Ad 28, o spokojenost vůbec nejde, jde o optimální rozdělení zdrojů, tedy i nespokojenosti. Společnost, která se blíží optimálnímu rozdělení zdrojů přetrvá i změny podmínek okolního prostředí, protože jí v kritických momentech zbude více zdrojů, které nevyplýtvala na zajištění spokojenosti v klidných časech. V krizích se jede vždy na doraz a počítá se každý zdroj, který zbude. A o to jde. Přežít v krizi. Kultura, která přežije více krizí se nakonec dostane dále, než zanikne. Navíc to optimální rozdělení zdrojů společnost ani často explicitně nezná a ani není schopna nahlédnout, zda se k němu blíží, či se od něj vzdaluje. Jediným známým spolehlivým mechanismem, který k němu vede, je trh. Tedy když otimalizačním kritériem individuálního chování je individuální zisk, verifikovaný potřebami ostatních.
ČLÁNKY DO MAILU