Příběh až k pláči...
Šiššmarjá! Ubuntu zleva!!! Skovej si tu palici, kočičko, nebo tě dostane SuSE! -Ehmm, jakej Zuzík?? – Bože, co mi to sem poslali? Je to tu samej dutej blonďatej kernel…
Desátník XPoint se zašklebil. Tahle nová spojka se mu vůbec nelíbila. I to jméno měla takový divný – Blue Screen…
A náhle se něco stalo, něco hrozného… Blue Screen vstala ze svého okopu a potácivě se blížila k postavě z druhé strany válečného pole. XPoint rozpoznal nepřítele – Kernel Panic a jeho věčný studený úšklebek. Postavy si padly do náruče. A čas se zastavil. Na malý okamžik se ti dva stali sředem Všeho. Pak vysypali zásobníky a odešli si sednout mezi hostinec U otevřeného kódu a Club of KGB. Pro ně válka skončila. A Kernel Panic si začal říkat All Kill Kernel – to Panic se už jaksi nehodilo – a oba žili šťastně až do příchodu Dokonalého Systému… Ale to už je jiná pohádka.
Mimochodem – všichni uživatelé byli vcelku docela rádi že se jim ti dva přestali plést do života a oni si mohli SKUTEČNĚ svobodně vybrat mezi žoldáckým Generálem Vistou, přezdívaným familiérně WOW, a partyzánskými veliteli Linuxem, BSD, Solarisem či elitním čarostřelcem Applem. Ostatně – vždyť je to jen pohádka 
