít LTE v každé vesnici.

Sdílet