Existují tři typy lidí. Ti, ke kterým technika nemá žádný zvláštní vztah, pak ti, které technika nemá ráda a dělá jim naschvály a pak ti, kterým technika raději ustupuje (buď je má ráda, nebo se jich bojí).
Ti první to mají jednoduché, mohou dělat jakoukoliv práci naprosto bez problémů. Ti druzí to naopak mají těžké, protože jakmile se k nějakém počítači nebo stroji přiblíží, začne to celé padat na neidentifikovatelné a nereprodukovatelné chyby.
Ti třetí mohou svůj "dar" velmi dobře použít, ale přeci jen nemají takovou šířku možností jako ti první. Sám, bohudík, do té třetí kategorie patřím. Mohu používat počítač s MS Win 98 pět let bez nutnosti reinstalace, program na sto řádků zkompiluji napoprvé atd. Problémy nastanou až ve chvíli, kdy mám dělat podporu někomu jinému, nedej bože někomu z druhé kategorie. Začínalo to tím, že "mně to prostě fungovalo". Za ty roky nejistoty a nedůvěry ("co on to tam mačkal, že mu to prošlo?") jsem se pak naučil, že když mně někdo zavolá, že něco nefunguje, tak to nezkouším - jen se jdu podívat a požádám, aby to oni zkusili znovu. Kolikrát já už slyšel "ale já to zkoušel už několikrát a nic, tak jaktože teď to funguje?" nebo "tak teď jsem za blbečka, ale ono to před chvílí vážně nefungovalo!" Drbou se za uchem, nechápou a já stojím v uctivé vzdálenosti tak, aby mně nikdo nemohl nařknout z toho, že jsem něco udělal. Jen se dívám a věci fungují. Potíž je, že občas se problémy vrací a já pak musím linky/počítače navštěvovat opakovaně, než problém vymizí (sám od sebe).
