Můj předchozí blábol mě dovedl k myšlence napsat tento blekot.
Jediný a absolutní problém, který se rovná nalezení smyslu života, je „VYŘEŠIT PROBLÉM“.
Je jedno, jestli to je jedna řádka v SHELLu nebo jedna řádka v SHELLu, která vydělá milióny a díky níž je možnost založit BSD licencsed projekt s tisíci vývojáři v jazyce C.
Problém může být nedostatek toaletního papíru v kabince na WC. Jak to kdo z Vás pání h4×0r programátoři vyřešíte?
presne toto se mi stalo. toaletak docel. sedel jsem v kadibudce - docela opily - a najednou v te tme smatram a wc papir nikde.
nu coz. premyslim, jak to vyresim. venku kosa, snih atd... tak 1. myslenka vedla k idealni nahrade wc -> snih.
pravda, jehlici (jak to bylo uvedeno: s tebou me bavi svet) to neni, ale je to vic prijemne :-/
svuj ucel to nesplnilo. vice/mene jsem se utrel rukou.
2. myslenka vedla k tomu, ze budu hledat v kadibudce dal. co teda jako pouziju. prkynko? anebo vyrvu kousek desky? slava! nasel jsem nejaky hadr (na puvod radeji nevzpominam). luxusne jsem se utrel. snehem umyl a mohl jsem jit zase pres dvorek do kolektivu pokracovat v zabave ;-)
Očividně narážíte na nedostatečné centrálně řízené zásobení zdroji které nestačí vykrýt výkyvy v požadavcích. Určitě bych neřešil problém metodou JUST IN TIME .. protože vzhledem ke spolehlivoti distribučního řetězce (uklízečka) by docházelo k zdržování na linkách obsluhy.
Naštěstí tato zodpovědnost (pokrytí deficitních stavů) lze delegovat na nižší vrstvu, tedy uživatele.
Vzhledem k nenáročnosti a spolehlivosti celé implementace (cena zavedení a údržby řešení, pravděpodobnost zapomenutí nouzové zásoby, chyba v jednom prvku nezpůsobí chyby v následujících a paralelních obsluhách* a minimálním požadavkům z hlediska uživatele to můžete zavést okamžitě, není třeba ani speciální školení :D.
Druhým způsobem by byl systém postavený na KanBan... kdy by si uživatele předávali papír jako štafetu a tudíž by bylo jasné kdo má dojít pro nový... problém je ve spolehlivosti řetězce, kdy není přesně jasné jak by se předávání mělo uskutečňovat aby nedocházelo ke ztrátám štafety.
*: doufejme že jedna chyba neovlivní chod celé linky po zbytek údržbového cyklu :D
[6] hmm ja nevim ja bych si teda asi roztrhl nohavici (a do ní se utřel):D jednou jsem zkoušel řešení podle tebe, a nic přijemného to nebylo... Asi ve třeti třídě jsem se vsadil že si vytřu zadek písemkou, sázku jsem vyhral ale nebylo to nic přijemneho... Lepší je kapesníkem nebo, pokud jste na nějakym hodně starým a neuklízeným místem tak si najděte nějakou pevnou pavučinu... Pavučiny mají strašně jemná vlakná, takže je to jako od maminky :D ale dávejte pozor na to aby se ta pavučina nepřetrhla, je docela napříjemné utírat si zadek rukou(to jsem sice nezažil ale dovedu si to představit...)