ad 38, Prostě ignorujete danosti reality. To plyne z logiky věci a počtu pravděpodobnosti. Prostě, když 90% společnosti má stejné příjmy a 10% příjmy značně převyšující příjmy zbytku, tak jde o velké sociální rozdíly, ovšem pravděpodobnost toho, že někdo chudý bude přímo konfrontován s poměry toho bohatého jsou nižší, než když je rozdělení 30% a 70% což je společnost s menšími sociálními rozdíly. Z toho přímo plyne závěr, že lidé v méně sociálně rozdílných společnostech jsou více frustrováni, protože se častěji setkávají s bohatšími, než jsou oni sami. Za socialismu u nás byla reálná rovnost vysoká, přesto pocit křivdy, nebo nadřazenosti (komunisté a stbáci) nepoměrně vyšší. Ovšem o spokojenost vůbec nejde, komunismus ekonomicky zkrachoval, protože nehledal optimální rozdělení zdrojů, ale právě tu spokojenost a to je proti přírodě. Protože mozek aby fungoval, míru pocitu spokojenosti přizpůsobuje okolnostem, musí být optimální, aby člověk neztratil motivaci. Člověk usilující o spokojenost, je jako osel, který se honí za mrkví, kterou mu na udici nastaví ten co na něm jede, je pořád stejně vzdálená ať běží stále rychleji :-)
