Odpověď na názor

[38] V pořádku, hlavně že jsme si to vysvětlili.

ad 1) podle mne to, že je obtížné objektivně ohodnotit kvalitu produktu u autorských děl a případně reklamovat "vady", není argumentem pro to, aby se za autorská díla na konkrétních nosičích neplatilo. Navíc, je možné si CD před koupí poslechnout a rozhodnout se zda ano nebo ne. Pokud eshopy neakceptují vracenou hudbu, tak u nich nekupovat.

ad 2) vycházím z věty ve [23] - "Buďte tak hodný a ukažte nám tu analogii u hudby za níž chcete ty extra peníze z každé kopie". Na to jsem reagoval ve [24] "A kdybys ty ukázal smysluplnou a dlouhodobě udržitelnou analogii pro model, kdy jsou kopie běžně zdarma?" - takže to neberu tak, že chceš hudbu zdarma. Trochu mně zaráží názor, že by měli hudebníci a autoři dostat zaplaceno jen za živá vystoupení a vše ostatní by mělo být za výrazně nižší cenu. Proč? Proč by si nemohli nastavit vlastní cenový model? Např. vystoupení zdarma a placené nosiče? Vždyť je to jejich rozhodnutí a riziko jestli s tím uspějí nebo ne? Proč by někdo nemohl fungovat tak, že vůbec nevystupuje a jen prodává hudbu na nosičích?

Nakonec, hudba je svým způsobem zbytné zboží - pokud se někomu nelíbí cenová politika, ať si ji nekupuje. Ale ať ji také "nekrade".

Ad 3) To je častý omyl. Poplatek z prázdných médií a zařízení umožňujících kopírování (nechme stranou jejich výši) je kompenzací autorům za to, že zákon dovoluje pořízení LEGÁLNÍ kopie zveřejněného díla pro vlastní potřebu. Ano, v praxi to pak je tak, že autorské svazy tlačí na výši tohoto poplatku a snaží se argumentovat nelegálním kopírováním, což tento poplatek značně pokřivuje.

Ad 4) Ano - ale u takového typu SW se autor SÁM rozhodl, že své dílo poskytne bez nároku na odměnu. To určitě může udělat i u hudby, nicméně je pravda že na ní i přesto budou navázané určité poplatky při její veřejné reprodukci vzhledem k platné legislativě.

Reklamy nesleduji, takže mi reference na nějaké bankovní řečičky nepomáhají.

Mé stručné shrnutí je toto - pokud se mi nelíbí, že hudba na nosičích je placená, tak si jí nekupuji. Ale ani si jí v tom případě nekopíruji od někoho jiného, kdo ji třeba i snad koupil, protože v tom případě si koleduji o to, aby mne někdo nazval (svým způsobem i oprávněně) zlodějem. A potom u státu argumentoval tím, že chce své peníze, protože stát nedokáže dobře ochránit jeho práva.

Prostě pokud hudbu nebude nikdo kupovat a současně ji nebude nikdo krást tak nikdo nebude mít ty zlaté jachty, které jim nepřeješ, protože si nejspíš myslíš, že si je nezaslouží.

To je, podle mně, ta správná cesta. A ne někomu vnucovat svou představu o tom, jak má postavit svou cenovou politiku a pokud neposlechne, tak si tu věc "opatřit" jinak