Se zpoplatněním souhlasím. Není podle mě potřeba, aby student rovnou platil celé náklady, stačila by nějaká menší částka, aby si jasně uvědomil, že ho to vzdělání něco stojí a že by se měl snažit z něj dostat co nejvíc. Pokud se to navíc spojí s tím, že po úspěšném absolvování semestru dostane určitou část - i více než 100 procent - zaplacené částky zpátky, pomáhá to i s problémem studentů, kterým studium platí rodiče (protože i pro ně je viditelné, jestli dostali X tisíc na svoji útratu nebo nedostali). Sociálně slabším by pak tento výdaj kompenzovalo to, že splatnost by byla odložená např. o semestr, tzn. studenti (všichni) by platili až poté, co částku "dostali zpátky".
Přijímací zkoušky nelze dělat náročnější v situaci, kdy škola dostává peníze na studenta, ne na obor, a navíc je obrovský propad mezi tím, kolik studentů by vysoké školy potřebovaly a kolik jich skutečně vychází ze středních škol. IMHO je nutné změnit úplně systém financování tak, aby si stát "objednal", kolik chce 10 absolventů jakého oboru a tento počet zaplatil; pak budou školy motivované nabrat jen tolik studentů, kolik dostaly zaplaceno.
Srovnatelná závěrečná zkouška má podle mě dva problémy:
1) Nic nepřináší. Zaměstnavatelé jsou si docela dobře vědomi relativní náročnosti jednotlivých škol a docela dobře se jim daří srovnávat studenty i bez toho, že by stát garantoval, že "A" na diplomu znamená to samé, ať ho natiskla kterákoliv škola.
2) Není jasné, jaký význam má státní zkouška nést. "Srovnatelná SZ" v podstatě říká, že studium je příprava k SZ a teprve SZ ověřuje, že se student naučil, co po něm bylo požadováno. Zrovna tak legitimní je ale pojetí, se kterým se můžeme setkat např. na některých fakultách ČVUT, že student je dostatečně testován během studia a nedává smysl to ještě jednou ověřovat při státnicích, ovšem jen povrchně, protože při SZ není tolik času, aby se dalo důkladně zkoumat, co student umí nebo neumí.
