Jak jsem navštívil hernu
Na začátek dovolte chviličku nostalgie.
Počítačové herny tvořily v mojí generaci (84) důležitou součást dětství a kultůry. Počítače byly drahé a nákladné a pokud jsme neměli bohaté rodiče se zájmem o počítače, neměli jsme ty nejlepší na trhu. Většina jej neměla vůbec. A když už jsme je měli a měli na nich i hry, stejnak nebyl způsob, jak je zahrát po síti. A školní sítě dostatečného výkonu existovali jen na průmyslových školách.
Zkrátka počítačová herna byla posvátná věc. Tehdá ještě za sazbu koruna/minuta (to je dost i na dnešní poměry, natož cena koruny tehdá) jste přišli, sedli a zahráli si proti sobě nejmodernější hry typu Need For Speed 2, Shadow Warrior, Duke Nukem 3D apod.
Jak už jsem naznačil, herna znamenala více, než jen klání. Když jste si koupili Level, Score a tehdá ještě živý Excalibur (a že ten měl nejlepší CD :-) ) a přečetli si recenzi na nějakou novou hru, stačilo chvíli počkat a už jste si ji mohli jít zahrát do herny.
Bohužel, onu mojí neznámou hernu tehdá zrušili a od té doby jsem prakticky v žádné jiné herně nebyl.
K dnešnímu dni po mnoha a mnoha letech. Dnes jsem se potloukal kámošem městem a on že se musí jít nechat ostříhat. Moc se mi nechtělo na něj čekat a spása vykoukla sama. Potkal jsem počítačovu hernu.
Srdce se mi rozbušilo v návalu nostalgie. Dohoda byla ujednána hned. On si odskočí kam potřebuje, já sednu k PC a on si mě pak přijde vyzvednout :-). Rozdělili jsme se tedy a já šel na to.
Vcházím do potemnělé místnosti, ve které nepřehlédnutelně září několik rozsvícených CRT monitorů osvětlující napnuté tváře svých uživatelů převážně mladšího věku. Ano, jsem tu správně a zřejme jsem nejstarší člověk v místnosti. Od jednoho počítače se zvedá hráč a jde ke mě. Aha, obsluha.
„Co to bude?“
Rozhlížím se po místnosti a přemýšlím. Vidím PC s připojenými volanty. To doma nemám, dám si nějaké pěkná (moderní a hlavně graficky náročná) auta.
„Nějaká auta támhle s volantem“
„To nepůjde“ dozvídám se posléze. V nefalšovaném překvapení se ptám „Jakto?“, „Nějak nám nefungujou pedály“.
No dobrá nevadí. Místo toho si dám tedy nějakou hypermoderní akčňovku. Nedávno jsem viděl ukázky na Call Of Duty 4 a další válečné hyper grafické orgie. Mohl bych zkusit i ten slovutný Crysis, házet želvama, kulometem kácet stromy, znáte to.
„A co máte za hry?“
Obsluha neskrývá zklamání, že nejsem s chodem a nabídkou herny perfektně seznámen a že tedy komunikace se mnou bude na delší čas a tím mu uteče část hry (ne-li celá).
„Je támhle ne?“, ukazuje nalevo ode mě.
Dívám se tím směrem. Ani ne půl metru přede mnou stojí velká reklamní cedule Call Of Duty 2.
„To je ono?“, holt mám asi pomalé vedení.
„Jak ono? Ten papír ne?“
Nyní je mi jednání již nepříjemné, ale neuteču. Jdu znovu okukovat transparent. A skutečně, za ním je A4. Ale jaksi bílá. Tentokrát ale zapracuje má vlastní inteligence a dochází mi, že na ní koukám z druhé strany.
Vycházím tedy z herny opět ven a prohlížím nabídku, tentokráte z již správné strany. Nabídka her mě doslova školovala. Byla plná samých soudobých her. Jediné, co vybočovalo byl World of Warcraft, jinak šlágry jako Half-Life 1, Call Of Duty 2, Alien vs Predator 2 apod. Po usilovném přemýšlení, doprovázeného dalším nadšeným zdržováním obsluhy od hraní, jsem si konečně zvolil Alien vs. Predator 2. Když se nepodívám na nic aktuálního, alespoň si pokosím pár známých postav.
Obsluha byla tím, že jsem si konečně vybral, nadšená. Nadšenější byla, že jsem dokonce z čísel u nabídky pochopil čísla počítačů. Platím hodinu, dostávám heslo a jde se na věc.
Usedám ke stroji.
První co mě zaujalo byla klávesnice. I přes značně ztlumené osvětlení na mě dokázala házet odlesky. Zvláště pak čtveřice WASD byla vyleštěna do podoby zrcadlovitých černých kláves. Nejsem žádná upejpavka, takže nevadí, jen si v duchu říkám, že cena klávesnic není nijak drsná, takže by je mohli občas renovovat.
Myš je druhý objekt zájmu. Ta vypadá již lépe, akorát nepříjemně dře po stole. Rozhlížím se a na bedně vidím podložku. Sice v podobném stavu jako klávesnice, ale lepší než stůl.
Jak jsem zahejbal myší, upřel jsem zrak na monitor. Nic. Dobrá, mačkám klávesu mezerník, nic, enter, nic. Skouším zapnout monitor. Místo toho jsem jej ale definitivně vypnul. Tak jinak, koukám na bednu. Vypnutá. Zapínám a ohlížím se. Obshluha si oddychla, že nemusí vstávat od hry a jít mi (takovému amatérovi) zapínat počítač.
Nabíhají okna, příkazová řádka a zavádí se různé blokovací programy. Mají to pěkně okomentované, tak jsem si četl jak se aktivuje blokování pravého tlačítka na ploše apod. Mám chuť si zahrát na hackera a prostě jim to pomocí CTRL+C stopnout, ale nemám to srdce tak trpělivě čekám na načtení všech blokátorů. Konečně – heslo. Zadávám. Na ploše krom internetového prohlížeče jen ten Alien. Startuji jej tedy.
Ta doba! Můj starý neherní notebook má větší výkon než to, před čím sedím. Alespoň mám čas nasát atmosféru.
První objekt zájmu – kolega co sedí hned vedle (tedy úplně na kraji). Hraje World Of Warcraft. V duchu žasnu, že mu to stojí za to jít do herny. Myslel jsem že to se musí hrát dlouhodobě doma a ne jednou za čas v herně. No, asi jej nešťastně přepadla závislost když byl ve městě. Nebo je zde stejného důvodu jako já. Zaujal mě jeho výraz. Něco mi na něm nesedí. Po chvíli mi dochází co to je. Nejen že vůbec nemrká, ale i přesto, že periferním viděním musí vidět, že na něj čumím, nepohne okem ani o milimetr aby zjistil, jak ten čumil vypadá. Dobrá, nechávám jej být a ohlížím se za sebe.
Tak mám nejlepší výhled na zbytek herny. Výběr her mě překvapuje. Dva lidi hrají Warcraft 3, 4 Half-Life 1 a jeden lítá po internetu po různých fórech, podle log herních, a bouchá příspěvky co to dá. Dále mě překvapuje, jak vysoký věkový rozdíl mezi mnou a většinou populace herny je. Nakonec, zas tak moc se nedivím, ale o tom dále. Chvilku poslouchám i jejich rozhovor o hře a o životě. Nebudu interpretovat, za prvé je to porušování jejich soukromí a za druhé bych krom sprostých slov a nadávek stejnak neměl moc co interpretovat.
Obracím se zpět na svůj vlastní monitor. Hra se konečně načetla. Beru si na hlavu sluchátka. Nic. Hledám ovládání hlasitosti na sluchátkách, není. Že bych zavolal obsluhu? Radši ne. Zkouším nastavení hry, ano zvuk maximálně stažený. Kroutím hlavou, táhnu šoupátkama nahoru a zvuk se ozývá. No dobrá. Vracím se do hlavního menu.
Úplně jsem zapomněl, že AvP2 má multiplayer, to bude něco! Klikám a divím se – CD-KEY. Rozhlížím se kolem ale hned mi dochází, že to co hledám zde nebude. Původně jsem byl přesvědčen, že hra přede mnou je nelegální, ale později jsem si přečetl, že multiplayer servery jsou dávno vypnuté, takže není jisté, zda se jednalo o nelegální verzi nebo ne.
Tak singleplayer a doufám v nějaký pokročilý save. Nope. Tak od začátku s mariňákem. Opět loading, drsnější než předtím, prokládaný videi, které jsem okamžitě odklepával. Alespoň jsem věnoval další pozornost herně, ale platí, co jsem napsal výše, nic nového nebylo. Alespoň se trochu ušklíbám nad jejich střeleckým úměním a vybavuje se mi, jak mě a kámošovi (tehdá jako děti v té původní herně) jednou obsluha nabídla, že pokud ho za půl hodiny alespoň jednou zabijeme v Shadow Warriorovi (pamětníci: ta krátká mapa, kde čék když proplaval tím jezírkem, si doplaval pro tu hlavu – házet granáty do toho jezírka byla dobrá strategie), budeme moci hrát, už nevím jakou dobu, zdarma. No, dostali jsme nehorázně :-D.
Konečně se mi načetla první bezstřílecí mise. Ve chvílích výbuchu auta se mi hra dokonce začala i sekat, dokud jsem nedostal plameny mimo záběr. To už jsem se začal smát. Ale nakonec jsem doběhl ke vstupu do druhé mise. Tak teď už…
Někdo mi klepe na rameno. Ano, kámoš se vrátil.
„Seš tady nějak rychle“, divím se.
„Rychle? Dyk jsem si ještě nechal umýt hlavu.“
Koukám na mobil. Skutečně, uběhlo už 20 minut. Koukám smutně na monitor a myslím na to, že jsem si vlastně ještě nevystřelil a mám ještě 40 minut času. Pak ale procitám, co já to tu vlastně dělám, vypínám hru, zvedám se a mizíme. Nadobro. Pochybuji, že bych se sem ještě někdy vrátil.
Když jsem to kámošovi vyprávěl, docela jsme se zasmáli.
A zpět k blogu. Moje zkušenost byla tedy dost otřesná. Možná tehdejší zážitky byli zkreslené dětskou duší, ale moje hravost se zas tak moc nezměnila. Je mi líto, že tohle řemeslo tak hrubě upadlo.
Chtěl bych se zeptat vás, čtenářů. To, co jsem zažil, je normální? Jak jsou na tom herny okolo vás? Existují nějaké?
A nakonec zamyšlení, jak by taková herna mohla vypadat. Napadlo mě (rozhovor s tamtím kámošem) že by se nám líbila herna, představující next-gen konzole a hry na velikých (nebo alespoň normálních) LCD televizích. To je věc, na kterou si doma málokdo šáhne a jako rozptýlení bych si nějaký ten multiplayer na těhlech strojích zahrál rád. Klidně by to mohlo být i Wii a nějaké sporty. Alespoň by čék přišel do styku s něčím lepším, než s videi a obrázky. Napadlo to někoho udělat, existuje to někde?
-
H0ax (neregistrovaný)
Kdysi ještě na škole jsem chodíval do herny (jsem ročník 83). Na tu dobu to byly počítače vymakané, rychlé a většinou spolehlivé. Hrál se hlavně Half-Life a později CS. Někteří hráli i jakýsi hokej, ale to nebylo nic pro mě. Herna se jmenovala tuším PC Virtual (v Plzni u Mikuláškého nám., dnes již neexistuje). Často tam byli ti samí lidé a tak o to příjemnější bylo tam hrát, když už je člověk znal. Momentálně hrát nechodím, není čas a pár let jsem vlastně nehrál žádnou hru. Na tuhle dobu rád vzpomínám.
-
Radek (neregistrovaný)
Jsem taky ročník '84 a asi jsem i na střední měl štěstí. Počítače sice nebyly nic moc, ale Duke Nukem, Doom, Shadow Warrior i další tam frčely. Dokonce i tu síť jsme tam měli, byť na koaxu to občas trošku nestíhalo. Ale tehdy nebyl k dispozici časově neomezený internet, takže obvykle byla síť dost volná pro nás, hráče :) Později, po mírné obměně strojů, se objevil i Half-life. V té době (1999) jsme se dvěma kamarády zainvestovali své těžce vydřené peníze a zasíťovali tři byty v paneláku. Mít síť bylo tehdy něco nevídaného, připadali jsme si jako v ráji. SNadná výměna souborů, multiplayer hry kdykoli se nám zachtělo, musím říct, že jsem ani neměl potřebu do heren chodit.
Ale jednou nebo dvakrát jsem v jedné takové herně byl. Tehdy to byl asi slušný business, jak jsi sám zmínil (dovolím si tykat, doufám, že neurazím), v té době nebylo až tak běžné mít doma počítač, natož počítač dostatečně výkonný a připojený nějakou rozumnou technologií k internetu. A protože herna byla neustále narvaná a na počítače se dokonce stály fronty a tvořily pořadníky (!), mohli si majitelé dovolit pořizovat decentně recentní hardware a pronajímat herní prostory.
Dnes, v době megabitových připojení v každé třetí domácnosti, v době počítačů výkonově dostačujících snad každému (s výjimkou těch, kteří chtějí hrát na maximální možné rozlišení a detaily :)), už taková herna asi moc okupovaná náruživými hráči není. A tak ani finance z jejího provozu nebudou zrovna atraktivní, možná ji její majitel udržuje spíš jako internetovou kavárnu. Investovat desetitisíce do nových her a statisíce do nového hardwaru se asi nevyplatí.
Myslím, že čas těch heren tak, jak je známe my, se skutečnou pařanskou atmosférou, je dávno za námi. A na to, aby někdo zařídil hernu s velkou LCD televizí, Xboxem, Wii a podobnými hračkami, které jsou dneska in, by člověk musel mít asi hodně počátečního kapitálu a rozjet opravdu bombastickou reklamu. Jinak by na tom projel kabát...
Jo a samozřejmě, obsluha by musela být na úrovni :)
-
danaketh (neregistrovaný)
No, většinu heren až na dvě můj bývalý zaměstnavatel loni zavřel :) Nevydělává to. Dneska má PC doma pomalu každej a těch pár lidí co tam zajde kvůli netu to neutáhne. S nabídkou her jsme na tom byli o něco lépe ale ty počítače... Škoda slov.
AD myš a klávesnice - vzhledem k tomu, že jsem za kolegy do herny chodil poměrně často, jsem měl možnost vidět jak se návštěvníci k těmto věcem chovají. Ona sice klávesnice stojí nějaké 200,- (a myš zhruba stejně) ale spousta hráčů do klávesnice buší jak do vrat, občas vzteky praští myší o stůl atd. Takže se mění teprve v momentě, kdy to přestane fungovat.
Obsluha ale byla v pohodě, často jsem se divil jak klidní dokázali kolegové být. Já bych občas těm dětem dal pár facek (především těm rusky hovořícím) :)
-
ilfirin (neregistrovaný)
2: Jó koaxy. To s k nám na základku nakonec také dostalo, ale než jsme to s náležitými počítači ocenili, šli jsme na střední, kde už bylo UTP.
Největší sranda byla ukrást pařanům terminátor. Všechno bylo zapojené, ale přesto to nefungovalo a kdo by podezříval ten malý špuntík, co spíše vypadal jako estetická záslepka než jako 50ohmový (myslím že tak nějak byl ... wiki... jo) důležitý odpor :-)Jinak žasnu na podnikavém sesíťování tří bytů. V mém okolí k ničemu podobnému nedošlo. Až na jeden případ, kdy si dva lidi sesíťovali PC mezi dvěma paneláky. Nejen že rozestup paneláků nebyl malý, byla mezi nima regulérní silnice a dva chodníky. Oni nebyli ani v jednom patře. Myslím, že ten "příčný drát" tam vysí dodneška, musím se někdy mrknout.
Jinak jsi mi (samozřejmě tykat) připomněl ty pořadníky. Jo, po škole bez objednání bez šance :-D.
Ostatní: Jak čtu vaše komentáře, připadám si jako blbec, že jsem čekal, že něco takového může ještě fungovat. Holt jsem nesledoval trh :-/
K těm "drahým hernám". Ono kdyby to bylo součástí nějakého zábavního komplexu, mohlo by se to uživit. Nakonec, konzolky jsou levné - mnohem levnější než herní PC. Hry by mohli být zapůjčené a rovnou se prodávat. V tehdejší herně se právě také prodávali - vyzkoušení na půl hodiny měli zdarma (jakoby se dalo něco za tu dobu vyzkoušet, stejnak čék když už, tak zkoušel delší dobu za peníze). Ty LCD, to by byla největší investice.
-
maertien (neregistrovaný)
My jsme za mlada hrali hodne na krouzku informatiky. Bylo mi tenkrat deset let. Byla to krasna doba plna peknych zazitku a prozitku u computeru. Dnes na to vzpominam se slzou v oku a s mysli plnou nostalgie. Hravali jsme stareho dooma, wolfesteina, heretica, warcraft 1/2. Nadherne casy to byvaly.
-
Zopper (neregistrovaný)
Jedniná herna, kde jsem někdy byl je síť cyber cafe (nebo tak nějak). Stroje i výběr her co si pamatuju velmi dobrý, hry nové... a Steam (ta online distribuční síť od valve) s něma má nějakou super smlouvu, nebo je možná částečně provozuje, netuším... Ale srovnávat to se starými časy nemůžu, jsem ročník 90.
-
pht (neregistrovaný)
Pamatuju si, že ješte za totáče (a krátce po něm) taky frčely maringotky s automatama a jelikož kapsy byly prázdné, tak jsme tam házeli různý plíšky a ono to fungovalo. Největší atrakcí byl missile command s trackballem. Pak se otevřela nová "herna" kde už měli i ten mortal a různé jiné "barevné" hry a to už tak zábavné nebylo. V roce 99 byl BNCák celkem bežnou věcí, hlavně v malých a již zaběhnutých sítích. Pařilo se spíš hodně ve škole, duke3D, ale jelikož jsem hrál nejlíp, tak je to se mnou nebavilo. Pak si ještě pamatuju že to bylo velké haló na invexu a stejně rychle to zase zhaslo.
-
JmJ (neregistrovaný)
Rocnik 81, automaty v maringotkach a pozdeji ve zdenych hernach pamatuju, od utleho veku jsem programoval, takze jsem to ocumoval spis z toho profesniho pohledu a dumal jsem, jak to ti sikovni programtori delaji, ze jim to tak pekne funguje :-). Hravali sme Golden Axe a pak Zelvy Ninja, coz byl fajny automat az pro 4 hrace. PC herny sem rad nemel, bo me zasadne odrazoval svetacky pristup obsluhy, ktery spocival v tom, ze "ja jsem pan herny, ja tomu vsemu rozumim, ja jsem vas buh a vy jse looseri". Povetsinou to byl nejaky blb, ktery nerozumel nicemu. Ale nastesti sme jeste snad nekde na stredni nebo na konci zakladky (1994 - 1995) propojili PC aspon paralelnim kabelem a hrali jsem duka a retaliator a podobne veci. Pak samozrejme koax a to uz se blbo naplno. Zlanarili sme nejakeho rodice s vozidlem, ten nam odvezl nase drahocene stroje trebe ke kamaradovi, ktery disponoval hotelem na malem meste, tam jsem obsadili jeden pokoj a uz to jelo :-) A pak na zacatku vysoke (1999 - 2000) jsme dokonce hravali s kolegou Quaka tak, ze ja jsem sedel doma a on na kolejich. To byla uplne suprova vec a hrozne sme si pripadali svetove a futuristicky, ze muzem hrat proti sobe a byt 300 km od sebe :-).
-
Substance242 (neregistrovaný)
Ja som si tiež pod "herňou" predstavil maringotku - ale veľa som si vtedy neužil, lebo jedna hra stála myslím šialených 5 korún československých a to bolo dosť... Veď aj jeden argument pre rodičov za kúpu Sinclair ZX Spectra boli ušetrené peniaze. :-)
Potom si ešte pamätám, ako som v jednej herni v BA (pri starom Tescu) obdivoval Ridge Racer a iné volantové veci a vôbec mi to nešlo. :-)
Teraz som čo sa týka hier "konzolista".
-
Krakonos (neregistrovaný)
No já začal ze ZX-Sinclair+ , Manic Miner, Jet Pac, Atic Atac, Pac Man, pak přišla po revoluci neuvěřitelná AMIGA 500 :-) a PC herny mám taky dobu svého dospívání spojenou s atmosférou PC heren (ročník 1977). Dodnes rád hraju ale v podstatě jen World Of Warcraft (když ho člověk hraje na plno stejně nemá čas na jiné hry) a parkrát sem skusil zajít do dnešních heren nostalgicky doufaje v připomenutí starých časů. Bohužel jsem pokáždé oděšel s hořkostí v duši a podobným zážitkem který popisuje autor článku.
Škoda :-) -
hlína (neregistrovaný)
Jojo, zlaté časy, kdy si člověk nedělal starosti s ničím a mohl se jenom bavit. Do "maringotek" sme chodili na základce také, hned potom u nás založili pc-hernu. To byla bomba. Maje doma ubohý 8bit, který se sotva dal měřit s maringotkama, byla taková herna s PC jak chrám nového zákona :). Moje první setkání s touto hernou bylo skvělé - před tím sem u kamaráda viděl ve Score Duka a pak už sme vyrazili do herny. Aniž bych to někdy hrál sem během prvního dne dovedl porazit většinu nejlepších hráčů, kteří tam trénovali i měsíce v kuse. Po pár dnech mě to přestalo bavit, zato mě začali bavit ty "písíčka".
-
houska (neregistrovaný)
Jooo to byly doby, doma mel tata didaktika ke kteremu jsem si pozdejc v annonci koupil hry na kazetach.
Obcas jsem chodil hrat Capitan America na automaty a kvuli hre Mario Andretti Racing (predstavte si bylo mozne tam nakupovat nove komponenty na auto...) jsem si z Bulharkska malem privezl MegaDrive, ale rodice mi to rozmluvili z obav z placeni cla.
... a o par let pozdeji tata koupil prvni PCcko - Pentium MMX 200MHz :) -
TIGER (neregistrovaný)
Mno já jsem čerstvej třicátník ... a herny pamatuji od začátku ... Vlastně i v OD Kotva pár automatů bylo ... OutRun, Mortal ... V byvalem Palaci kultury ... dnes kongresove centrum na Vysehrade byvala dost velka herna .... Dost tech veci je v Mame emulatoru dokonce i simulace hazeni penez :-D
-
lobo (neregistrovaný)
mozem vam poskytnut z prvej ruky(7 rokov dozadu ako civilkar v nonstop herni) ako vyzerali casy ked nemal kazdy doma hernu masinu a pouzitelny net...
herna mala 35 pocitacov(v tej dobe vzdy cca 15% vykonu kompov pod absolutnu spicku - menili sa raz za pol roka)
.
herna bezala 24 hodin denne, pocitace sa objednavali!! na 3 dni dopredu
pravidelni hraci co 'hrali' si nosili vlastne klavesnice a mysi, lebo na ne boli zvyknuti(aj ked mysi co tam boli , tak to neboli lacne smejdy za 100sk)
.
najvacsi naval zacal o cca 8 vecer, ked prisla 1. varka ludi na 4-6 hodin a potom okolo 1-2 po polnoci, ked prisli dalsi na 3-5 hodin
.
najlepsie boli nocne sluzby, lebo stacilo hracov vyuctovat tak 2x za noc a zvysok som si robil co som chcel(v tej dobe sme pouzival sharovane disky na vsekych kompoch na ukladanie filmov, coho bolo tak odhadom 300-500GB)
.
najlepsi boli rano mali(8-12 rokov) gambleri, co doma povedali ze maju v skole skor vyucovanie a dobehli so svojimi 10sk si zahrat o 7:00 na pol hodinku, aby stihli do skoly -
Petr (neregistrovaný)
Ročník 1982. Maringotky mě nebraly, v herně jsem nikdy nebyl. V roce 1995 jsem měl doma 286tku, pak 386tku. Hrával jsem Retaliator a Warcraft 1/2 po seriovem kabelu. Na 286tce jsem nemel zvukovku. Abych mohl preharavat mody pres visual player, postavil jsem si COVOX. Dokonce jsem pak sehnal radic a udelal si stereo. Visual player to podporoval. COVOX byl "prevodnik" ktery se pripojil na paralelni port a misto pres pc speaker se to hnalo do nej. Dva LPT znamenaly stereo. Jo, to byly casy. Uz se to nevrati (pro nektere nastesti). Poradit jsme si museli jak jsme umeli. Cist manualy, zkouset. Internet nebyl.
-
Ilfirin (neregistrovaný)
Páni, takové nostalgie tady :-)
Tak já taky přispěju.
První počítadlo, co jsem v životě viděl, byla 286, která se zajímavou hříčkou osudu dostala k nám domů. Vsadím se, že jich v tu chvíli v Repblice zas tak moc nebylo, v domáctnostech už vůbec ne.
A velmi záhy jsem na ní zahrál i první počítačovou hru v životě. Duke Nukem. Dodnes to považuji za geniální hopsačku.
Následovali upgrady na 386 SX. No prostě bez 32bitů ani ránu.
To přineslo nový příval her. Golden Axe, CD-Man (ano Pacman), Wolfenstein 3D, báječný Duke Nukem 2 (s bombastickou puškou, kterou když se střílelo do země, tak čék i lítal) a hlavně... tramtaradá.. herní nirvána - Prince Of Persia.
Pak 486 DX, páč se chtěli Windows 95 a nové aplikace pro ně. Prince of Persia 2 - s mou tehdejší přesností a reflexy - impossible game ;-).Osobně jsem tento upgrade velmi vítal. S 3.11 jsem totiž nikdy nesrostl. Snažil jsem se, ale.. Prostě mi to silně nesedělo. Windows 95 byla z uživatelského hlediska velká úleva. Akorát ten M602 čék furt honil. Windows Commander byla tehdá doslova a do písmene Nirvana.
K hraní. Na 486 ve Windows toho moc zapařit nešlo, takže jsem na hraní vždycky bootoval do DOSu. Doom byla asi jediná novinka, co ke mě dotekla. Jo, samozřejmě Warcrafti. Oba. Dvojka běžela hezky i na 486ce. Snad jsem si slyšel 386 ale nevím.Zajímavost byla pořízení Pentia. Táta mi totiž někde splašil FIFU 97 (asi, verzí si nejsem jist) a ta se na 486ce opravdu nehýbala. Jelikož nechtěl moje zklamání.. A to byl zajímavý rozpor a nepochopení. Mě to totiž vůbec netankovalo, bějaká FIFA, tak si ji nezahraju no a co, furt má Doom a ostatní. Zkrátka ač jsem tyhle věci miloval, tak mě FIFA nechávala opravdu kladným. Stejnak (i poté) se mi více líbila FIFA 94, která měla ještě takové komické postavičky. Realističnost zde byla imho na škodu.
No ale k věci. Pořídilo se Pentium. Škoda peněz no. Ale alespoň se ty okna a office hýbali trochu nadšeněji. I muziku v tehdá vyloženě bombastickém (žasnu že je defacto do dneška) v tom čék pustil. Dokonce se objevovali i první MPEG ripy, jež okamžitě měli na "trhu" o dost vyšší cenu než hry.
Na tom Pentiu, jak jsem již nepsal, jsem tu FIFU nehrál, ale Duke Nukem 3D, Shadow Warrior. Zakoupené první hry (1500Kč kus, cena neuvěřitelná) - Need for Speed 2 (a tuna vzteku, že ihned poté vyšel o dost lepší NFS2 SE) a Dungeon Keeper. Ten je narozdíl od NFS (někde v šupleti bude) v čestné poličce dodnes. Poté objevena herna... dál to znáte ;-) -
Ilfirin (neregistrovaný)
A málem bych zapomněl. V době kdy byla doma 486ka (nebo 386ka? těžko říct), jsem chodil do počítačového kroužky na didaktiky gama. Tam jsem hrál vpravdě legendární deathmatchovku. Kovboje. Takový hloupý princip, ale taková zábava (občas tahle kombinace funguje, viz Worms, Liero...). Dva kovbojové, dva kaktusy, mezi cestující dostavník a omezený počet nábojů a času. Největší sranda byla, když jeden svoje náboje vystřílel a ten druhej ho pak honil. Uhýbat kulkám, to byl kumšt!
A ještě dvě hry byli na didaktiku slovutné.
Pyramida - žebříky, mumie a později i pistole
Verewolf - Tak nějak se to jemnovalo. Izometrická hra, kde se čék měnil ze člověka na vlkodlaka a zpátky.Zkoušel jsem to dohledat, že by v emulátoru ZX Spectra to možná šlo zahrát ale neměl jsem úspěch.
-
TIGER (neregistrovaný)
[28] Kovbojove se jmenovali HIGHNOON, nekdo udelal i remake http://plnehry.idnes.cz/akcni/highnoon-skvela-kovbojka-0hk-/clanek.A020214_082800_bw-plneHry-akcni_bw.idn ale s nim nemam zkusenost.
-
Substance242 (neregistrovaný)
... pričom Prince of Persia na PC bol vyložene trápny oproti hrám, ktoré v tom čase boli na NAOZAJSTNÉ počítače (ST, Amiga). :-p Motorola 68000 rulez.
(Btw, ten tu spomínaný Covox som mal tiež, mal som to zapojené do poľského magnetofónu Unitra a celkom si užil, aj som zložil nejaké veci v Scream Trackeri... aj keď AJ TOTO bolo trápne oproti NAOZAJSTNÝM počítačom, hehe, ktoré mali zvuk na neporovnateľne vyššej úrovni už od narodenia - Amiga a STE.)
Kúrnik, škoda že sa tie hnusné krabice bez grafiky, zvuku a operačného systému tak rozšírili...
-
Radovan (neregistrovaný)
7: Mě stál asi v devadesátém roce Traverse USA dvaapadesát korun po dvoukačkách, ale prostě jsem to musel projet celé :-D http://www.arcade-museum.com/game_detail.php?game_id=10185
23: Turbo Outrun v Kotvě si pamatuji, byl nepřetržitě v obležení a měl perfektní vychytávku, na volant bylo napojené pootáčení auta-křesla, ve kterém člověk seděl. Ale ten byl za bůra, pro můj učňovský rozpočet vzácný luxus.
Pak byla herna v Paláci kultury, tam byly teprve k vidění věci... Pamatujete někdo ty ruské automaty ve fučíkárně? Ty tanky mě strašně bavily ;-)
Michal Smrž
Poslední názory
-
\
Je to skvělé vzpomenout si na staré časy
ke článku Jak jsem navštívil hernu -
\
Tohle vlákno bych nejradši oživil, vyvolává ve mě nostalgii
ke článku Jak jsem navštívil hernu -
\
zkoušel jsem nyní Ironhide na novém laptopu U36SD - Ubuntu 11.10
ke článku Bumblebee aneb nVidia Optimus v Linuxu -
\
Ide to aj na Fedoru?
ke článku Bumblebee aneb nVidia Optimus v Linuxu -
\
1: :D :D
ke článku Bumblebee aneb nVidia Optimus v Linuxu
ČLÁNKY DO MAILU