Zásadní otázka, od níž by se mělo odvíjet vše ostatní: Budeme vychovávat budoucí programátory (nejlépe takové, co píší jádro OS), nebo lidi, co budou potřebovat tu a tam něco spočítat pomocí samodělného programu?
V prvním případě asi C, případně C++, případně i assembler (minimálně aby měli představu, co překladač provede s jejich kódem).
Ve druhém případě asi python, klidně ale i perl (byť umožňuje prasečiny), nicméně umožňuje jednoduché věci dělat jednoduše. Nepotřebuji např. chci-li spočítat počet výskytu uvozovek v textu, vyrábět nějaké objekty a mořit se s jejich nelogickou a nesmyslnou syntaxí. Faktem je, že celé OOP je o boji s nesmyslnou a nelogickou syntací, která jen překáží zavést do programu nějaké logické konstrukce, a většinu práce s programem zabere obcházení omezení s ním spojených.
Já začínal na různých dialektech Basicu na osmibitech a posléze q-basicu v MS-DOS, pak jsem přešel právě na perl, k tomu jsem přibral jazyk metapostu (na generování vektorové grafiky a k tomu syntaktickjy podobný jazyk TeXových skriptů) a ImageMagicku (na bitmapovou grafiku) a něco málo jsem přičichl k pythonu (hlavně na uživatelský interface). Javu jsem zkusil a opustil právě pro nekvalitní dokumentaci a nesmyslná omezení plynoucí z OOP, případně z číselných typů (navíc dalším rozvojem přišla o původní hlavní výhodu - meziplatformobou přenositelnost).
