Zkusím se věnovat jen dvěma problémům, které s VŠ vidím.
1) VŠ učitel musí být vědec (nebo "vědec", pokud mu to projde), ale nemusí být učitel. Názor "škola by byla fajn, kdyby tu netravovali studenti" je příliš rozšířený než aby ho šlo pominout. Zažil jsem na škole obě strany a můžu říct, že učení mě bavilo a i studenti byli spokojení (vždy po skončení semestru a po zkouškách jsem je požádal, aby se mi k mé výuce vyjádřili - co bylo dobré a co ne, co zlepšit, ...), ale hrát si na vědu jsem fakt nechtěl. To neznamená, že bych nechtěl sledovat, co se v oboru děje - jen jsem se nechtěl tvářit, že "rozbíjím atom olova" či "chci zhmotnit tmu", případně drzeji "kjama lalicha".
Výsledkem je to, že studenty na jejich kariéru v praxi připravuje teoretik, který je mrzutý, protože ho studenti vytrhávají z jeho laboratoře, a ze studentů připravuje další klony sebe sama. A dobří pedagogové jsou coby neužiteční (nemají granty, nemají tituly opravňující je garantovat předměty, nemají publikace - mají jen úspěšné a spokojené studenty) odsouváni.
2) Školné je velice ošemetná otázka, protože argument chudého génia Tesly je oprávněný. Bohužel i zde se objevuje socializace ztrát a privatizace zisků - všimněte si, jak často studenti volají, že vzdělání přece přináší do budoucna vyšší příjmy, tedy i vyšší daně, a že vlastně takový student to, co do něj stát vloží, bohatě vrátí, a že je tedy dobře, aby studovali zdarma. Jenže jakmile mají v ruce ten papír, kde se jejich jméno spojuje s vytouženými písmeny, stává se vzdělání jejich privátním majetkem, do kterého přece nikdo nemá co kecat - a tradá někam, kde si vydělá co nejvíc. Daně pak platí, ale jinde.
Řešení? Kupodivu ho vidím: studentovi za jeho vzdělání na veřejné škole vzniká dluh vůči státu. Ten začíná splácet po N letech od ukončení studia (prostor pro rozjetí kariéry a rodiny) a splácí např. podílem z rozdílu svého příjmu a mediánové mzdy. Po dalších M letech je mu zbytek dluhu (nebyl-li splacen) odpuštěn. Jakmile ale získá daňový domicil v jiném státě, je povinen splatit zbytek dluhu ihned (resp. tak, aby náklady na studium opravdu zaplatil).
